KINDERDIJK
Obec v Nizozemsku
/ / Reporáže z cest / Nizozemsko 2016 / Kinderdijk
Významným symbolem Nizozemska jsou větrné mlýny. Ideální podmínky, které tato rovinatá země pro využívání větrných mlýnů poskytuje, začali místní obyvatelé využívat už ve 13. století. Tisíce větrných mlýnů se však postavilo až v 16. a 17. století. Lidé je využívali k vysoušení močálů, k přečerpávání vody, ke šrotování krmiva, k mletí kůry stromů, k pohonu pil, k lisování oleje atd. Nejznámější a nejpočetnější je soustava větrných mlýnů u městečka Kinderdijk. Soustava 19. mlýnů byla vybudována v roce 1738 a 1740 za účelem odčerpávání vody z polderů se zápornou nadmořskou výškou. V roce 1997 byl tento komplex zapsán na Seznam kulturního a světového dědictví UNESCO. Sem směřoval náš výlet v době, kdy tým České republiky nehrál zápas Evropské kvalifikace Big League. Od Campanile Hotel jsme se vydali doleva po Tilburgseweg k Medinova Kliniek Breda, která se zaměřuje na léčbu ortopedických problémů. Za ní jsme odbočili doprava a po obchvatu přes Breda Noord jsme dojeli k dálnici A16. Ta nás dovedla k mostu přes přibližně 1,5 kilometru širokou řeku Hollands Diep, která v těchto místech vznikla spojením toků Amer a Nieuwe Merwede. Hollands Diep je důsledek mohutných záplav v roce 1216. O kousek dál se zase rozpojuje na Haringvliet a Volkerak. Hollands Diep je důležitou součástí vodní trasy z Rotterdamu do belgických Antverp. Na mostě jsme překročili hranici mezi provinciemi Severní Brabantsko a Jižní Holandsko a po dálnici A16 jsme pokračovali dál na sever souběžně s Dortsche Kil, přílivovou řekou spojující Starou Mázu s Hollands Diep.
Dojeli jsme k další technické zajímavosti - Drechttunell. Tunel vede pod Starou Mázou a spojuje dva ostrovy v deltě Mázy - Dordrecht a Ijssekmonde. Celková délka tunelu je 823 m, část pod řekou je dlouhá 346 m. V době otevření v roce 1977 byl svou šířkou 49 m nejširším tunelem v Evropě. Z dálnice A16 jsme přejeli na dálnici A15. Podjeli jsme řeku Noord, spojující Novou a Starou Mázu, tentokrát tunelem Noordtunnel. Otevřen byl v roce 1992. Celková délka je 1270 m, uzavřeného úseku 540 m. Na sjezdu Alblasserdam jsme sjeli z dálnice. Podél řeky Noord jsme projížděli úzkými silničkami architektonicky zajímavých městeček Alblasserdam a Kinderdijk. U soutoku řeky Lek a Noord, kterým začíná Nieuwe Maas (Nová Máza), byl náš cíl - unikátní soubor 19. původních větrných mlýnů. Za restaurací Grand Cafe Buena Vista, obchodem se suvenýry Buena Vista a naproti zastávky vodního autobusu z Rotterdamu na řece Lek jsme odbočili doprava a kolem parkoviště pro karavany jsme dojeli až k parkovišti u vstupu do areálu. Bylo něco málo před devátou hodinou, kdy se otevírá pokladna, proto bylo parkoviště prázdné. Zaplatili jsme parkovné ve výši € 5,00 [lístek]. Samotný vstup do areálu mlýnů je zdarma. Platí se jen projížďka turistickou lodí po kanálu a vstupy do mlýnů a muzeí. U pokladny byly turistické informace, informační tabule, toalety, obchod se suvenýry a malý bufet. Naproti pokladny byla zastávka výletních lodí. Okružní projížďka po kanálu kolem mlýnů stála € 5,00, vstupenka do návštěvnického centra a dvou muzeí € 7,50.
Na začátku areálu jsou tři přečerpávací stanice - Wisboom , Overwaard a Nederwaard gemaal. Větrné mlýny získaly podporu v podobě dvou parních čerpadel v roce 1868. Přečerpávací stanice Wisboom gemaal sloužila oblasti Overwaard za kanálem. Z parní na elektrickou byla přečerpávací stanice přebudována v roce 1924. V roce 1995 zahájila provoz přečerpávací stanice Overwaard gemaal (G. N. Kok) s kapacitou 1500 metrů krychlových za minutu a původní Wisboom gemaal byla uzavřena. V současné době se v jejím areálu nachází návštěvnické centrum a muzeum. Na straně před kanálem v oblasti Nederwaard je přečerpávací stanice Nederwaaed gemaal (J. U. Smit) z roku 1972 se třemi vznětovými motory. Voda z přečerpávacích stanic je odváděna do řeky Lek. Pěšky jsme se vydali po cestě uprostřed kanálů a zaměřili jsme se na mlýny na straně Overwaard z roku 1740. Těch bylo původně jedenáct, v současné době je jich deset. Osm osmibokých mlýnů s doškovou střechou stojí v řadě za sebou podél kanálu, který u čtvrtého mlýnu zahýbá doleva. Čtvrtý mlýn se nazývá Contramolen. Má dva náhony, každý s vlastním vodním kolem. Druhý mlýn 12. dubna 1981 vyhořel a následně byl za čtyři roky opět zprovozněn. Ze všech devatenácti mlýnů má největší rozpětí - 29,56 m. Druhý a třetí mlýn jsme si blíže prohlédli z úzkého ostrůvku, který byl s cestou spojen malými lávkami. V místě zlomu kanálu je nejlepší místo pro fotografy, kdy je v řadě za sebou srovnaných pět mlýnů. Je to jeden z nekrásnějších pohledů v této lokalitě.
