NÍZKÉ TATRY

 /  / Turistická kronika / 1985 / Nízké Tatry

6. - 14. července, Donovaly, Prašnické sedlo - Švermovo, 115 km.

6.7. - Cyril z Klobouček a Mirek ze Slavkova se aklimatizují v kempu Donovaly, kam přijeli dnes před polednem vlakem a autobusem. My přijíždíme odpoledne autem. Mamka s Renatkou tu budou tábořit celý týden. Já a Pavel spolu s nimi vyrazíme zítra na přechod Nízkých Tater po hlavním hřebeni z Donoval do Švermova. Čeká nás víc jak stokilometrová pouť, kterou jsme si rozdělili na pět dnů. Každý má připravenou krosnu, Pavel batoh, s vybavením a jídlem o celkové váze 18 kg a více. K večeru jsme si s mamkou prošli jen tak pár kilometrů nad Polianku a zpět.

7.7. - Celá naše expedice je vzhůru od pěti hodin. V šest vyrážíme kolem lyžařského vleku do Polianky. Postupujeme lesem k salaši. Okolí salaše a svah Kečky je zpustošen kopyty krav. Začíná být trochu teplo. Z Kozího chrbátu se nám otvírají první výhledy na všechny strany. Jdeme lehce. Sestoupili jsme do Hiadeľského sedla. Tu musíme načerpat síly a pohonné hmoty. Bude to třeba. Výstup na Chochulu nám dal pořádně zabrat. Batohy tlačí a nohy tvrdnou. Ani není teplo, ale pot z nás jenom řine. Po dvojím odpočinku stojíme na vrcholu. Nad námi se tvoří mraky - asi jak se paříme. Dále je to už jenom vycházka. Nějaké to stometrové převýšení nám potíže nedělá. Mirek našel nábojnici z roku 1936. Na vrcholech zesiluje vítr. Trošku nás to pokropilo. Výhledy jsou nádherné. Vidíme až do kempu. Před sebou v dáli vidíme blýskat se střechu. Je to salaš, kde bychom chtěli přenocovat. Co jsem udělal, jak jsme k ní přišli: vypil jsem naráz litr vody. Salaš je opuštěná. Ucpeme všechny díry a připravíme si lože na dřevěných podlážkách, které se tu nacházejí.

8.7. - V noci vítr zesílel. Bouda, ve které spíme, kvílí a vrže pod závany větru. U uší mi to hvízdá, jak vítr proniká nějakou škvírou. Ráno se nám paří od úst. Když se pozorně podíváme, zjišťujeme, že chalupou prochází obláčky mlhy. Venku je bílá tma. Co jsme si pověsili na usušení je vlhké. Oblečeme to na sebe, posnídáme a vycházíme do mlhy a hned do pořádné stráně. Jsme odpočatí, tak to jde. Z Chabence žádný výhled. U Křížského sedla se před námi náhle z mlhy vynoří tři kamzíci. Tito nás doprovází ve vzdálenosti dvaceti metrů notný kus cesty. Krotcí kamzíci, to není dobré. Mlha se místy rozpadá a tak můžeme nahlédnout do roklin pod námi. Začínáme přicházet do nejdivočejší části Nízkých Tater. Dereše přejdeme přes vrchol. Na Chopku je mlha. Je přesně 11:00 hodin. Náhle se objeví sluníčko a během půl hodiny je obloha modrá. Vrchol Chopku zdoláváme poklusem, když jsme před tím odložili krosny. Je přesně poledne. Co se nám dopoledne schovalo, teď se nám ukázalo v plné kráse. Hotel Kosodřevinu a Srdéčko vidíme jako z letadla. V mlhavých obrysech zahlédneme Vysoké Tatry. Pokračujeme na Ďumbier. Poprvé v životě jsme s Pavlem zahlédli sviště. Předtím nás Pavel upozorňoval, že tam leze potkan. Na Ďumbieru se zapisujeme do vrcholové knihy. Pod námi v hloubce je chata SNP, kde budeme nocovat. Nocleh máme zajištěný dopředu, ale místa jsou tu volná. Konstatujeme, že jsme v naší první chatě, která slouží pěším turistům. Chatař je výborný člověk. Dáváme mu vydělat. Popijeme čaj a dáváme si polévku. Potom si prohlédneme okolí. Začíná být zima. Jdeme si lehnout.

