PŘES VRCHOVINU DRAHANSKOU PO II.
Třídenní putování napříč Drahanskou vrchovinou
/ / Turistická kronika / 1978 / Přes Vrchovinu Drahanskou po II.
Cesta Klementa Gottwalda je pojmenovaná červeně značená stezka z Vyškova do Boskovic. Vykračovali jsme si po ní obráceným směrem, ale už ze Skalice nad Svitavou, kam nás dopravil vlak.
1. den: Ranní rosou a po pás vysokou trávou se probíjíme málo znatelnou stezkou do Boskovic. Mokří a šťastní, že jsme z toho venku, stoupáme příkrým svahem na Boskovický hrad. Tento je opravován a uzavřen. Zámek, který leží 500 m níže, si prohlédneme důkladně. Další táhlá stoupání zdoláváme vonícím lesem (bylo po dešti) do Valchova a z Valchova do Žďárné. Na samotě v lesích, Oboře, jsme si odpočali. U Nivy jsme začali pomýšlet na nocleh, poněvadž zprava se blížila bouře. Zleva nás odháněl myslivec, který tam byl na čekané. Zpět jsme se vracet nechtěli. Jediná cesta vpřed nás dovedla k rybníku do Drahan. Stan jsme stavěli s prvními kapkami deště.
2. den: Otinoves, Baldovec, Rozstání, Marianín, Kulířov a Krásensko - vzpomínáme na Sázavu - tady nebyla žádná studánka ani veřejná studna. Abychom si uvařili polévku, musíme si vodu vyptat. Vysílač Kojál se objevuje jednou zprava, jednou zleva, nejblíže ho máme u Krásenska, kde se nám ztrácí z dohledu. Je horký letní den. Dlouhou cestu lesem až do Rychtářova utišujeme žízeň malinami, kterých je tu spousta.
3. den: Po snídani se vydáváme na poslední část 58 km pochodu směrem na Lhotu a Dědice. Projdeme kolem rodného domku K. Gottwalda a přes sportovní areál vcházíme do Vyškova. V cíli si dáváme dobrý oběd a autobusem odjíždíme domů.
Srpen 1978.
