ZÁPADNÍ TATRY - ROHÁČE
Vysokohorská turistika
/ / Turistická kronika / 1985 / Západní Tatry - Roháče
Je sobota ráno. Podruhé odjíždíme letos na Slovensko. Ani se nám moc nechce. To ještě nevíme, jak nás Roháče potrkají. Začalo to doma. Mamka si vylomila přední zub na kůrce chleba, kterou nechtěla nechat splesnivět, když budeme pryč. Cestou bylo velké vedro. Při odbočování vlevo z hlavní silnice jsem nedal přednost v jízdě protijedoucím automobilům, přestože jsem se na to už dopředu připravoval. Byla to slabá chvilka, která mohla skončit moc špatně. Ten den bylo na silnicích jakési napětí. V kempu Zvierovka jsme těžko hledali místo pro náš velký stan. Bylo kolem toho mnoho dohadování. Když jsme se konečně ubytovali, začalo drobně poprchávat. Neodradilo nás to, šli jsme si prohlédnout okolí. Pršet přestalo, ale nikdo z nás nechtěl odejít dál od kempu. Odhodlal jsem se sám a udělal jsem dobře. Prošel jsem kolem hlavního hřebene Roháčů až k jezírku a chatě, kde silnice končila. Bylo k večeru a takové dusno, že mě donutilo jít bez košile. Hřeben bylo vidět jasně se všemi podrobnostmi a zdál se být hodně blízko. Tam nahoru máme s Pavlem namířeno. Mamka, Renatka a Pavel zatím stačili zmoknout. Déšť je zahnal do stanu. Tady o pár kilometrů dál byla jasná obloha. Ve stanu mamka sušila oblečení. Nic neschlo. V ovzduší bylo moc vlhka. V noci za nepřetržitého hřmění, které okolní skály zesilovaly, pršelo. Ráno bylo v mlze. Vzali jsme pláštěnky a deštníky a vyšli jsme si krásnými roháčskými lesy, plnými borůvek k partyzánské nemocnici. Za stálého stoupání jsme tam také došli. Mlha se válela sem a tam. Náhle se rozplynula a hlavní hřeben jako by byl na dosah ruky. A pak to přišlo. Zatmělo se, jak tmavá clona všechno přikryla. Sestoupili jsme za deště dolů. Tam se déšť změnil v příval krup a vody. Po kotníky ve vodě jsme došli do kempu. Pláštěnky a deštníky byly nepotřebné. Okolo stanu tekla voda a v předsíňce vyvěral silný pramen, ve kterém plavaly Renatčiny dřeváčky. Uklidili jsme se do auta. Pršet nepřestávalo. Jezera mezi stany se zvětšovala a navíc byla vlezlá zima. Rozhodli jsme se. Všechno jsme našlapali do auta kde se dalo, bláto, nebláto a ještě před půlnocí v neděli jsme byli doma. Zbytek dovolené jsme si prožili na naší chalupě.
16.-17. srpna 1985