Zbývající dva mlýny na straně Overwaard stojí osamoceně. Jsou také osmihrané a čerpají vodu z jednoho ze dvou rekultivovaných polderů - Nieuw-Lekkerland. Mlýn Kleine of Lage Molen čerpá vodu z polderu do nižší úložné nádrže a mlýn Hoge Molen čerpá vodu z nižší úložné nádrže do vyšší úložné nádrže. V roce 1966 bylo vodní kolo ve mlýnu Hoge Molen nahrazeno šnekem. Tak bylo možné dopravit vodu z úrovně polderu až na úroveň vyšší úložné nádrže. Mlýn Kleine of Lage Molen tak ztratil na významu. K těmto dvěma mlýnům vede turistická cesta značená červeně mimo areál v Kinderdijku. Dá se tam dojít po silnici podél řeky Lek, ze které se cesta odpojuje přibližně po 800 m. Mlýny na straně Overwaard jsou lehčí, méně robustní, než na straně Nederwaard. Otočili jsme se o 180 stupňů a před námi byl nádherný mlýn. Na první pohled byl jiný než všechny ostátní mlýny. Mlýn De Blokker, se svými úctyhodnými třiceti tunami váhy. Tento mlýn jako jediný není v katastru obce Kinderdijk. Paří k obci Alblasserdam. Není známo, ze které doby pochází. Údajně na tomto místě stál mlýn už v roce 1542. Přečerpával vodu z polderu Blokweer do Nederwaard. Během opravy v roce 1975 byly nahrazeny střešní tašky z roku 1875 rákosovými doškami. V roce 1997 byl mlýn poškozen požárem, následně byl opraven. Zvláštností tohoto mlýnu je to, že vodní kolo je umístěno mimo mlýn. Mlýn je přístupný veřejnosti, je v něm Museummolen Blokweer. Dá se k němu přejít po lávce přes kanál. Pozorovali jsme mlynáře, jak postupně rozvíjí plachty a uvádí mlýn do provozu.
Mlýny na straně Nederwaard jsou o dva roky starší než na straně Overwaard. Je jich osm a byly dokončeny v roce 1738. Tyto mlýny jsou kulaté a nejsou seřazeny úhledně za sebou. Jsou rozloženy tak, aby si navzájem neblokovaly vítr. Z lávky přes kanál byl nejlepší výhled na pátý mlýn. Ten je známý jako Křivý mlýn. Byl srovnán v roce 2011 a poté uveden do funkčního stavu. Rekonstrukce vyšla na více jak € 1 000 000,00. Vlevo za tímto mlýnem jsou seřazeny mlýny č. 6, 7 a 8. Jejich původní názvy byly Heer Leeuwen, Heer Pijl a Heer De Focker - ten je nejnižším mlýnem na straně Nederwaard. Čtvrtý mlýn se dříve jmenoval Heer Watergraaf Jongeneel. Zajímavostí u třetího mlýna, známého dříve jako Heer Watergraaf Beelaerts, je vodní kolo - největší a nejšířší na straně Nederwaard. Došli jsme k pravděpodobně nejnavštěvovanějšímu mlýnu v této oblasti - k mlýnu č. 2. Dříve byl známý pod jménem Heer Watergraaf Boon. Dá se k němu přejít po lávce. Nachází se zde Museummolen Nederwaard. Horní litinová hřídel mlýna z roku 1837 je pravděpodobně nejstarší funkční hřídelí tohoto typu v Nizozemsku. Setkání s větrnými mlýny v Kinderdijku jsme ukončili u mlýnu č. 1, dříve známého jako De Heer Watergraaf Stoop. Staré názvy mlýnů se už nepoužívají, zůstalo jen u číselného značení. Vrátili jsme se k administrativní budově s pokladnou, v obchůdku jsme si zakoupili několik suvenýrů, naposledy jsme se podívali směrem k siluetám větrných mlýnů a vydali jsme se směrem na jihozápad k našemu dalšímu cíli - k umělému ostrovu Neeltje Jans.
Fotogalerie: Kinderdijk