BOKA KOTORSKA A KOTOR

 /  / Reporáže z cest / Černá Hora 2018 / Boka Kotorska a Kotor

Po malém občerstvení jsme pokračovali po hranici národního parku Lovčen. Přes průsmyk Krstac (926 m) jsme se přemístili nad největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře zvaný Boka Kotorska. Je rozdělen na čtyři menší zálivy - Kotorský, Risanský, Tivatský a Hercegnovský, ve kterých je celkem devět ostrůvků. Nejužší místo zvané Verige je široké 350 m. Největší hloubka dosahuje 60 m. Jedná se o nejdeštivější místo v Evropě. Projeli jsme kolem zip line Njeguši. Tato adrenalinová atrakce je dlouhá 420 m a cena za jízdu trvající přibližně 45 s je € 10,00. Nikdo neměl odvahu, proto jsme pokračovali dál ke kotorským serpentinám. Na úseku dlouhém 8,3 km je celkem 16 nejdivočejších serpentin. Z nadmořské výšky 881 m jsme klesali do nadmořské výšky 458 m. Průměrný sklon byl 5,09%. Dalších 9 serpentin je už mírnějších. Pro běžného řidiče to je adrenalinový zážitek, ale pro našeho řidiče autobusu to byla běžná rutina. Bylo poznat, že tuto trasu už absolvoval mnohokrát. Při klesání do Kotoru se před námi otevřela nádherná přírodní scenérie, která za každou zatáčkou byla krásnější než ta předchozí. Projeli jsme pod rakousko-uherskou pevností Goražda z roku 1886, které dominuje otočná kopule pro dvojicí kanónů. Přes průsmyk Trojica (230 m) jsme dojeli k serpentině ve tvaru M. Ta má tvar podle iniciály jména černohorské kněžny Mileny, do které byl podle pověsti stavitel silnice Josip Šilovič Slade zamilovaný. Odtud to už bylo jen kousek do Kotoru. Autobus nás vysadil v blízkosti věže Kampana.

Kotor byl poprvé zmíněn v 7. století, kdy byl součástí Byzantské říše. Postupně jej získalo Srbsko, Benátská republika, Osmanská říše, Rakousko, Jugoslávie a od roku 2006 Černá Hora. V roce 1979 byl Kotor zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Staré město je obehnáno hradbami, které jsou 5 km dlouhé a vysoké až 20 metrů. Od města stoupají na vrchol kopce, kde jsou Malá pevnost a Pevnost sv. Jana. V horní části opevnění je ještě věž Kontarini a několik vyhlídek: Pelegrin, Priuli, sv. Marka, Saranco a Reiner. Pod pevnostmi je kostel Panny Marie Pomocné z roku 1518. V severní části opevnění je Bašta Riva z roku 1516 a vyhlídka sv. Rocha. V jižní části opevnění jsou vyhlídky sv. Františka a sv. Štěpána. V městské části opevnění je Bašta Bembo z roku 1540, na které je otevřená scéna, Bašta Velier a Bašta Korner, obě z 16. - 17. století, a Bašta Gurdic z roku 1470. Na severozápadním cípu opevnění je Citadela s věží Kampagna ze 13. - 19. století. Vstup do města je třemi branami. Severní brána z roku 1540 se jmenuje Říční brána, jižní brána ze 13. - 18. století se jmenuje Brána Gurdic a západní brána z roku 1555 se jmenuje Mořská brána. Výstup k pevnosti je zpoplatněný € 3,00. Vstup je v blízkosti severní brány.

Do města jsme vstoupili Mořskou branou. Průvodkyně nás vybavila mapou, kterou vyzvedla v turistickém informačním centru před vstupem. Hned za branou jsme se ocitli na největším místním Náměstí zbraní, které svůj název získalo podle Arzenálu, benátské zbrojnice z roku 1420. Přímo před námi stála Městská hodinová věž z roku 1602 a před ní kamenný pranýř ve tvaru pyramidy. Na straně hradeb stál po celé délce náměstí Vévodský palác se stejně dlouhým renesančním balkonem. Známý je také jako Providurův palác a pochází ze 17. - 18. století. Na jeho konci stálo Francouzské divadlo z roku 1810, které od roku 1904 sloužilo jako radnice. Kolem Paláce Bizanti ze 17. století, Paláce Beskuca z roku 1776 a Paláce Pima ze 17. století jsme přešli na Náměstí sv. Trifona se stejnojmennou katedrálou. Byla postavena v letech 1124 až 1166. Jedná se o nejstarší románský kostel na Jadranu. Na jeho místě stával od 9. století kostel sv. Trifona. Katedrála má dvě věže vysoké 35 m a 33 m. Při zemětřesení v roce 1667 obě původní věže spadly. Vedle katedrály stálo Biskupství ze 14. století. Kolem paláce Drago z 15. - 17. století jsme přešli k Paláci Grgurin z roku 1732, ve kterém v současné době sídlí Mořské muzeum.

Kolem Paláce Lombardic z konce 18. století jsme prošli ke třem kostelům - sv. Lukáše z roku 1195, sv. Mikuláše z roku 1909 a sv. Kláry, který byl součástí dominikánského kláštera z 16. století. Úzkými uličkami jsme se propletli k Paláci Grbonja ze 17. století s erbem lékárníků z roku 1326. Kolem kostela Panny Marie z roku 1221 jsme došli k severní Říční bráně. Za ní byl most přes říčku Škurda. Výstavba města Kotor byla už od 14. století podřízena přísným pravidlům. Ulice nejsou v pravých úhlech, tvoří spíše labyrint. Zajímavé jsou také názvy náměstí - např. mouky, mléka nebo salátu. Spletí křivolakých uliček jsme se vrátili zpět k Mořské bráně, kterou jsme vyšli ven z města. Před námi byl přístav, kde právě kotvila loď Oosterdam. Ta byla dlouhá 285 metrů a široká 32 metrů. Tomu odpovídala i kapacita cestujících - 1964. Vypadalo to, jako by v Kotoru vyrostla nová několikapatrová budova. Kolem Citadely jsme se vrátili na nábřeží říčky Škarda, kde nás vyzvedl autobus.

Cestou zpět jsme poznávali další krásy Černé Hory. Cestu jsme si zkrátili tunelem Vrmac, dlouhým 1637 m. Za ním jsme se připojili na Jadranskou magistrálu, která nás dovedla k Jadranu. Před Budvou jsme spatřili Jaz Beach, kde v roce 2007 probíhal koncert Rolling Stones a o rok později Madonny. Tyto koncerty navštívilo více jak 40 tisíc resp 47 tisíc lidí. Za chvíli jsme měli možnost si prohlédnout Budvu tentokrát ze západní strany. V Bečići jsme se rozloučili s průvodkyní, jejíž výklad byl na vysoké úrovni a měl pro nás velkou informační hodnotu. Jadranská magistrála nás vedla dál po Budvanské riviéře až do vesničky Buljarica, kde byl náš dočasný domov v Penzion Premier.

Fotogalerie: Boka Kotorská, Kotor