KRKONOŠE

 /  / Turistická kronika / 1990 / Krkonoše

Špindlerův Mlýn, 8.9. - 15.9.1990.

Vstáváme po třetí hodině ranní. Z Brna nám odjížděl autobus v 6:45 hod. do Špindlerova Mlýna. Po příjezdu v 11:55 hod. jsme se prošli centrem. Po ubytování v hotelu Sněžka ve 14 hod. jsme dospávali. Pobyt zajišťoval Čedok. Cena večeří a snídaní 1050 Kčs v talonech. Ubytování 735 Kčs.

9. září 1990 - Celou noc pršelo. Ráno jsme se vydali na naši první túru po zelené značce do Labské. Při vycházení z lesa jsme uviděli rekreační objekt Pochodeň, kde mamka s Renatkou loni pobývaly. Kolem chalupy s nabitými, zlomenými lyžemi (jak je děcka posbíraly při cestě ze školy, říkala majitelka) a Švýcarské boudy, jsme pokračovali k hotelu Skála. Při sestupu se nám naskytla podívaná. Nalevo se pásly ovce a napravo od cesty srny. Hotel Skála ještě neotevřel a tak jsme kolem Kozelského potoka vystupovali na Dvoračky. Občas nás skropil déšť. Nahoře byla mlha. V boudě jsme si s mamkou dali grog. René měla pohár. Hned byla útrata 30 Kčs. Nocleh mimo sezónu bouda Dvoračky nabízela vždy. Když jsme vycházeli ven, mlha se rozešla. Pěkný výhled směrem na Rokytnici. Nejpěknější místo dnešního dne - Kotelní jámy s Kotelským potokem. Na Mísečkách velké staveniště. Krkonoše mají sezónu hlavně v zimě. Za deště scházíme do Špindlerova Mlýna. Po příchodu do hotelu si mamka dala při večeři dvě deci vína a na pokoji hned tvrdě usnula. 23,5 km - 700 m převýšení.

10. září 1990 - V noci nevíme, jestli pršelo, ale ráno vycházíme za deště k Labské. Za tohoto nečasu jsme přišli kolem Harachovské skály k Mísečkám. Při výstupu k Jestřebím boudám přibývalo navíc mlhy. Kolem cesty plno číslovaných budek pro ptáky. Na hřebenech byla zima tak vlezlá, že jsme nevěděli kam schovat ruce. U pramenů Labe s dvacetičtyřmi znaky měst, kterými protéká, jsme se ani moc nezdržovali a spěchali jsme k Labské boudě. Tento kolos nám poskytl pro všechny grog a polévku. Trochu jsme se rozehřáli. Z oken místo Labského dolu bylo vidět jen bílou tmu. Sotva jsme vyšli ven, syrovina nás uchvátila znovu. Teploměr ukazoval 6 stupňů, ale vítr a vlhko zimu zvětšovalo. Pak se stal malý zázrak. Během několika minut mlha odešla, Labský důl se otevřel a my jsme sestupovali do něj. Nejkrásnější zážitek. Labe padá ze skal do kaňonu a ze všech stran do něj se řítí vodopády, stýkají se potůčky a prameny. Vše kolem buble a vře. Na konci míjíme obrovský chráněný smrk. Hodně smrků je tu suchých. Krkonoše jsou nemocné. Po projití se ještě otočíme. Vše zahaluje mlha. 22,5 km - 700 m převýšení.

11. září 1990 - Od hotelu se vydáváme lesem k dívčí lávce. Podél peřejí a kaskád Bílého Labe za občasného přeprchání přicházíme k boudě u Bílého Labe. Svahem se dostáváme stále výš. Pod námi hučí bystřina. Tady je nejkrásnější úsek dnešního dne. Jako každý den na hřebeni je hustá mlha. Luční bouda se vynořila těsně před námi. Uvnitř se topilo. Po krátkém odpočinku, za studeného, nárazového větru, přes nejvyšší vrchy, památníku obětem hor, kolem Výrovky máme další grogovou přestávku v boudě Na Rozcestí. Výrovka se staví. Měděná střecha tohoto gigantu svítí z mlhy. Nad Klínovými boudami je psota za námi. Tady svítí sluníčko a místy hřeje. Jenom ta asfaltová cestička nám tu nepasuje. Vidět je daleko. Bouda Na Pláni a za ní suchý les. Mezi pahýly suchých stromů vrže lanovka. Všude kolem je nuceně vykácený les. Stromy umírají, kam se oko podívá. Jestli to není mýlka, tak na obzoru vidíme Trosky. Pěkný pohled na Mísečky, Labskou a Špindlerův Mlýn. Dnešní útrata na večeři 125 korun. 24 km - 796 m převýšení.

