RUMUNSKO A BULHARSKO

 /  / Turistická kronika / 1988 / Rumunsko a Bulharsko

Autobusový zájezd. 6. - 21. srpen.

6.8.1988 - Odjíždíme ve čtyři hodiny ráno autobusem z Bučovic. V Maďarsku jsme za čtyři hodiny. Vezl nás Pepek a autobus obsahoval 41 turistů, stany, spací pytle, jídlo na 14 dnů a spoustu zavazadel. Silnice byla lemovaná stánky soukromníků s úhledně vyloženou zeleninou a pyramidami melounů. Jinak jsme kolem silnice viděli jenom kukuřici a slunečnice. V Budapešti jsme si vyměnili peníze. S mamkou jsem si prošel po obou březích Dunaje od mostu k mostu v blízkosti hradu a parlamentu. Prošli jsme obchodní ulici, kde bylo pro nás draho. Pouze na tržišti u Vidamparku jsme koupili laciný svetr a drahou zmrzlinu. Na noc jsme odjeli do Szolnoku. Nocleh v pěkném kempu nás stál oba dva 164 forintů (72,16 Kčs). Mamku bolela z prvního dne hlava.

7.8.1988 - Ráno je všechno dobré. Do Rumunska jsme přejeli před polednem. Rumunský celník vyžebral na Gustovi láhev slivovice. Brzy jsme píchli přední kolo a byla nucená zastávka. Zastavili jsme v místě, kde byla spousta ubrusů, povlaků - všechny vyšívané. Visely na šňůrách podél silnice a Rumuni je prodávali hluboko pod cenu. Někteří měnili za konzervy. Při další cestě jsme jeli chudým krajem. Viděli jsme i cementárnu uprostřed zaprášené vesnice, projížděli jsme úplně novým městem, plným šedivých paneláků. V obchodech jsme viděli prázdné výklady. Zaujaly nás na oknech dřevěné rolety, které se namotávaly na buben nad oknem. Byla neděle a lidé vysedávali ve skupinkách před vraty, kolem hospod to vypadalo jako o pouti. Předjížděli jsme poníky s povozem s napříč položenými prkny, na kterých seděla celá rodina jedoucí na návštěvu. V jiném povozu ležel nehybný pán na seně a poník šlapal samostatně. Těsně před večerem se ozvala rána, která otřásla celým autobusem. Zadní pneumatika zničená, vzduchová trubice utržená. Oprava si vyžádala delší čas. Hory byly na dosah. Kemp hledáme po tmě u Sibiu a stany stavíme rovněž po tmě.

8.8.1988 - Ráno si posunujeme čas o hodinu dopředu. Všechno mimo stan složíme zpět do autobusu a odjíždíme vybavení na túru do Arvigu. Jedeme do hor. Silnice se mění v bídnou, ale pevnou cestu. Pepek je obětavý řidič a tak nás stále veze dopředu rychlostí 8 km/hod. Rychleji to nejde. Cabana polana Mantului. Zde vysedáme. 706 m nad mořem. Dále pokračujeme namáhavým výstupem, lesem do výšky 1550 m nad mořem k chatě Calma Barcáciu. Odtud sestupujeme do obrovského kotle a opět vystupujeme na skalnatý práh. Tu už toho měla mamka s B. plné zuby a vracela se zpět. Kdo vydržel, vystoupil k jezeru Sacavrik 2011 m nad mořem. Jezero bylo v mlze. Zpět se vracíme stejnou cestou. Mamka nasbírala s paní B. spoustu růžovek. Tyto se po tmě v kempu smažily a spát jdeme v kempu před půlnocí. (25 km, 20 km).

9.8.1988 - Tento den odjíždíme v sedm hodin do Brašova. Marně hledáme kemp. Až v Sináji dlouho hledáme místo pro stan. Po postavení stanů odjíždíme k lanovce a touto se vyvezeme pod horu Furnicu 2101 m.n.m. Projdeme se po hřebenu a scházíme serpentinami do rokle kolem skal a propastí až do Bustery. Je to nejkrásnější túra. Tyto hory jsou zdevastované. Eroze řádí na každém kroku. Poprvé si pořádně uvaříme. (15 km, 15 km).

10.8.1988 - Chtěli jsme si vyjet lanovkou u Bustery na hřeben. Odjeli jen ti, kteří vydrželi čekat v pětihodinové frontě. Mamka odjela s jednou skupinou na prohlídku Brašova. Mě omrzelo čekat ve frontě na lanovku a tak jsem odešel na prohlídku Bustery. Je to vysokohorské středisko. Obchody s potravinami nabízely ocet, nějaké víno a rybí konzervy. Právě se prodávalo něco v půllitrových láhvích. Stála na to fronta povykujících a strkajících se lidí. Domluvil jsem se s jedním člověkem, aby mi tu věc koupil. Byla to slabá slivovice, dobrá tak na mazání nohou. V Sináji kempu chodí kráva a kůň. Vybírají odpadky z popelnic a sežerou kde co najdou. Kemp nás nenadchl.

