BOTANICKÁ ZAHRADA

 /  / Reporáže z cest / Rolina Mare 2013 / Botanická zahrada

Po celodenním koupání v moři jsme se vypravili na první výlet. Na jižním cípu poloostrova, v blízkosti rybářského přístavu Caleri, byla v roce 1991 otevřená Botanická zahrada o rozloze 40 hektarů. Stala se součástí benátské části přírodního parku Delta Pádu. Od Rosolina Mare je vzdálená 2,5 až 5,0 km. Jediná příjezdová komunikace je Via della Bocca Vecchia směřující od kruhového objezdu směrem na jih. Zaparkovali jsme na bezplatném parkovišti, které bývá beznadějně obsazené. Po chvíli čekání jsme však měli štěstí. Parkovat se dá i podél silnice, ale řada aut se táhne po celé její délce. Na jižním cípu poloostrova je totiž beplatná pláž, hojně využívána obyvateli okolních měst, především o víkendech. Vhodnější je tedy zvolit pro návštěvu Botanické zahrady odpolední termín.

Botanická zahrada je otevřená od dubna do října, otevřeno je v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli. Otevírací doba je od 10:00 do 13:00 a od 16:00 do 19:00. Vstupné stojí € 2,50. K dispozici jsou celkem tři okruhy, které je však možné spojit do jednoho velkého. Botanická zahrada je pojatá jako naučná stezka. Obsahuje mnoho stanovišť, u kterých jsou informační tabule s popisem konkrétní součásti přírody. Kolem cesty jsou i další menší tabulky s popisky. Od parkoviště jsme se vypravili po cestě na rozcestí u pokladny, která byla uzavřená. Cesta vpravo vedla na pláž, vlevo do Botanické zahrady. Ta nás přivedla k bráně, za kterou bylo informační centrum. Zakoupili jsme si vstupenky a obdrželi jsme plánek tras. Vybavení dostatkem tekutin jsme se ponořili do borového háje.

Nejdříve jsme si prošli malý žlutý okruh, dlouhý přibližně 600 m, plně věnovaný zalesněné oblasti. Borový les byl složený z přímořské borovice, která les naplnila charakteristickou vůní způsobenou silicemi obsaženými v pryskyřici. Tyto statné stromy doplňovaly borovice pinie, typické svou uzavřenou deštníkovitou korunou. Zajímavé je, že olejnatá semínka pinie jsou jedlá a hojně využívaná v italské kuchyni. Borovice pocházejí ze zalesňování v 50. a 60. letech minulého století. Z původních zástupců stromů byl hojně zastoupený jilm habrolistý a stále zelený dub cesmínovitý. Na přelomu května a června je zde možné spatřit květy orchideí rodu Cephalantera, Ophrys a Orchis. Podrost tvořil jalovec, se svými typickými modrými bobulovitými šiškami, rakytník a jamovec.

Borový les se stal domovem mnoha druhů hmyzu. Různé mšice, můry a brouci škodí borovému lesu. Jsou však přirozenou potravou dalších živočichů. Jejich torza zase likvidují různé druhy mravenců. Je to propracovaný lesní ekosystém. Z mnoha ptáků zde např. našel domov strakapoud, kukačka, slavík, pěnice, kos, straka, stehlík, pěnkava, zvonohlík, zvonek, dudek, křivka, červenka, lelek a lejsek. O rovnováku se starají dravci káně a krahujec. V noci vyráží na lov kalous a sýček. Z plazů je zastoupená štíhlovka, krásný druh užovky. V podrostu se prohání ježek, krtek, myšice, plšík, lasice, kuna, zajíc, dokonce prý i jezevec a liška. Zřejmě ze sousedního ostrova Albarella sem přeběhl daněk. My jsme byli v této části Botanické zahrady sami, tak jsme měli štěstí a některé živočichy jsme pozorovali.

