HISTORIE POD NEJVYŠŠÍM VRCHOLEM KORFU

 /  / Reporáže z cest / Korfu 2024 / Historie pod nejvyšším vrcholem Korfu

Teploty šplhaly nad čtyřicítku a sálající žár nás přinutil přehodnotit plány. Místo výstupu na samotný vrchol Pantokratoru (906 m), nejvyšší hory Korfu, jsme se rozhodli trasu zkrátit a zamířit do staré opuštěné vesnice Palies Sinies, ukryté na jeho východním úbočí v nadmořské výšce 475 metrů. Starou vesnici, jak ji místní obyvatelé nazývají, postavili jejich předkové v těžkých dobách, kdy během středověku piráti a nájezdníci drancovali nechráněné ostrovy. Zřízené hlídky pečlivě pozorovaly moře a varovaly světelnými signály obyvatele na pobřeží před příchodem nájezdníků v podobě blížících se pirátských lodí. Staří obyvatelé vesnice Palies Sinies hráli klíčovou roli při ochraně města Korfu, proto byli ve středověku nejvíce napadaní a drancovaní piráty ve svých pobřežních osadách. Vesnice byla poprvé zmíněná ve 14. století.

Areálem Sunshine Corfu Hotel & Spa jsme vystoupili až k silnici 2217. Kolem baru Street jsme sestupovali dolů vesnicí Nissaki až k supermarketu Aphrodite's, kde jsme odbočili doprava a začali stoupat mezi vilami ke křižovatce Apolisies / Katavalos. My jsme se vydali doleva směr Apolisies. Olivovými háji jsme stoupali výše a výše, občas se nám otevřely nádherné výhledy na Jónské moře, albánské a korfské pobřeží. Došli jsme k další křižovatce Palies Sinies / Apolisies. My jsme se vydali nahoru směr Palies Sinies. Postupně se nám začala otevírat horská krajina s nádherným porostem. Vedro tady nebylo tak úmorné, profukoval tady mírný vánek. Otevřel se nám pohled na hřeben Pantokratoru a spatřili jsme i samotný vrchol s vysílačem. Kopce i údolí byly porostlé bujnou vegetací. Dokonce před námi přeběhla mohutná, bíce jak půlmetrová, zelená ještěrka.

Došli jsme až těsně pod vrchol Pantokratoru. Tady jsme odbočili doprava a za chvíli jsme stáli před prvními domy opuštěné vesnice Palies Sinies. Vesnice se rozkládala i po okolních svazích, domy byly různě zachovalé. Některé byly zcela rozpadlé, jiné měly i střechu. Obklopují je divoké břečťany a pichlavé keře. Přibližně uprostřed vesnice stál kostel Svatého Theodora Vojevůdce, který byl podle dostupných pramenů postavený před rokem 1753. Kostel měl dvě nádvoří - jižní a severní. Charakteristickým prvkem této památky je vysoká zvonice na jižním nádvoří. Uvnitř kostela se nachází impozantní kamenný ikonostas, vyrobený z místního světlého kamene, který je nejvýraznějším dekorativním prvkem stavby. Kostel je známý také jako Agios Theodoros Stratilatis. Ve vesnici jsou ještě další dva zachovalé kostely - Agios Georgios a Agia Triada.

Za kostelem byla ještě na pahorku malá kaple. Vystoupili jsme k ní a uvnitř nás čekalo překvapení. Stejně jako v dolním kostele, i tam byl kamenný ikonostas, vyrobený z místního světlého kamene. Na zdech vlevo i vpravo byly zachovalé fresky. Od kaple byl pěkný výhled na mohutný Pantokrator, který ve středověku nazývali Istoni. Současný název vděčí stejnojmennému klášteru, který stojí na vrcholu. Původní klášter byl postavený v roce 1347, zničený byl kolem roku 1537. Současný pochází z roku 1689. Kromě klášteru je na vrcholu i kavárna pro turisty a telekomunikační stanice s věží. Svahy hory pokrývá makchie, typická středomořská vegetace složená z hustých keřů. V různých ročních obdobích zde rostou i rozmarýn, tymián, levandule, šalvěj a divoké orchideje. Vyskytuje se tady také keř planika obecná, v nižších polohách potom olivovníky a duby cesmínové.

Ještě znovu jsme přehlédli celou opuštěnou vesnici a vydali jsme se k sestupu. Tentokrát jsme se nemuseli otáčet. Před sebou jsme měli nádherné pohledy dolů k Jónskému moři. Otáčet jsme se museli jen za Pantokratorem, který se nám ukazoval v různých úhlech pohledu, podle toho, jak se točila cesta vedoucí k pobřeží. Nad sebou jsme tušili turistickou stezku, která vedla z Palies Sinies ve výšce přibližně 500 až 550 m do Nissaki po hřebenu. Tam se nikde před sluncem nedalo schovat. Olivovým hájem se jde až v závěrečném sestupu. My jsme dolů sestoupili po stejné cestě, jako jsme vystoupili. Akorát jsme došli k obědu, který na nás čekal formou bufetu v hotelové restauraci Dionissos. Potom jsme se už přemístili na pláž, kde jsme po celý zbytek dne relaxovali.

Fotogalerie: Palies Sinies