9.7. - Ráno je mlha, drobně prší, teploměr 1 stupeň Celsia nad nulou říká: je zima. Zaplatíme nocleh - lůžko 21 Kčs. 4 polévky, 6 čajů - 33 Kčs. Vystupujeme na hřeben. Tu je doslova vichr s drobným deštěm. Je tak silný, že s námi háže ke kraji chodníčku. Musíme do něj nalehávat. V poslední chvíli jsem zachránil čepici. Cyril má potrhanou pláštěnku. S Pavlem to mrsklo o zem. Vítr sviští a vysává páru z kotlin. Připadá nám to jako ve vařícím kotli. Čerti se tu žení. Deštník, který se propaguje, tu nemá šanci. Viditelnost se lepší, otvírají se nám doliny. Na Čertovici je 5 stupňů Celsia. Nám připadá tepleji, ale teploměr nelže. Poobědváme polévku a vajíčka v motorestu, potom pokračujeme dále. Procházíme lesem a většinou z kopce až ke srubu na Ramži. Zabydlujeme půdu o rozměrech 4 x 2,5 m. Večer si uděláme táborák. Že jsme přišli včas, spíme dobře a v teple - pod námi se topí v kamnech. Stan s sebou nenosíme, pro nejhorší chvíle máme igelitové pytle a přístřešek.

10.7. - Ráno obloha jasná. Procházíme opět lesem, později se dostáváme výše, do kosodřeviny, na louky porostlé jalovcem s jednotlivými smrčky. Nahlížíme do údolí pod námi. Výhledy jsou krásné. Všude plno macešek a sasanek. Pak padáme do nejnižšího místa putování - průsmyku Priehyba. Tam si musíme odpočinout a připravit se. Před námi je střecha. Na Velkou Vápenicu je převýšení pětset metrů. Co krok to třicet centimetrů. Z vrcholu se nám poprvé ukáže obrovský masiv Kráľovej hole. Turistická noclehárna bez hospodáře na Andrejcovej je v dohledu. Přicházíme jako vždy první, vybíráme si palandy. Je jich tu osm a osm nad sebou, dále je tu stůl, lavice a kamna. Cyril zatopil k nelibosti pozdějších horních nocležníků. Kdo pozdě přišel, spal venku. Všichni chodí od Kráľovej hole, z Donoval jdeme zatím sami. Večeříme polévku se salámem. Slanina je nepoživatelná.

11.7. - Kráľova hola se přibližuje. Batohy máme lehčí o jídlo. Stoupáme poznenáhlu. Žádný průsmyk Priehyba nás nečeká. K Andrejcové proudí celé tlupy turistů. V noci bude noclehárna praskat ve švech. Na pravo hledíme na dědinky v údolí. Kdesi daleko vzadu zůstává Polomka. Včera jsme ji viděli před sebou. Poslední výstup a stojíme u vrcholového sloupu. Tu všechno končí. Na všechny strany se půda prudce svažuje. Hřeben dále nepokračuje. Jsme u cíle. Jednu náročnou hřebenovku jsme ukončili. Zápisy do vrcholové knihy, fotografování. Scházíme k pramenům Zubrovice, sníme poslední zbytky potravin. Ve Švermově chytáme autobus a po dvojím přesednutí přijedeme do Banské Bystrice. Po prohlídce města odjedeme do Donoval. Cyrila zlobí koleno. [Profil hřebenovky]

12.7. - Do Horního Jelence odjíždíme s Pavlem autobusem. Špatně jsme si rozuměli s Cyrilem. Chtěli jít s námi a my jsme jim zatím utekli. Z Jelence jsme vystoupali do Prašnice. Přímo nad Bystřinou je tu vybudovaný záchodek. Dělá hrozný dojem. Hřebenovku začínáme v Prašnickém sedle. Hřebínek je ostrý, porostlý většinou bučinou. Přejdeme starou silničku v sedle Šturec a pozvolna stoupáme na vyhlídkový vrch Zvolen. Všechno tu kvete. Louky září všemi barvami. To se hned tak nevidí. Je krásný den. Jeden z nejkrásnějších výhledů. Donovaly hluboko pod námi. Odskočili jsme si na Novou hoľu, kde končí lanovka z Donoval. Dolů sejdeme pěšky.

13.7. - Když jsme byli celých pět dnů pryč, mamka s Renatkou chodily trhat borůvky a udělaly si dvě vycházky. Jednu do lázní Korytnice a druhou do vypálené osady Kaliště s památníkem. Další výlet si udělaly do Banské Bystrice a jedenkrát vyjely lanovkou na Novou hoľu. Společně jsme si všichni udělali túru do lázní Korytnice. Tam i zpět jsme šli kaňonem po žluté a modré značce. Pramen Vojtěch I. a Vojtěch II. nám nechutnal. Josefa jsme si načepovali domů do lahví. Žofka nám také nechutnala. Odpoledne odjeli Cyril s Mirkem vlakem domů.

14.7. - Probudili jsme se do velkého vedra. Po naložení všeho majetku jsme odcestovali na návštěvu k M. do Sučan. Doma jsme byli v pět hodin odpoledne. Tato dovolená se nám opět vydařila. Renatku si odvezli mladí M. na prázdniny do Olomouce.