PODRUHÉ DO NIZOZEMSKA

 /  / Reporáže z cest / Nizozemsko 2018 / Podruhé do Nizozemska

Podruhé naše cesta směřovala do Nizozemska, podruhé za baseballem. V roce 2016 jsme jeli do města Breda, kde se konala evropsko-africká kvalifikace Big League. Cesta je popsaná v reportáži Nizozemsko 2016. Tentokrát jsme jeli o něco severněji, do Rotterdamu v provincii Jižní Holandsko, kde se konal Pohár mistrů evropských zemí. Naše cesta vedla přes Německo, kde se zatím neplatí dálniční poplatky. To by se mělo změnit v říjnu 2020. Dálniční poplatky se neplatí i v Nizozemsku. Vybaveni jsme byli již tradičně cestovním pojištěním AXA Excelent, které nás jistilo neomezeným limitem léčebných výloh a vysokým pojištěním odpovědnosti. Ubytování jsme si zajistili v hotelovém řetězci Campanille Hotel přes Booking, stejně jako v roce 2016. Zpracovali jsme si itinerář cesty, který zahrnoval bezpečnostní přestávky a tankování u cenově výhodné čerpací stanice.

V úterý 5.6.2018 jsme ve 3:00 ráno vyjeli na 1150 km dlouhou cestu přes Brno, Prahu, Ústí nad Labem, Drážďany, Kassel a Dortmund. Dálnice D1, plná uzavírek, byla dobře průjezdná, protože tak brzy byla ještě téměř prázdná. Dobře jsme projeli i přes Prahu a tak jsme si mohli udělat první bezpečností přestávku na čerpací stanici ÖMV v Ďáblicích. Občerstveni dobrou kávou jsme pokračovali po dálnici D8 směrem k česko-německé hranici. Už z dálky nám dávala o sobě vědět hora Říp (455 m) u Roudnice nad Labem, významně spojená s českou historií. O kousek dál už nám cestu přehradilo České středohoří s nepřehlédnutelnou Milešovkou (837 m). Oproti loňsku jsme pokračovali po D8, kde už byl sesuv z roku 2013 u Litochovic nad Labem opraven a dálnice zprovozněna. Za Ústím nad Labem nás přivítalo panorama Krušných hor.

Podjeli jsme Kočičí oči - lávku pro pěší, postavenou v roce 2007 a nazvanou podle svého vzhledu. V Lucembursku získala cenu European Steel Design. Krušné hory jsme zdolali tunelem Libouchec (520 m) a Panenská (2130 m). Po dálničním mostu přes Hraniční potok ve Východních Krušných Horách jsme přejeli do Německa. Dálnice A17 nás vedla spolkovou zemí Sasko, k jejímu hlavnímu městu Drážďany. Ty jsme míjeli nejsložitější a nejdražší stavební částí dálnice A17 - mostem Weißeritztalbrücke (218 m), překlenujícím stejnojmenné údolí s říčkou Vereinigte Weißeritz, spojujícím dva tunely Coschütz (2332 m) a Dölzschen (1070 m). Následně jsme se napojili na dálnici A4, na které jsme strávili jen 17 km. Odpojili jsme se na dálnici A14 směřující přes Lipsko do Magdeburgu. U města Grimma jsme zastavili na odpočívadle Muldental Nord, kde jsme si stejně jako v roce 2016 udělali malou přestávku se snídaní. Bylo 8:00 hodin. Před Lipskem jsme se napojili na dálnici A38, po které jsme Lipsko objeli z jihu oblastí zvanou Neuseenlad. Staré povrchové doly jsou tady zaplavované jezery, kterých bude do roku 2060 celkem 18. V současné době je největší Zwenkauer See.

Přejeli jsme do spolkové země Sasko-Anhaltsko. U obcí Nienstedt a Niederröblingen jsme měli možnost obdivovat pozůstatky důlní těžby - haldy. Přejeli jsme do další spolkové země - Durynsko. Dálnice A38 nás provedla jeho severním výběžkem. Přejeli jsme do Dolního Saska, kde jsme se napojili na dálnici A7, která nás dovedla do města Kassel v Hesensku. U města Kassel jsme odbočili na dálnici A44, kde jsme strávili přibližně 150 km. U města Warburg jsme vjeli do poslední spolkové země na cestě do Nizozemska - Severního Porýní-Vestfálska. Na jihu Teutoburského lesa jsme přejeli po 637 m dlouhém mostu Talbrücke Twiste, který vede 57 m nad stejnojmennou řekou. Mezi městečky Dalheim a Haaern jsme projížděli úsekem s mnoha větrnými elektrárnami. U města Unna jsme se napojili na dálnici A1 a u Kamen na dálnici A2. Elegantně jsme se tak vyhnuli Dortmundu a Essenu.

U Oberhausenu jsme se napojili na dálnici A3, která nás vedla souběžně s řekou Rýn k německo-nizozemské hranici. U Isselburgu jsme dálnici na chvíli opustili, abychom natankovali plnou nádrž u čerpací stanice Aral. Ta byla zavřená, tak jsme za stejnou cenu natankovali u nedaleké čerpací stanice Avia. Ceny tady byly výrazně nižší než na dálnici a následně v Nizozemsku. Vrátili jsme se na A3, která nás dovedla do Nizozemska. Po dálnici A12 jsme přes Arnhem a Ultrecht dojeli do Gouda a následně po A20 do Rotterdamu. Dálnici jsme opustili na exitu 16 Capelle aan den IJseel a kolem nákupního centra Alexandrium jsme dojeli do Campanile Hotel & Restaurant Rotterdam Oost, kde jsme měli zarezervované ubytování. Bylo přibližně 15:30 hodin.

Fotogalerie: Cesta do Rotterdamu a zpět