JESENÍKY
Rekreace ROH
/ / Turistická kronika / 1986 / Jeseníky
Horní Lipová, rekreace ROH.
16.8.1986.Do rekreačního střediska jsme odjeli ze Slatiny ve 13 hodin autobusem. Ubytovaní jsme byli ve třílůžkovém pokoji se sprchou, záchodkem a umyvadlem. Pavel s námi tentokrát nejel, byl na chmelové brigádě.
17.8.1986. Hned po snídani odjíždíme autobusem na Ramzovské sedlo (759 m). Odtud jsme se pěšky vypravili na vrchol Smrku (1125 m) a pokračovali směrem k hranici s Polskem. Když jsme si sáhli na polskou stranu a udělali snímek, rozhodli jsme se pokračovat přes Lví horu (1040 m) po žluté značce, která by nás zavedla nad rekreační středisko. Po cestě jsme viděli v dálce Praděd s vysílačem. Nalétavala na nás letadla, která vápnila les. Pozorovali jsme všechno možné, jen značky ne. Přitom jsme se dostali do velkého polomu, kde se nám značky ztratily úplně. Viditelnost byla dobrá a tak jsme si řekli, že značku hledat nebudeme a půjdeme podle sluníčka. Bohužel vyšli jsme v ústí Ztraceného údolí. Po silnici jsme došli k jeskyním Na Pomezí. Tyto jsme si prohlédli. Taťka vybral všechny cizí mince, které se nacházely v jeskynním jezírku. Při této činnosti mu velmi ochotně pomáhala průvodkyně za přihlížení všech návštěvníků. To už jsme věděli, že oběd (byl smažený řízek) je nenávratně pryč. Zpět jsme se vraceli kolem horské železničky ke státním lázním Lipová. Odtud kolem potůčku Stařiče jsme došli do rekreačního střediska. (23,5 km).
18.8.1986. Ráno byla obloha zatažená a drobně pršelo. Mamka s Renatkou vzdaly dnešní vycházku lanovkou na Šerák. Šel jsem sám a vyplatilo se to. Pršelo pouze u zastávky autobusu a na autobus, který mě vyvezl na Ramzovou. Na Šerák jsem vystoupil po červené pěšky. Lanovka jela v tu dobu prázdná. Tuto trasu ze Šeráku na Červenohorské sedlo jsme procházeli obráceným směrem s některými rekreanty již před dvaceti roky, kdy jsme tu byli na rekreaci s malou Radkou. Dnes byla mlha, nebylo vidět z hřebene do údolí. Zato je tu vybudovaná naučná stezka. Chata Vřesová studánka byla uzavřená. Dříve to bylo kouzelné místečko. Když jsem přicházel do Červenohorského sedla, mlha se rozplynula a začalo být krásné letní počasí. Dolů, do Jeseníku a Lipové lázní jsem se dostal stopem. Zbytek pěšky. Cestou jsem potkal mamku s Renatkou jak si to čárovaly na svou obvyklou procházku kolem potůčku. Vrátily se se mnou a společně jsme si zašli na maliny a ostružiny. (14 km).
19.8.1986. Vyšli jsme brzy ráno do mlhy směrem k nádraží v Horní Lipové a kolem Jesenného potoka jsme stoupali na hřeben. Na odvrácené straně jsme sestupovali kolem Bučinského potoka. Odevšad tekla voda. Voda nám bublala pod nohama, kapala na nás ze stromů, šplouchání bylo slyšet zprava i zleva. Na soutoku se Stříbrným potokem jsme si prohlédli romantické Nýznerovské vodopády. Podél Stříbrného potoka jsme došli do Nýznerova a Žulové. Odtud jsme do lázní Lipová přijeli lokálkou. Pak kousek pěšky a do večeře jsme usnuli tvrdým spánkem. (19 km).
20.8.1986. Včera jsme se dozvěděli z televize, jak byly domlácené chmelnice na Žatecku dvanácticentimetrovými kusy ledu. Vzpomínali jsme na Pavla. Tu se to odbylo jen pršením a v noci byl velký vítr. Už po kolikáté odjíždíme na Ramzovou a k velké radosti Renatky jsme použili lanovky k výjezdu na Šerák. Tato má dvě části. V té druhé z Čerňavy na vrchol jsme vjeli do mlhy. Ztěží bylo vidět přední sedátko. Lanovka je jednosedadlová. Nahoře jsme objevili chatu, až jsme stáli u ní. Tu jsme si dali teplý čaj, já s mamkou s rumem. Mamka tvrdila, že je rumu v čaji málo, ale zapomněla, že víc než polovinu vypila samotného. Dolů jsme scházeli k Obřím skalám. Odtud už byl výhled na Horní Lipovou s naším rekreačním střediskem i na Ramzovské sedlo. Dolů jsme scházeli romantickým kaňonem Vražedného potoka. V sedle jsme chytili lokálku a pár kilometrů jsme dorazili pěšky, akorát k obědu. Drobně poprchávalo. (10 km).
21.8.1986. Ráno v 8 hod. ukazoval teploměr 10 stupňů Celsia. Vypadalo to, že pršet nebude. Vyzvedli jsme si balíčky (chléb a smažený řízek) a vydali jsme se na konec Horní Lipové. Tady jsme vystoupili na hřeben a sešli do nám již známého Ztraceného údolí a dále přes kopec do osady Polka a do Vápené. Mezi Ztraceným údolím a Polkou si dal nějaký vandal práci s vyškrabáním většiny turistických značek. Protože sami značíme, tak jsme ty vymazané značky poznali. Cestou bylo několik pěkných pohledů do údolí. Z Vápené jsme odjeli k jeskyním Na Pomezí a odtud jsme vystoupili na nejkrásnější výhled dnešního dne Medvědí kámen. Mamku s Renatkou nešlo odtrhnout od malin. Bylo jich tu požehnaně. Zbytek cesty jsme prošli kolem sedmi pramenů lázní Jeseníku. Jedinou studenou Šárkou jsme se osvěžili. Celý den bylo studené, místy větrné počasí. Z vyhlídky nad Jeseníkem jsme zahlédli Praděd. Tam máme namířeno zítra. Dnes jsme šli po zeleném značení. (22 km).
22.8.1986. Zítra nám končí dovolená. Dnes to bude poslední výlet. Snídáme již v půl sedmé a odjíždíme postupně do Jeseníku, Karlovy studánky a na Hvězdu. Tu chvíli posedíme v restauraci a potom vyjíždíme nabitým autobusem na Ovčárnu. Na Praděd vycházíme po asfaltové silnici. Fičí tu a je citelná zima. Nám nevadí, jsme na to připraveni. Jinak je pěkný den a určitě se nám vydaří. Scházíme k chatě Švýcárně. Tu posvačíme. Postupně překonáváme bažiny a vřesoviště a velké polomy. Také pojíme spousty borůvek. Když i Renatka řekla, že už nemůže, to jich muselo být hodně. Překrásný pohled do Červenohorského sedla. Bereme s sebou zapomenutou sazeničku smrčku. Bude růst jako památka na tuto dovolenou na mezi v naší zahradě. Zítra ráno odjíždíme domů. (13 km).
Poplatek za rekreaci: 659,-Kčs.
Jízdné a vstupné: 128,50 Kčs.
Ostatní: 125,10 Kčs.
