PANORAMAWEG

 /  / Reporáže z cest / Tyrolsko 2011 / Panoramaweg

Druhý den jsme se vypravili na nádherný výlet. Naším cílem byl ledovec Tiefenbachgletscher, odkud jsme potom čtyřhodinovou panoramatickou trasou přešli do Ventu. Z Längenfeldu jsme se přemístili do Söldenu, kde jsme opět zaparkovali na bezplatném parkovišti u lanovky Gaislachkogelbahn. Odtud jsme jeli ÖVG autobusem panoramatickou silnicí k Tiefenbachgletscher. Dopravu jsme měli v ceně Ötztal Card, standardní cena je € 5,50. Tato malebná mýtná silnice je dlouhá 15 km. její průměrný sklon je 11 %, maximální 13 %. Celkové převýšení má 1423 m. Rettenbach- a Tiefenbach-gletscher mají rozsáhlá parkoviště s odpovídajícími službami. Ta jsou navzájem propojená Rosi Mittermaier Tunnel, který je dlouhý 1750 m a v Evropě je to nejvýše položený silniční tunel.

Autobus nás vysadil ve výšce 2795 m, kousek pod nejvyšším bodem silnice - 2800 m, na parkovišti u dolní stanice lanovky Tiefenbach Schneid Gondola. Tu jsme měli v ceně Ötztal Card, standardní cena je € 12,50. Lanovka nás vyvezla pod Tiefenbachkogel (3309 m) do výšky 3249 m. Jeli jsme přímo nad Tiefenbachgletscher. Nahoře se nám naskytly nádherné pohledy na všechny strany. Jednak na ledovec v plné jeho kráse s lyžařským tunelem spojujícím Rettenbach- a Tiefenbach- gletscher. V pozadí Stubaier Alpen na které zprava za průsmykem Timmelsjoch navazovaly Ötztaler Alpen. A ještě dál Dolomity. Na druhé straně jsme pak přešli na panoramatickou lávku dlouhou 20 metrů, ze které jsme měli před sebou Ötztaler Alpen s nejvyšší horou Tyrolska Wildspitze (3774 m).

Když jsme se dostatečně vynadívali, sjeli jsme lanovkou dolů a přešli přes parkoviště na začátek panoramatické silnice. Tady začínala mimořádně krásná panoramatická turistická trasa Tiefenbach - Vent, dlouhá 11 km. Vede vysokoalpským prostředím, přes široké kary a morény, v nadmořské výšce mezi 2800 a 1900 m, vysoko nad Ventertal. Trasu je třeba absolvovat za pěkného počasí, protože ji nelze během 4 až 5 hodin přerušit - sejít do údolí, po cestě není ani žádná horská chata, stejně tak zdroj pitné vody. My jsme měli nebe bez mráčku a sluníčko svítilo naplno. Překročili jsme tedy Petznerbach a pokračovali po cestě vedoucí od parkoviště do mírného kopce, až jsme došli na skalní hranu, za kterou už bylo údolí Ventertal.

Otevřela se nám nádherná scenérie. Hluboko pod námi se táhlo údolí Ventertal a nad ním se tyčilo panorama třitisícovek v plné své kráse, pěkně poskládaných za sebou. Zleva Nederkogel (3163 m), Grieskogel (3107), Zirmkogel (3278 m), Gampleskogel (3399 m), trojvrchol Ramolkogel (3549 m), Firmisanschneid (3490 m), Vorderer Diemkogel (3368 m), za ním vyčuhující Hintere Schwärze (3624 m), napravo Mutmalspitze (3522 m) a na konci Similaun (3606 m). Toto panorama se nám z různých úhlů představovalo během celé cesty, postupně vykukovaly další vrcholy, ledovce a údolí. I když jsme šli vlastně do srdce Ötztalských alp, blíž a blíž k nejvyšším vrcholům, klesali jsme postupně o 900 výškových metrů dolů, směrem k Ventu.

Přecházeli jsme Seiter Kar s nádhernými hnědými kameny, dívali jsme se dolů do koryta Thomaser Rinne, překročili jsme několik potoků včetně Tiefenbachu. Cestička se klikatila kolem skal, mnohdy si pomohla kamennými schody, jindy ji nahradil dřevěný můstek. Často jsme šli kolem skalní stěny po pravé straně a dívali se do propasti po levé straně. Po cestě jsme potkávali hnědé a bílé ovce, které si zde našly ostrůvky trávy. A pořád jsme měli na dosah všudypřítomné třítisícovky a jejich ledovce. Přešli jsme po svazích Mutboden, pohlédli jsme dolů na potok spadající rýhou Falzrünste a pomalu jsme se stáčeli a klesali k důležitému bodu v polovině naší cesty - Weißkar, s jeho nejnižším bodem ve výšce 2656 m.

Je to obrovské kamenné pole, které vzniklo mezi vrcholy Weißer Kogel (3407 m) a Mut Kogel (3309 m). V horních partiích je Weißkar Ferner - jižní, střední a severní. Pod ním se rodí ve dvou ramenech potok Weißkarbach. V části, kde se obě ramena spojují, vzniklo malé jezírko. Je zde ideální místo pro odpočinek a načerpání nových sil pro další úsek panoramatické trasy. U rozcestníku je možné si pořídit otisk turistického razítka. Po chvíli odpočinku jsme pokračovali dál. Překročili jsme Weißkarbach, který po spojení dvou ramen nabral na síle a spadal prudce dolů do údolí, a kolem Weißkar Kogel (2996 m) jsme přešli nejdříve na kamenný a později na zatravněný prudký svah. Úzká cestička vedla po vrstevnici mnohdy nad obrovskou propastí.

To už se nám odkryla další část panoramatu. Poprvé jsme spatřili vesničku Vent na konci údolí. Ventertal se v tomto místě rozděluje doleva na Niedertal, doprava na Rofental. Nad Ventem se tyčil obrovský vrchol Thailleitspitze (3408 m). Vlevo na konci údolí Niedertal dominoval Similaun a Marzellferner. Došli jsme k rozcestníkům nad korytem Koner Rinne spadajícím dolů do údolí. Tady jsme opustili cestu klesající do Ventu a pokračovali jsme po vrstevnici pod Bichlkar a Taufkar. Lávka nás převedla přes divoký Weißerbach, který nabral sílu pod tajícím Taufkar Ferner. Po chvíli jsme došli k cestě vedoucí od Breslauer Hütte do Ventu, po které jsme sestoupili k panoramatické restauraci na Stablein Alm ve výšce 2356 m. Naskytly se nám nádherné pohledy do Niedertal a Rofental.

Sedačkovou lanovkou Doppelsesselift Wildspitze jsme sjeli dolů do Ventu. Měli jsme ji v ceně Ötztal Card. Standardní cena pro cestu do údolí je € 6,00. Vent jsme měli před sebou jako na dlani a měli jsme dostatek času si ještě prohlédnou celé panorama hor. Z lanovky jsme také viděli, jak nám odjíždí autobus ÖVG. Museli jsme hodinu čekat na další. Autobus jsme měli také v ceně Ötztal Card, standardní cena je € 4,00. V Söldenu jsme vystoupili přímo u lanovky Gaislachkogelbahn, kde jsme parkovali. Den jsme zakončili na minigolfu v Längenfeldu, který jsme měli také v ceně Ötztal Card. Jeho standardní cena je € 3,20. Vraceli jsme se sem každý večer a na kartičkách s výsledky jsme mohli pozorovat postupné zlepšení.

Fotogalerie: Tiefenbachgletscher, Panoramaweg