SUCHÁ BELÁ

 /  / Reporáže z cest / Slovenský ráj 2022 / Suchá Belá

Druhá a poslední etapa poznávání Slovenského ráje nás zavedla opět do Podlesku, kam jsme se po snídani v hotelu Spolcentrum vydali stejnou cestou jako k Prielomu Hornádu - přes Poprad, Hozelec, Švábovce, Hôrku a Betlanovce. Zaparkovali jsme na prvním parkovišti za € 3,00 - účet, současně jsme si v kiosku zakoupili za € 1,50 jednodenní vstupenku a po asfaltové cestě jsme se vydali do Podlesku. U bufetu Poniklec jsme se napojili na zelenou turistickou značku a podél Autocampingu Podlesok jsme přešli na louku, po které jsme se dostali až k potoku Suchá Belá. Tady, za lávkou přes potok, byl začátek rokle Suchá Belá. Při kontrole jsme se prokázali platnými vstupenkami a mohli jsme zahájit výstup. Tentokrát jsme byli vybavení dostatečným množstvím tekutin, které nám chyběly při zdolávání Sokolej doliny.

Suchá Belá patří k nejnavštěvovanějším roklím ve Slovenském ráji a k nejkrásnějším vápencovým kaňonům na Slovensku. Roklí Suchá Belá jsme prošli už v roce 1984 během dovolené Slovenský ráj. Suchá Belá je dlouhá téměř 4 km, jednosměrná a výstup trvá přibližně 2 hodiny. I když jsme vyrazili poměrně brzy ráno, přesto bylo v rokli zpočátku místy těsno. U žebříků se občas tvořily fronty. Především dvě rodiny měly i malé děti, které výstup těžko zvládaly, a navíc měly potřebu se uprostřed soustavy žebříků zastavit, vyfotografovat se ze všech stran, pod žebříkem, na žebříku, za žebříkem, společně, samostatně, selfie, atd. Když jedno z nejmenších dětí s pláčem odmítlo absolvovat pro něj nebezpečný výstup po vysokém žebříku, podařilo se nám celou tuto skupinu předejít a rokli jsme měli už téměř sami pro sebe.

Zpočátku jsme procházeli roklí řečištěm potoka, který díky suchému počasí nebyl téměř vidět. Míjeli jsme spadané kmeny stromů a přecházeli po stupačkách zabudovaných do skály, které nám dávaly vědět, že koryto bývá někdy i plné vody. Suchá Belá byla čím dál víc divočejší, po cestě začaly přibývat dřevěné i ocelové lávky. Nad sebou ve skalách jsme viděli jeskyně a pomalu jsme se přibližovali k prvním vodopádům. Jedním z nejkrásnějších v Suché Belé je 29,5 m vysoká kaskáda Mísových vodopádů. V tomto místě je rokle nejužší. Dříve tady výstup pro turisty končil. Kompletně byla Suchá Belá zpřístupněná až v roce 1957. Soustavou žebříků a stupaček jsme Mísové vodopády zdolali a pokračovali jsme dál roklí. Obrovské množství stupaček a dřevěných lávek nás provádělo členitým terénem až k Okienkovému vodopádu vysokému 12,5 m.

Dvoustupňový Okienkový vodopád jsme zdolali soustavou žebříků. Mezi dvěma stupni byl obří hrnec. Tento evorzní fluviární tvar vzniknul vířivou činností proudící vody, která unášela drobné úlomky hornin. Vodopád byl pojmenovaný podle skalního okénka, kterým jsme museli na závěr projít. Pokračovali jsme dál roklí k dalšímu vodopádu. Ten byl vysoký 8,5 m a padal po skále úzkým korytem. Proto ho nazvali Korytový vodopád. Nahoru jsme vystoupili po ocelovém žebříku vedoucím podél vodopádu. Míjeli jsme ještě jeden vodopád, který byl mimo koryto potoka. Podle toho dostal název Bočný vodopád. Vysoký byl 8 m. Postupně jsme zdolali další lávky a stupačky. Rokle se začala snižovat a její divokost mizet. Došli jsme ke studánce a po chvíli i na asfaltku vedoucí z Podlesku na Glackou cestu. U rozcestí Suchá Belá - záver jsme výstup roklí ukončili.

Do Podlesku jsme sešli po stejné trase, kterou jsme abslovovali předchozí den na kole. Po žluté turistické značce jsme došli k rozcestí Pod Vtáčim hrbom. Odtud jsme pokračovali po červené turistické značce, která občas z Glacké cesty sešla, aby turistům vzdálenost zkrátila. Od rozcestí Nad Podleskom už červeně značená stezka pokračovala mimo Glackou cestu zcela. Občas se nám naskytl výhled na obce v podhůří Slovenského ráje. Z Podlesku jsme se vrátili do Svitu stejnou cestou, jakou jsme přijeli. V Popradu jsme poobědvali, v hotelu Spolcentrum jsme si zahráli bowling, pobalili se a následující den ráno jsme se vydali na dlouhou Cestu na Moravu napříč Slovenskem. Během dvoudenního poznávání Slovenského ráje nám přálo počasí, druhý den večer už ale začalo pršet. Do Slovenského ráje se určitě někdy ještě vrátíme.

Fotogalerie: Suchá Belá