ZA SLUNCEM PŘES PŮL EVROPY

 /  / Reporáže z cest / Kalábrie 2002 / Za sluncem přes půl Evropy

V pátek 17 května, půl hodiny po půlnoci, jsme odjížděli ze spících Bučovic daleko na jih k moři a za sluncem. V Mikulově jsme dotankovali trochu naturalu, který se nám podařilo projet z plné nádrže. Díky tomu, že si šílené krávy daly letos pohov, jsme hraniční přechod s Rakouskem překročili i s řízky a konzervami. S razítkem v pasu, nutným pro případné prokázání délky pobytu, jsme směřovali k noční Vídni. Ta byla nádherná. Přejezd přes Dunaj a pohled na most s osvětleným městem v pozadí byl přímo úžasný. Ve Vídni jsme se napojili na dálnici A2, po které jsme přejeli celé Rakousko postupně přes Graz, Klagenfurt a Villach. Po rozednění se nám odkrývaly překrásné výhledy na Alpy. V Arnoldsteinu jsme dotankovali na plnou nádrž (Euro Super stál přibližně € 0,95 za litr) a po překročení hranice s Itálií jsme v Tarvisio dálnici opustili. Rakouská dálnice A2 byla ve velice dobrém stavu a vyzvednout je třeba také množství odpočívadel. Na druhé straně síť čerpacích stanic není tak hustá jako v České republice.

Je všeobecně známo, že hlavní dálnice (autostrády) v Itálii jsou zpoplatněny mýtným, které je dost vysoké. Připočteme-li k tomu ceny benzínu, které se pohybují průměrně od € 1,06 do € 1,10 za litr, je cena za ujetý kilometr po italské dálnici vysoká. Proto jsme se rozhodli zpoplatněným dálnicím v Itálii vyhnout. Z Tarvisio jsme sjižděli krásným údolím obepnutým dolomitskými štíty, ve kterém postupně nabývala na mohutnosti říčka Tagliamento, dolů do nížiny. Přes Gemonu, Majano, San Daniele, San Vito, Portogruaro a San Dona di Piave jsme se dostali do Mestre a k Jadranu. Odtud to je jen skok do Benátek (Venezia). Cesta byla příjemná, bez velkého provozu. Silnější provoz byl až na pobřežní silnici.

Z Mestre jsme pokračovali po Strada Romea (E55) dolů na jih do Ravenny. Míjeli jsme takové přírodní skvosty jako Laguna Veneta, řeku Adige (protékající Veronou) a Po (Pád) s nedalekou deltou nebo Valli di Comacchio. Z Raveny jsme přejeli do Rimini, odkud je to blízko do San Marino. Zde skončila idylická cesta podél Jadranu. Silnice zvaná Via Adriatica je prakticky zcela neprůjezdná z Rimini do Pescary i mimo sezónu. Je to vlastně 262 km dlouhé město plné semaforů, které dopravní zácpy jen umocňují. Pokud pojedete do letovisek Cattolica, Fano, Numana, S. Benedetto, Alba Adriatica apod., napojte se v Rimini raději na autostrádu, ušetříte tím spoustu času. Do Numany, kde jsme měli naplánovaný nocleh v kempu jsme přijeli až po osmé hodině večer. Stan jsme rozložili v kempu Numana Blu, který je velice dobře vybavený. Za jednu noc mimo sezónu jsme celkem zaplatili € 16,00 za 2 dospělé, 2 děti, stan a auto.

Ráno jsme dotankovali benzin. Síť čerpacích stanic je v Itálii velice hustá, nejčastěji natankujete u Agipu, Essa, Tamoilu nebo Q8. Hned zrána jsme pokračovali dopravní zácpou, která je tady snad po celý den, směrem na Pescaru. Už v osm hodin bylo 26 stupňů ve stínu! V okamžiku, kdy jsme se napojili na bezplatnou dálnici objíždějící Pescaru, zmizela všechna auta a naše trápení skončilo. Přes Ortonu, Vasto a Termoli jsme se dostali k samotné hranici Gargána. Je to ostruha "italské boty". Již z dálky jde vidět jeho vrcholky vystupující z nížiny. Tady jsme se odpoutali od Jadranu a směřovali na druhou stranu Itálie k Tyrhénskému moři. Za Foggií jsme se napojili na bezplatnou dálnici měnící se po 40 km ve velice kvalitní silnici, která nás přenesla soustavou mostů a tunelů přes hory do Potenzy. Zajímavý byl pohled na Monte Vutture (1245 m) tyčící se nad městečkem Melfi.

V Potenze jsme se napojili na autostrádu, která je už tady na jihu pod Salernem bezplatná. Po 50 km jízdy nádhernou horskou krajinou směrem na západ jsme přejeli na autostrádu A3 směřující do Reggio di Calabria. Dál na jihu, pod Monte Sirino (2005 m) jsme sjeli z autostrády. Odtud to už bylo jen přibližně 40 km do Praia a Mare, nádhernou soutěskou, která nás mezi horami zavedla k Tyrhénskému moři. V podvečer, po 1650 km, jsme dorazili do Villaggio Club Bridge, který se stal na 14 dnů naším domovem. Za dálnice jsme zaplatili jen v Rakousku (260,- Kč za desetidenní dálniční známku) a za benzin € 61,00 (plnou nádrž jsme měli dotankovanou v Mikulově, dále jsme tankovali u Arnoldsteinu a za Numannou).

Fotogalerie: Kalábrie