WÖRSCHACHKLAMM

 /  / Reporáže z cest / Dachstein 2006 / Wörschachklamm

Týden pod Dachsteinem uběhl jako voda a před námi byla cesta domů přes celé Štýrsko a Dolní Rakousko. Na cestu z Ramsau am Dachstein zpět jsme měli vylepenou platnou desetidenní rakouskou dálniční známku už z cesty tam. Po Ramsauerstraße jsme sjeli do Schladmingu a po silnici B320 jsme si to uháněli na severovýchod údolím Ennstal. Přes Haus im Ennstal, Gröbming, Sankt Martin am Grimming a Stainach jsme dojeli do Wörschachu. Tady jsme zaparkovali na parkovišti na ulici Burgweg. Proti proudu Wörschachbachu jsme pokračovali směrem k soutěsce Wörschachklamm. Soutěska je součástí pohoří Totesgebirge, Mrtvých hor. Leží na jejich jihozápadním okraji. Pohoří tvoří největší vápencová náhorní rovina ve Východních Alpách a z ní se vztyčují vápencové štíty až do nadmořské výšky 2500 m. Nejvyšším vrcholem je Grosser Priel (2515 m).

Před více než 125 lety procházeli soutěskou obchodníci na koňských povozech a dřevorubci po vodě splavovali dřevo do údolí. Teď vedou soutěskou zabezpečné chodníky, jejichž součástí jsou dřevěné lávky a schodiště. První pochůzkový chodník přes celou soutěsku byl dokončený přesně před sto lety. Burácející Wörschachbach padá z kopce dolů mezi skálami a tvoří nádherné vodní scenérie - peřeje, vodopády a pod nimi hrnce. Toto nádherné přírodní divadlo bylo vyhlášené v roce 1938 přírodní památkou. Příroda však byl k soutěsce i krutá. V roce 1941 ji zničila silná bouře, otevřena byla znovu až za 8 let. V roce 1967 byla opět zničena, tentokrát devastujícím sesuvem půdy. Otveřena byla ve stejném roce. Informační tabule byly namontované v roce 2000.

Od parkoviště jsme se dostali k soutěsce přibližně za 10 minut. Cestou jsme obdivovali vystavené hlavy staříků vytvořené z přírodních materiálů. U vstupu do soutěsky jsme si u pokladny naproti restaurace Klammstüberl zakoupili za € 1,80 vstupenku [vstupenka]. Procházeli jsme soutěskou, nad námi ve skále jeskyně Kuchl, pod námi divoký Wörschachbach. Skály se na obou stranách Wörschachbachu přibližovaly k sobě a nahoře nechaly úzkou mezeru. Když jsme vyšli ze soutěsky, ráz krajiny se výrazně změnil. Procházeli jsme velkou kotlinou s vysokým smíšeným lesem. Došli jsme k lesnímu baru, kde jsme si mohli samoobslužně zakoupit za € 1,50 vodou chlazené pivo, radler nebo limonádu, za € 1,00 minerálku. Peníze se házely do kasičky. Bar doplňovali Herbert a Christine.

Pokračovali jsme až k vyhlídkové lavici poblíž Kohlstattu, kde se dříve vyrábělo dřevěné uhlí. Před námi byl jako na dlani Wörschach. Za tímto vrcholem jsme scházeli roklí lesem dolů až k sirnému prameni. Se zacpaným nosem jsme si přečetli základní informace o jeho historii a v pudu sebezáchovy jsme utíkali dál k oslímu ranči, malé občerstvovací zastávce s dětskou zoo. K vidění byli osli, lamy a kozy. Odtud to bylo jen pár minut ke středověké zřícenině hradu Wolkenstein se zachovalými hradními zdmi. Poprvé byl zmíněný v roce 1099, pravděpodobně ale pochází z 9. století. Z arkýřových oken jsme měli nádherný výhled do údolí. Sestoupili jsme dolů do Wörschachu na parkoviště a po krátkém odpočinku a občerstvení jsme se vydali na cestu domů.

Po silnici B320 Ennstal Straße jsme dojeli do Liezenu a za ním jsme se napojili na dálnici A9 Pyhrn Autobahn. Po 65 km jsme ji u Sankt Michael in Obersteiermark opustili a pokračovali jsme po rychlostní silnici S6 Semmering Schnellstraße kolem Leobenu, Bruck an der Mur, Kindbergu, Mürzzuschlagu, přes Tunnel Semmering až k Neukirchenu, kde jsme se napojili na dálnici A2 Süd Autobahn. Dojeli jsme do Vídně a nenechali jsme se zmást navigací a tabulemi k jízdě přes Schwechat. Zvolili jsme dálnici A23 Autobahn Südosttangente Wien, která nás elegantně převedla přes Vídeň a Dunaj k dálnici A22 Donauufer Autobahn a následně jsme vyjeli z Vídně po silnici B7. Přes Großkrut a Reintal jsme dojeli do České republiky.

Fotogalerie: Wörschachklamm