12. září 1990 - Po holém úbočí nad Špindlerovým Mlýnem s výhledy máme dojít k boudě u Bílého Labe. Zastavuje nás zákaz vstupu. Těží se všude. Po domluvě nás dřevaři pouští. U boudy potkáváme tři kominíky. Než vyjdeme na Špindlerovku, vidíme kolem holé stráně, rozježděné cesty, ojediněle trčí z toho suchý strom. Kráčíme hřebenovou cestou po hranici s Polskem. Na naší straně jsou již vysazené nové smrčky. Polská strana, to je suchý les - měsíční krajina. Boudy Moravská i Medvědí jsou zavřené. Kousek pěkné zachovalé přírody je údolí Medvědího potoka. Dnes jsme bez grogu. I když občas sprchlo, je viditelnost lepší než jindy. 20,5 km - 546 m převýšení.

13. září 1990 - Za drobného deště vystupujeme po modré značce, úbočím pláně k chatě Na Rozcestí. Občas se z mlhy vynoří osada Sv. Petr v údolí pod námi. Nahoře to snad bez mlhy nejde. Ohřáli jsme se při grogu a od Výrovky scházíme Dlouhým dolem. Je to jeden z krásných koutů Krkonoš. Dolský potok je sevřený vysokými stráněmi, ze kterých se valí, řítí několik bystřin. Ve Svatém Petru hyzdí gigantická stavba hotelu Horal a zastiňuje, nebo přehlušuje přirozené, do přírody zapadlé chaloupky. Dnes je třináctého, René měla dva pády na zadek. Ten v hotelu ze schodů vypadal špatně. U večeře mamka neměla dosmaženého kapra a já jsem našel v bramborovém salátu dlouhý chlup. Včera jsem našel krokoměr a dnes jsem ho vyzkoušel. 16 km - 542 m převýšení.

Jak se zjišťuje v Krkonoších počasí podle zavěšeného špagátu na chatě:

Když je špagát suchý, je pěkně.
Když je špagát mokrý, prší.
Když se špagát nehýbe, je bezvětří.
Když se špagát hýbe, je vítr.
Když je špagát vidět, je vidět.
Když špagát není vidět, je mlha.
Když špagát není, je zloděj v domě.

14. září 1990 - První den co vůbec neprší. Vystupujeme úbočím Kozích hřbetů a opět vidíme Svatý Petr, tentokrát vlevo dole. Výstup nám stěžují nekonečné schody z kulatiny. Vcházíme do mlhy a v mlze končíme na hřebeni. Když jsme se smířili s tím, že Sněžku už neuvidíme, mlha se náhle rozplynula. Vidíme celý rozsáhlý hřeben, v dálce Medvědí boudu, nalevo stéká Bílé Labe. Před námi je Luční bouda a za ní Sněžka. Tento poslední den nám vyšel. Stojíme na vrcholu a vidíme daleko do Polska. Na naší straně se díváme do Obřího dolu. Vrchol je plný Poláků. Na každém rohu hlídkuje polský voják. Když se jednoho ptáme, co tu hlídá, odpoví, že neví. Zpět se vracíme hraničním hřebenem a díváme se na Polskou stranu. Když se otočíme, je Sněžka v mracích. Míjíme Malý a Velký Staw, skalisko Slonecznik. Polské lesy jsou suché. Od Špindlerovky se vracíme kolem Jeleních boud s pravou krkonošskou zahrádkou, plnou květin. 25,5 km - 898 m převýšení.

15. září 1990 - Naposledy se projdeme po Špindlerově Mlýně. Odpoledne odjíždíme dálkovým autobusem do Brna. Jízdné nám zdražili. Ani jsme nevěděli, že můžeme koupit Renatce poloviční. Doma měl Pavel pro nás nachystanou večeři - dvě jídla. Guláš a zapékané nudle.

Týdenní pobyt s polopenzí: 2300,-Kčs
Jízdné: 520,-Kčs
Útrata na chatách: ?

Ve Strážovských vrších a v Krkonoších jsme splnili podmínky pro získání III. výkonostní třídy turistiky.