11.8.1988 - Odjeli jsme bez placení. Nikdo po nás nic nechtěl. Pouze žebrající ženy a různí lidé, kteří sháněli čokoládu, kávu a konzervy. Jídlo si vezeme s sebou z domu a tak nemůžeme rozdávat, když tu se nic koupit nedá. Při předjíždění řidiči troubí. Všude kolem silnice nás transparenty upozorňují na prezidenta Čaučeska. Nákladní auta jezdí ve špatném technickém stavu. Viděli jsme tramvaj bez dveří. Pepek nesehnal ani starou pneumatiku. V Bukurešti máme chvilku čas. Kupujeme mlýnek na mák. Dobrý se zase nesežene u nás. V obchodním domě nás zaujal regál s otlučenými smaltovanými mísami. Přejíždíme hranice u Ruse a bez zastávky přejíždíme do kempu Evropa mezi Burgasem a Primorím. Stany stavíme po tmě.

12.8.1988 - Jdeme se koupat do moře přímo u místa stanování. Když jsme přišli na to, že do moře tečou splašky, rychle se stáhneme o 300 metrů dále. Slunce je ostré a tak trávíme den u moře a v moři.

13.8.1988 - Autobusem odjíždíme do Nesébru. Prohlédneme si starobylé město a přístav, které je spojeno s pevninou jen úzkou šíjí. Vidíme typické dřevěné domy na kamenné podezdívce. Je tu spousta stánků a obchůdků na vytahování peněz z turistů. Ochutnáváme místní specialitu, smažené rybičky s hranolky. Jí se i s hlavami a vnitřnostmi a ještě na hlavičce na nás kulí oči. Byly dobré. Zbytek dne trávíme na pláži. Slunečného pobřeží mezi velkýma vlnama a ženskýma s holéma prsama.

14.8.1988 - Celý den trávíme u moře. Ochutnali jsme další specialitu - pizu. Koláč s rajčaty, salámem (několik drobků) za 23 korun. Nic moc, šidí se tu na každém kroku. Pivo jsem dostal koupit za 10 korun. Raději jíme to, co jsme si dovezli. Chléb si koupíme. Dobrý je čerstvý, jinak se začne drobit.

15.8.1988 - Výlet do Szozopolu. Krásně čistá voda na plážích. Všude na domech, sloupech, nárožích vidíme pohřební oznámení a vzpomínkové listy na zemřelé. Jsou lepené tak, jak u nás plakáty i jeden přes druhý. Je to místní a bulharský zvyk. Prohlédli jsme si staré město. Pití se prodávalo pro domorodce zvlášť ve sklepní místnosti některých domů. Pivo jsem tu koupil za 4 koruny. Někteří turisté navštívili nuda pláž. Pepek nám ukazoval červený holý zadek. Ochutnali jsme tu další bulharskou specialitu - mleté maso jako čevabčiči s chlebem. Bylo dobré - kořeněné. Koření jsme si koupili.

16.8.1988 - Poslední koupání u moře. Dnes bylo nejklidnější. Mamka vystála frontu na ovoce. Koupila 4 kg hroznů a meloun. Sedli jsme si k tomu a téměř všechno jsme snědli.

17.8.1988 - Všechno jsme pobalili do autobusu a odjeli jsme směrem přes Burgas na Plovdiv. Projížděli jsme kolem vinohradů, plantáží rajčat, paprik a ovocných sadů. V Plovdivu jsme se dlouho nezdrželi, prohlédli jsme si pouze obchodní uličku ve středu města. Dále jsme přejeli pohoří Rodopy s velkými tabákovými plantážemi. Za tímto se už tyčily hory - Rila a Pirin. Dlouhým, ostrým stoupáním jsme vyjeli do výše 1775 metrů. Tady v kempu Benderika, přímo v centru hor stavíme na kamenitých terasách již za šera stany a po tmě večeříme.

