BUDVA

 /  / Reporáže z cest / Černá Hora 2018 / Budva

Budva je nejvýznamnější a turisty nejvyhledávanější letovisko v Černé hoře. Rozkládá se v Budvanském zálivu u Jaderského moře, pod vrcholy Národního parku Lovčen. Už někdy před 2600 lety založil město Kadmón, syn fénického krále Agenora a královny Telefosy. Ilyrské kmeny ho přijaly za svého vůdce. Ve 4. století před naším letopočtem osídlili tuto ilyrskou osadu Řekové a o 200 let později Římané. Jejich Butua se stala obchodním centrem Jadranu. Po rozdělení Říma ovládli Budvu také některé místní mocné rody a v 15. století Benátčané, kteří Budvu přestavěli na kamenné město s úzkými dlážděnými uličkami obehnané hradbami. Po pádu Benátské republiky získala Budvu habsburská monarchie. Během napoleonských válek převzalo město v roce 1806 Rusko a v roce 1807 Francie. V roce 1813 byla postoupena rakouskému impériu. V roce 1918 ji získala Jugoslávie, v roce 1941 byla na krátkou dobu připojena k Italskému království a od roku 1944 opět k Jugoslávii, konkrétně Černé Hoře, která získala v roce 2006 nezávislost.

Do Budvy jsme se vypravili v neděli, během odpoledního fakultativního výletu za € 16,00. Autobus nás vyzvedl v Buljarica na zástávce situované na Jadranské magistrále nedaleko našeho ubytování v Penzion Premier. Během cesty podél Budvanské riviéry nás zastihnul silný déšť. Ten však jako mávnutím kouzelného proutku ustal hned po příjezdu do Budvy. Po příjezdu na ulici Mediteranska si nás převzal průvodce, který se s námi podělil o spoustu informací nejen z historie a života města, ale i celé Černé Hory. Kolem hotelů Plaza, Oáza a Budva jsme se přemístili k Slovenska plaža, podél které jsme došli ke Starému městu. V blízkosti zvonu, který tady zanechali američtí filmaři, jsme si zakoupili výbornou zmrzlinu, samozřejmě u stánku na doporučení našeho průvodce. Staré město je největším turistickým lákadlem Budvy. I když ho značně poškodilo ničivé zemětřesení v roce 1979, byla již většina objektů pěkně zrekonstruovaná. Staré město je tvořeno Citadelou, čtyřmi kostely a spletí úzkých uliček a náměstíček. Vše je obehnáno hradbami a tvoří tak městskou pevnost. Původně bylo Staré město na ostrově. Ten se však časem změnil na poloostrov. Hradby, středověký opevňovací systém s městskými branami, obranné zdi a věže pocházejí z 15. století, tedy období konce středověku. Hlavní věž Gradenigo stojí na severozápadě, druhá věž Repeno stojí na severovýchodě.

Do starého města jsme vstoupili branou Vrata od Piskare. Po ulici Petra Prvog Petroviča jsme došli k městskému muzeu. To uchovává a představuje kulturní dědictví Budvy od starověku až po 20. století. Bylo otevřeno v roce 2003 a představuje jedno z nejvýznamnějších muzeí v Černé Hoře. Výstava je uspořádána do dvou sbírek - archeologické a etnografické. Došli jsme na náměstí Trg Starogradskih Crkava. Tady stojí dominanta Starého města, kostel Crkva Sv. Ivana s 36 metrů vysokou zvonicí z roku 1867. Kostel byl postaven kolem roku 1200, dnešní podoba je ze 17. století. Na jižní straně stojí biskupský dvůr. V sousedství kostela jsou základy starého původního kostela. Na druhé straně náměstí stojí kostel Crkva Sv. Trojice. Vybudován byl v letech 1798 až 1804. Nad vstupem je zvonice se třemi zvony. Hned v blízkosti stojí kostel Crkva Sv. Save ze 14. století. Čtvrtým kostelem je Crkva Santa Maria In Punta. Podle kamenného panelu uvnitř byl založen v roce 840, je tedy nejstarší. Vrátili jsme se zpět na druhou stranu náměstí, kde se rozkládá Citadela. Po staletí byla obrannou pevností města. První zmínka o tvrzi je z roku 1425. Je odtud také pěkný výhled na ostrov Sveti Nikola. Tento ostrov, dlouhý 2 km, se nazývá také Hawaii. Není obydlený a je zcela zarostlý typickou středomořskou vegetací a stále zelenými stromy. Na ostrově stojí stejnojmenný kostelík ze 16. století. Směrem ke Slovenska plaža je moře neobvykle mělké. tato oblast se nazývá Tunja a při odlivu má hloubku 0,5 metru.

Kolem turistického informačního centra, kde jsme si vyzvedli mapu, jsme prošli na Trg pjesnika a ulicemi Njegoševa a Vrzdak jsme vyšli ze Starého města ven. Odtud jsme se už individuálně vydali k pláži Mogren. Chodníček vedoucí po útesech kolem moře nás dovedl k neoficiálnímu symbolu Budvy - k bronzové soše Tanečnice z Budvy. Nazývaná je také balerinou nebo gymnastkou. Existuje mnoho legend o původu sochy. Nejznámější je o dvojici tanečnice s námořníkem. Z jedné cesty se námořník nevrátil a dívka ho každý den na skále čekala, tančila a hleděla do dálky. Od sochy jsou nádherné výhledy na panorama Starého města a ostrova Sveti Nikola. Chodníčkem jsme došli až k pláži Mogren. Skládá se ze dvou pláží propojených tunelem. Za druhou pláží je ještě Pevnost Mogren, která byla postavena v roce 1860 za vlády Rakousko-Uherska na obranu Budvy ze západu. V roce 1979 byla poškozena zemětřesením a od té doby nebyla opravena. Pevnost je dostupná z Jadranské magistrály.

Prohlídkou pláže Mogren jsme ukončili prohlídku Budvy a nastoupili jsme do autobusu na stejném místě, kde nás vysadil. Při cestě zpět už bylo slunečno, mohli jsme tak obdivovat nádherné výhledy na Budvanskou riviéru. Mezi Budvou a Bečići jsme míjeli poloostrov Zavala, na kterém se rozprostírá jeden z nejkrásnějších resortů v Budvě - Dukley Gardens. Nad námi bylo pohoří, které přecházelo v Národní park Lovčen. Nad Budvou jsme spatřili jediný aquapark v Černé Hoře - Aquapark Budva. Nádherné pohledy jsme měli na ostrov Sveti Nikola. Míjeli jsme také ostrov Sveti Stefan. S pevninou je spojen úzkou písečnou lavicí. Po cestě jsme obdivovali tři kláštery. Klášter Praskvica u obce Miločer, Klášter Reževići u stejnojmenné obce a Klášter Gradište u obce Buljarica. To vše byla jen malá ochutnávka toho, co nás čekalo následující den při výletu do měst Cetinje a Kotor.

Fotogalerie: Budva