CESTA DO EVROPY

 /  / Reporáže z cest / Turecko 2019 / Cesta do Evropy

Dovolená v prosluněném Turecku skončila. Strávili jsme tam nezapomenutelný týden, vyplněný sluněním na písčité Kleopatřině pláži, koupáním v křišťálově čistém Středozemním moři, výlety po středověkých památkách v Alanyi a antických památkách v Side, výlety za krásami řeky Manavgat a návštěvou Bazaaru doplněnou dalšími nákupy. To vše podpořeno skvělým zázemím hotelu Tac Premier & Spa s all inclusive. Nastal čas se vrátit domů. Odlet byl naplánovaný na 4:35 hodin v časných ranních hodinách. Hotel jsme měli zaplacený do 10:00, do té doby jsme mohli čerpat i služby all inclusive. V klidu jsme si tedy mohli zabalit a zavazadla nechat na pokoji až do odjezdu. Před odjezdem jsme se mohli také chvíli prospat. Půl hodiny před odjezdem autobusu, který byl naplánovaný na 0:35, jsme se přemístili k recepci, kde jsme vyřidili všechny formality.

A čekali jsme hodně dlouho. V plánovaný čas odjezdu nic nepřijelo a tento stav se nezměnil ani dlouho po jedné hodině ranní. Na recepci jsme měli domluvené, že nám v případě potřeby zajistí taxi. Rozhodli jsme se zavolat na hotline linku Exim Tours, kde nám přislíbili řešení. Nakonec během hovoru autobus přijel. Bylo v něm místo akorát pro nás a ještě několik klientů, které jsme měli vyzvednout v lokalitě Konakli. Ostatní cestující přijeli od východní, Keykubátovy pláže. Jeli jsme stejnou trasou jako při Cestě do Malé Asie, tedy přibližně 130 km po čtyřproudovce D400. Řidič nikam nespěchal, hodina zpoždění ho nijak netrápila. Po čtyřproudovce jel tak, že uprostřed měl čáru dělící oba pruhy. Za Çolakli jsme zastavili u nám už známého bistra, kde jsme se mohli občerstvit a zajít na toaletu. Občerstvení bylo i v autobuse. Půl litru vody stálo € 0,50, plechovka coly € 1,00 a plechovka piva € 2,00.

Konečně jsme dojeli na letiště ve městě Antalya. Tady jsme proběhli všemi kontrolami, Turci si s bezpečnostními procedurami moc starostí nedělali. Nejdříve nám byla odbavena zavazadla [označení]. Limity byly stejné jako při cestě z České republiky. Obdrželi jsme potvrzení k odbaveným zavazadlům a palubní lístky. Po pasové kontrole jsme si zakoupili občerstvení do letadla a u odletové brány jsme čekali na náš let. Nastoupili jsme do letadla, které měla společnost Smart Wings pronajaté od bulharské společnosti Cargo Air, jeden z důsledků uzemnění letadel Boeing 737 MAX 8. Po přivítání a základním školení jsme mohli začít rolovat po letištní ploše a nakonec vzlétnout nad osvětlenou Antalyi. Tentokrát jsme nabrali směr do tureckého vnitrozemí.

Náš let QS2639 z Antalye do Brna jsme absolvovali téměř 22 let starým letadlem Boeing 737-400. Dva motory CFM56-3C1 pro toto letadlo vyrobila společnost CFM International. Letadlo je dlouhé 36,45 m a rozpětí křídel má 28,88 m. Vejde se do něj 170 cestujících. Náš let začal s minimálním zpožděním ve 4:44 (časový posun +1 hodina) a skončil na letišti Brno v 6:10 hodin. Uletěli jsme 1776 km průměrnou rychlostí 730 km/h. Seděli jsme v poslední řadě. Nejdříve jsme letěli přímo na sever a před jezerem Egirdir Gölü jsme se stočili mírně na severozápad. Přelétli jsme provincii Kütahya v Egejském regionu a jeho stejnojmenné hlavní město. Přenesli jsme se přes pohoří Samanli Daglari a ocitli jsme se nad Marmarským mořem. To už jsme měli na dosah Istanbul, největší město Turecka.

Viděli jsme Istanbul, přehradní jezero Sazlidere Baraj Gölü i Bosporskou úžinu. Na východě jsme mohli pozorovat svítání nad Černým mořem. Míjeli jsme členité jezero Durugöl a podél černomořského pobřeží jsme se přenesli do Bulharska. Jasně zřetelný byl Burgaský záliv s jezery Burgas a Mandrensko. Okrajově jsme se přenesli přes Starou planinu a ocitli jsme se v Rumunsku a také nad hustou oblačností, která nás doprovázela i přes Maďarsko a Slovensko. Tam se pod námi vyvořily doslova halušky. Pěkná viditelnost byla až nad Českou republikou, kde jsme rozeznávali Ořechov, Vážany, Bučovice a Slavkov u Brna. Přistáli jsme na letišti Brno-Tuřany, prošli jsme pasovou kontrolou, vyzvedli jsme si zavazadla a vrátili se domů, kde nás čekal náš věrný pes Arny.

Fotogalerie: Cesta do Turecka a zpět