18.8.1988 - Ráno vystupujeme k chatě Vichren a odtud na nejvyšší horu Pirinu Vichren (2913 m.n.m.). Odtud sestupujeme do sedla a traverzem se dostáváme na exponovaný hřeben Končeto. Z úzkého hřebenu, zajišťováni lanem, se nám naskýtají nejkrásnější pohledy do propastí a roklí, zářících vápencem a mramorem. Do kempu přicházíme z druhé strany. Mamka se prošla s B. k chatě Vichren a do půli hřebenu, potom se vrátili zpět. Již z Bulharska celým zájezdem prochází průjmy a horečky, jen několik účastníků odolává. Mezi nimi já s mamkou. (25 km, 8 km)

19.8.1988 - Tento den pokračujeme směrem k rumunským hranicím. Samé kopce. Odbočujeme do Rilského monastýru. Prohlédneme si mohutný klášter, vklíněný mezi pohoří a celý pomalovaný freskami s nádhernou kaplí uprostřed. V Sofii pobudeme tři hodiny. Po výjezdech a sjezdech serpentinami Staré Planiny nevydržela brzdová hadice. V osm hodin večer nám zbývá do cíle dnešního dne ještě sto kilometrů. Do Vidinu přijíždíme opět po tmě a spát jdeme o půlnoci.

20.8.1988 - Z Vidinu do Calafalu se plavíme trajektem přes Dunaj, který zde dosahuje značné šířky. A to už jsme v Rumunsku. Odbavení na obou celnicích je rychlé. Při další cestě všichni mimo řidiče spí. Probouzíme se u Železných vrat. Dunaj je zde sevřen skálami a tvoří hranici s Jugoslávií a jeho prudký tok zastavila přehrada. Silnice je vytesaná ve skále a místy je vedena po mostech nad vodou. Krajina je tu romantická. Dále jen chudý kraj. Kolem silnic jsou ozdobné betonové zídky, patníky a co jsme jinde neviděli - kilometrovníky s označením cílového města a mezi nimi ještě betonové sloupky po sto metrech. Vše i se stromy kolem silnic natřeno vápnem. U hraničního přechodu s Maďarskem je kilometrová fronta aut. Pepek všechny drze předjíždí. Před závorou dáváme vojákovi dvě játrové paštiky a jsme přednostně obslouženi za zuřivého přihlížení ostatních turistů. V Maďarsku nás na noc skryje kemp v Maku.

21.8.1988 - Maďarsko - Mako. Příjemné prostředí kempu. Probouzíme se po teplé noci. Koupíme si maďarské čabajky a odjíždíme domů. Budapešť projedeme tak jak celé Maďarsko. Někdo navrhl, abychom u stánků soukromníků nakoupili ovoce a zeleninu domů. Ceny jsou závratné. U první vhodné restaurace za Bratislavou zastavujeme a každý si dává jednu až tři porce hlavního chodu. Doma je nejlépe.

Cena zájezdu pro oba: 2672 Kčs.
Jídlo většinou z domu.

Náš život, ročník XXXVI, číslo 41.
7. října 1988, Cena 0,60 Kčs.

Bučovickou turistikou

Letošní rok je rokem 100. výročí organizované turistiky v našich zemích. Odpovídá tomu i zvýšená aktivita jednotlivých odborů turistiky - zvláště aktivně si vedou turisté v Bučovicích. Svědčí o tom řada akcí, které v posledním období uspořádali. O dvou z nich se rozepisujeme podrobněji ...

Ve dnech 6.-21. srpna uspořádali bučovičtí turisté autobusový zájezd do tří socialistických zemí s cílem poznat jejich hlavní města, některé hory, ale také pobýt u moře. Zájezdu se zúčastnilo 44 osob. První den se věnovali prohlídce Budapešti, další dny již následovaly výstupy na rumunské hory v pohoří Faragaš a Bucegi (hora Omul - 2504 m, Scara - 2306 m). V Bulharsku trávili turisté volné chvíle u moře na pláží v Europa kempu, uskutečnilo se i několik zájezdů (například do Szozopolu, Nesebru, na Slunečné pobřeží). Pak následoval výlet do kempu Banderica (1770 m nad mořem) a odtud výstup na Vichren (2914 m), druhou nejvyšší bulharskou horu, dále přes hřeben Končeta na Kutelo (ve výši 2909 metrů). V Bulharsku se uskutečnila také návštěva Rilského monastýru, projíždělo se kolem Železných vrat a z Vidinu byl autobus přepraven trajektem přes Dunaj do Calafatu.

V září uskutečnili bučovičtí turisté již 20. ročník dálkového pochodu Bučovická padesátka. Pochodu se vzhledem k nepříznivému počasí předchozího dne zúčastnilo mnohem méně osob, než jiné roky. Vzhledem k tomu, že úseky jednotlivých tras vedly také po lesních a polních cestách, mělo 105 účastníků pochodu značně ztížené podmínky. Při této akci zavzpomínali Bučovičtí na první ročník pochodu, který se konal v říjnu 1969 a jednotlivé tratě vedly převážně po asfaltových cestách. Do 7. ročníku se měřil čas, vítězové získávali věcné ceny. Pak se od tohoto způsobu upustilo a stanovuje se pouze maximální časový limit, ve kterém by měly být jednotlivé trasy prochozeny.

JM