PĚŠKY Z TIŠNOVA DO PODHŮŘÍ JESENÍKŮ

 /  / Turistův záznamník / 2007 / Pěšky z Tišnova do podhůří Jeseníků

V roce 2007 uskutečnil dědeček Svaťa jeden dlouhý pochod, který měřil 120 km. Po předchozích putováních v letech 2005 - Pěšky z Tišnova do Nového Boru a 2006 - Pěšky z Tišnova do Nového Boru se tentokrát vypravil do podhůří Jeseníků, konkrétně do Dětřichova nad Bystřicí. [Itinerář]

Z pamětí: "Po dvou návštěvách Nového Boru, následoval další rok, pěší výšlap s krosnou na zádech do podhůří Jeseníků. Výlet podle azimutu s obcházením nepřekonatelných překážek, byl takovou malou dovolenou. Před vlastní túrou jsem vycházel s již odstraněnými tkaničkami z bot několikrát na výlet a tak puchýře na nohou a slezené nehty u palců nehrozily. Přes Valchov, Velenov a Benešov vedla moje cesta napříč poli a lesy Drahanské vrchoviny. Při hledání noclehu pod širákem zvítězilo pokosené pole ječmene s hromadou proleženého hnoje, teď již kompostu. Za touto hromadou, abych unikl případným zvědavým očím, bylo na vrstvě ječné slámy moje nocležiště. Zalezl jsem do spacáku a usnul. Náhle mne probudilo chrochtání celého stáda divočáků, při rozrýpávání voňavé hromady. Byl úplněk a jeden zvědavý člen tohoto stáda se s funěním přibližoval k červené hromádce, což byl můj spacák a v něm já. V první chvíli mi dobře nebylo. Zmohl jsem se k jedné lekací akci. Když se funění ozývalo docela blizoučko, rychle jsem se vztyčil. Prase zapištělo, zafunělo a s celým stádem odběhlo. To je neodradilo a u kompostu byli za noc několikrát. Spát už nešlo."

Tišnov

Znak Dětřichova nad Bystřicí

Itinerář

Ilustrativní obrázek

"V trase azimutu byl most přes řeku Moravu. Před ní mi ke spánku posloužilo kukuřičné pole. Celou noc se ozývalo skřípání a vrzání něčeho, co připomínalo nenamazané mlýnské kolo. Po zlé noci, cestou lesem, praskání větviček rozčílilo srnce. Štěkal na mne velký kus cesty, než jsem jeho revír opustil. Rozlehlou oplocenou ohradu, ve které se asi pásl dobytek, se mi nechtělo obcházet. Žádný pasoucí skot vidět nebylo a konec ohrady byl v nedohlednu. Přede mnou, kam vedla cesta azimutu bylo vidět v dálce les. Plot byl zhotoven z drátů nabitých elektrickým proudem. S potížemi, ale přece, se mi podařilo přelézt a namířit si to k lesu přede mnou. Někde uprostřed pozemku se nacházel krásný, hebký trávníček a já do něj ulehl a s rozkoší chytal sluneční paprsky, podřimujíce. Po hodince odpočinku mi nezbylo, než pokračovat dál. Po chvíli jsem se instinktivně ohlédl, kolik že mám cesty za sebou a vidím, jak se ke mě z dálky blíží stádo krav, vypadalo to jako krávy. Po dalším ohlédnutím bylo stádo mnohem blíže, na tu dálku se mi jevilo, jako by utíkalo. Pud sebezáchovy mne donutil a utíkal jsem jak to šlo, abych byl co nejrychleji pryč z jejich pastviny. Vyšlo to o fous. Krosna letěla přes elektrický ohradník první a za ní já i přes elektrické kopance, a za mnou ostře brzdily krávy. Krávy jsou známé svojí zvědavostí, ale kdo ví co měly za lubem. Kde se tu ty potvory vzaly a odkud přiběhly mi nebylo jasné. Snad bylo na pastvině nějaké údolíčko s přístřeškem, pro mne neviditelné. I tak umím v šedesáti dobře utíkat."

"V Dětřichově nad Bystřicí jsem měl za sebou ujitých sto dvacet kilometrů a břicho se hlásilo o trochu toho žvance. Před místním obchůdkem s potravinami, kterému se říká okál, pobitém heraklitem, jsem si koupil mléko, pár rohlíků a salám, a scházíc po několika schůdcích, které sloužily zákazníkům, aby se dostali pro potraviny a překonali tak betonový sokl, na kterém obchod stál. Dole bylo něco, kde fošny na kůlech připomínaly stoleček s podobnou lavičkou. U toho stolečku jsem konečně toho nenasytu uklidnil. Právě končila pracovní doba a obchodnice, stojící na schůdcích, zamykala krámek a odcházela do podobného domku hned souběžně postaveného vedle. Oba dva domky se podobaly jako vejce vejci. A ten druhý byl jejím bydlištěm. Zavolal jsem na ní a optal se, jestli je možné se zde ubytovat na jednu noc a trochu se umýt. Řekla mi, že to možné je, vrátila se, vystoupala po schodech obchodu, odemkla a pozvala mě dovnitř. Uvnitř byl na jedné straně obchod, uprostřed dlouhá chodba a z chodby se vcházelo do jedné z místností. V místnosti se nacházela kovová postel s povlečením a hned ve vedlejší místnosti bylo něco, co připomínalo sprchu, z které tekla i teplá voda. V domku mne zamkla a jak se umyji a zabydlím, ať na ni oknem zavolám. Po zabydlení mě moje bytná pozvala na kávu, když mi před tím odemkla. Následující den jsem odjel vlakem domů."