ZNAČENÍ TURISTICKÝCH CEST

 /  / Turistická kronika / 1988 / Značení turistických cest

Článek z novin (1988):

Na území vyškovského okresu se objevily značené cesty již na přelomu 80. a 90. let minulého století. Vedly z Vyškova, Rousínova a Lulče na Drahanskou vrchovinu a z Brankovic a Křižanovic do Ždánického lesa. Až do založení odboru KČT ve Vyškově značily tyto cesty brněnské německé turistické spolky a později brněnský odbor KČT.

Po svém založení v roce 1925 převzal odbor KČT ve Vyškově do své péče síť značených cest, která zasahovala i do sousedních okresů (Blansko, Brno, Kroměříž, Prostějov). Úlohu značení na území vyškovského okresu plnily po svém založení zřejmě i odbory KČT v Ivanovicích na Hané (1930) a v Bučovicích (1933), ale přímé důkazy o tom chybějí. Lze tak usuzovat jednak z toho, že značení bylo obecnou povinností KČT, tedy jeho odborů, danou stanovami, a jednak ze stanovení hranic odborů pro účely značení, uveřejněné v oběžníku č. 14 Brněnské župy KČT z 4.4.1942. Podle tohoto oběžníku byly stanoveny hranice jak pro odbor KČT Vyškov, tak OKČT Ivanovice na Hané a také pro OKČT Bučovice.

Prvním vedoucím značkařem vyškovského odboru KČT byl zvolen Ferdinand Č., kterého v roce 1931 vystřídal Vilém K. a v roce 1934 převzal funkci vedoucího značkaře Alois I., který ji vykonával až do své smrti v roce 1945. O aktivitě značkařů svědčí skutečnost, že se síť značených cest rozrostla ze 116 km v roce 1925 na více než 300 km v roce 1938. Období druhé světové války nezůstalo bez vlivu ani na síť značených cest na Vyškovsku. Zábor značené části území pro vojenské účely a také odpor některých majitelů panství byly příčinou značného snížení počtu značených cest, jejichž délka v roce 1945 činila celkem 127 km. V posledních dvou až třech letech války se značení neprovádělo hlavně z materiálových důvodů, a proto byl i na vyškovském okrese po osvobození Československa stav značených cest neutěšený.

Podle pokynů Ústředí turistiky se mělo v roce 1946 přikročit k obnově a zkvalitnění sítě značených cest a k tomu byl uspořádán i první kurz značkařů, jehož se za vyškovský odbor zúčastnili Markéta H. a Ladislav L., kteří se tak stali prvními vyškolenými turisty - značkaři v historii vyškovské turistiky. Jako značkovatel byl do výboru odboru kooptován v roce 1945 Jan V., kterého v červenci 1946 vystřídal Sylvestr S. Tuto funkci vykonával podle dokumentů ještě v roce 1947, snad i později, ale za celé dvacetileté období po tomto roce chybějí veškeré doklady. Teprve v roce 1967 se ve funkci značkovatele objevuje jméno Markéty L. (roz. H.) a v roce 1970 jméno Františka T. jako předsedy okresní značkařské složky. V roce 1986 jej ve funkci vystřídal ing. Jiří K.

Odstraňování následků války v síti značených cest šlo zpočátku velmi pomalu, hlavně pro nedostatek finančních a materiálových prostředků. Úsilí bylo věnováno především obnově dřívějších značených cest. Rozvoj zemědělské výroby spojený se scelováním pozemků, rozorováním mezí a rušení mnoha polních cest vyvolával nutnost řešit síť značených cest v nových podmínkách. Příznivější podmínky nastaly po vzniku ČSTV v roce 1957, který znamenal i nový postoj ústředních orgánů ke značkařské činnosti. Obnova sítě značených cest pak pokračovala zvýšeným tempem, takže v 70. letech dosáhla celkové délky přes 300 km. Koncem 70. a začátkem 80. let přistoupili značkaři ke zkvalitňování sítě značených cest jednak rušením některých silničních úseků a jednak překládáním značených cest z komunikací, které se staly neprůchodnými, na nové komunikace, budované lesní správou. V současné době je převážná část značených cest v okrese schůdná i za nepříznivého počasí a mnohé z nich jsou sjízdné i na kole. K lepší orientaci jsou značené cesty vybaveny asi třemisty turistických směrovek a tabulek, včetně směrovek naučných stezek. Hodnota sítě značených cest v okrese (bez vynaložené práce) činí kolem 95.000,-Kčs.

Na obnovu značených cest, vyvěšování poškozených, zničených nebo znehodnocených směrovek a tabulek a na další značkařské práce v terénu vynakládá 8 turistů - značkařů každým rokem zdarma přes 800 brigádnických hodin. Další stovky hodin vyžadují organizační a administrativní činnosti, spojené se zákresy značených cest do map, objednávkami a evidencí směrovek a jiného značkařského materiálu (zejména barev, štětců a jiného značkařského náčiní) a ukládáním a tříděním materiálu ve skladu okresní značkařské školy. Nemálo hodin vyžadují i jednání s různými organizacemi a institucemi, které mají určitý, i když někdy zprostředkovaný, vztah ke značkařské činnosti.

Po značených cestách Vyškovska projdou ročně tisíce turistů i neorganizovaných občanů nejen z okresu, ale i z míst značně vzdálených. Proto je také práce značkařů hodnocena jako významná společenská činnost, i když ne vždy plně doceněná. Naproti tomu je odsouzenihodná činnost těch, kteří sami neodvádějí navíc pro společnost žádnou práci, ale zato ničí práci druhých. Nebude proto na škodu, podívat se na značení také z právního hlediska.

25. října 1988: Přišla nová mapa. Tuto jsem během dvou hodin vyměnil za starou, poničenou.

31. října 1988: V Bučovicích poblíž zámku vzniklo nové autobusové nádraží. Odnesly to dva stromy i se značkami. Vyznačení nové křižovatky zabralo celou hodinu.

Listopad 1988: Rozšířené plenární zasedání OVČSTV - svazu turistiky ve Vyškově k 100. výročí turistiky.

Výlohy za značení:

Ošatné - 390,-Kčs
Stravné - 177,-Kčs
Jízdné - 85,-Kčs
Celkem: 652,-Kčs