Cesta lesem vedla často po lávkách a můstcích, které překlenovaly mokřady a rybníky vzniklé z podzemních vod. Podle toho, zda byla voda lehce slaná nebo sladká, se měnila také flóra. Převažovaly mokřadní druhy sítin, trav a rákosí. Nad nimi rostla krušina olšová, ze stromů olše, topol, vrba, dub a habr. Postupně jsme obešli malý okruh a vrátili se k informačnímu centru. Špatně jsme si totiž rozvrhli celou trasu. Kus malého okruhu jsme měli dokončit až na závěr celé prohlídky Botanické zahrady. Odtud jsme pokračovali kousek po stejné cestě ke křižovatce okruhů. Odbočili jsme na střední červený okruh, dlouhý přibližně 1650 m. Zpočátku vedl stále lesem a přes mokřady a rybníky. Naskytly se nám další a další výhledy na les s bohatou flórou a faunou.

Fauna byla hodně podobná té z okolí mokřad a kanálů v Deltě Pádu. Zastoupení byli hodně obojživelníci ropucha, rosnička, skokan zelený i štíhlý, stejně jako vodní plazi užovka obojková a želva bahenní. Ta patří k nejohroženějším italským plazům. V Botanické zahradě má ideální prostředí. Živí se žábami, pulci, malými rybami a mláďaty brodivých ptáků. Teprve v roce 2005 byl objevený poddruh žáby blatnice skvrnité. S trochou štěstí je možné pozorovat ledňáčka říčního. To jsme my neměli. V mokřadech se sladkou vodou žijí měkýši. Ve vodě např. různé druhy spirálovitých plovatek, na suchu hlemýždi a slimáci. Z hmyzu pak různé druhy vážek - motýlic, šídélek a šídel, včetně největšího šídla královského. Některé menší potvůrky nás občas kously. Repelent s sebou.

Na další křižovatce okruhů jsme na čas opustili okruh červený a vypravili jsme se na nejdelší okruh modrý, dlouhý 2850 m. Začal spojovací cestou s vyhlídkami na písky a duny. Duny jsou tvořeny činností větru a jeho kontaktu se zemí. Cesta nás dovedla do závěrečné části Botanické zahrady, do oblasti močálů, mokřad a laguny. Hladina vody se tady mění se střídáním přílivu a odlivu, půdy mají vyšší slanost a rostliny se tomuto prostředí přizpůsobují. Jsou to většinou různé limonky, zblochance, hvězdnice, rákos, mořské trávy nebo kamyšník. Bohužel nejatraktivnější část Botanické zahrady, cesta přes lagunu s altánkem, byla uzavřená z důvodu rekonstrukce. Vypravili jsme se tedy postranní cestou, abychom pozorovali život v laguně, její rozmanitou faunu.

Laguny jsou určené pro rybaření. Logicky jsou tedy domovem velkého množství ryb mnoha druhů, např. pražman, mořčák, platýs, gavún, parmice, úhoř atd. Vlnící se písek pokrytý tenkou vrstvou vody vzniklý při odlivu je domovem mlžů - škeblí a slávek. Ze savců se tady daří potkanovi a nutrii říční. A samozřejmě ptákům. Ty příroda dokonale vybavila pro hledání potravy blánami na nohou, zakřivením a zploštěním zobáku. Běžně je zde možné pozorovat kachny - hvízdák, potápky - roháč, černokrká, malá a volavky - bílá, popelavá. V mělkých vodách hledají potravu dva elegáni na dlouhých nohách - pisila čáponohá a tenkozobec opačný. S dlouhým zobákem vztyčeným šikmo vzhůru plave na hladině kormorán velký.

Vrátli jsme se zpět spojovací cestou ke křižovatce se středním, červeným okruhem a vypravili jsme se po něm do části Botanické zahrady zaměřené na pláž. Rostly zde různé keře, trávy, svlačce, člověk by nevěřil, jak rozmanitý život tato pustina nabízí. Mezi dunami si staví hnízda kulík mořský. Typickým obyvatelem pobřeží je racek chechtavý a také několik druhů krabů. Spatřit lze také rybáka malého s typickou černou čepičkou. Z plazů zde pobíhá mnoho druhů ještěrek. Hmyz je zastoupený např. svižníkem. Vystoupili jsme na dřevěnou terasu a naposledy jsme pohledem přelétli celou pláž. Potom už jsme se postupně ponořili zpět do lesa a dokončili červený okruh. Po části žlutého jsme potom došli do informačního centra a odtud k autu a zpět k moři u Rosapineta Nord, oddávat se vodním radovánkám.

Fotogalerie: Botanická zahrada