Z AMSTERDAMU DO DETROITU

 /  / Reporáže z cest / USA 2014 / Z Amsterdamu do Detroitu

Přibližně po 16. hodinách strávených ve vlaku na cestě z Brna do Amsterdamu, vystoupil náš tým na letišti Schiphol. Do odletu letadla společnosti Delta Airlines do Detroitu zbývalo přibližně 10 hodin, proto se hráči přemístili do haly přečkat nastávající noc. Trenéři šli vyzvednout letenky, které byly připraveny pod nizozemskými aerolinkami KLM, které společnost Delta Airlines na letišti Schiphol zastupují. Na večeři zašli do Burger Kingu. Toalety byly na letišti bez poplatku. Všude byl k dispozici wifi internet KPN. Zdarma časově omezená Free Wifi nebo pro náročnější Premium Wifi za poplatek, ale 4x rychlejší než Free Wifi. Kdo neměl své zařízení, mohl navštívit Internet Centra s počítači s možností tisku dokumentů. Patnáct minut na počítači stálo € 4,50 a hodina € 7,50.

Letiště Schiphol patří k nejvýznamnějším v Evropě. Stalo se základnou pro mnoho mezikontinentálních leteckých společností, např. KLM, Transavia nebo Arkefly. Slouží také jako evropské centrum pro Delta Airlines. Název letiště je odvozen od bývalého opevnění Fort Schiphol, které bylo součástí obranné linie Amsterdamu. Ještě před rokem 1852 zde bylo velké jezero s mělkými částmi, které pak bylo kultivované. Armádní letiště zde zahájilo činnost v roce 1916, pro civilní dopravu bylo využíváno od konce roku 1920. Dnešní podoba letiště představuje jeden obrovský terminál. Má 3 velké odletové haly a 6 drah. Letiště odbaví téměř 50 miliónů cestujících ročně. Celé leží pod úrovní hladiny moře. Řídící věž byla v době výstavby v roce 1991 se svými 101 m nejvyšší na světě.

Noc byla dlouhá a tak všichni uvítali, že byl v 6:30 nástup na odbavení. Pracovník u přepážky obdržel letenku a cestovní doklad. Zavazadlo putovalo do boxu, kde bylo zváženo a prověřen váhový limit. U Delta Airlines činil 23 kg. Limit součtu tří rozměrů 157 cm nikdo neřešil. Větší zavazadla odvezli do speciální místnosti. Každé zavazadlo bylo opatřeno samolepícím štítkem. Pracovník pak vrátil kontrolní ústřižek, letenku a cestovní doklad. Následovala pasová a osobní kontrola. U té bylo také zkontrolováno příruční zavazadlo, u kterého byl váhový limit 7 kg a rozměrový limit 56 x 35 x 23 cm. Po této kontrole se náš tým ocitl v odbaveném letovém prostoru, kde byl ještě čas před vlastním nástupem do letadla. Jídlo a pití zde zakoupené si už každý mohl vzít s sebou do letadla.

Vše probíhalo až doposud hladce. Pravděpodobnost komplikace se tedy zvyšovala minutu od minuty. A také přišla. U brány č. 6 stál v 7:30 náš tým osamocený, jako by do Detroitu už nikdo další necestoval. Do odletu letadla zbývalo 30 minut. V 7:45 se v místním rozhlase ozvala jména některých hráčů s tím, že se mají dostavit k bráně č. 19. Rychlý přesun a nástup do letadla na poslední chvíli. Pohledy některých cestujících z business třídy směřující střídavě na hodinky a přicházející tým hovořily za vše. Výzva k průběžné kontrole čísla brány vytištěná na letence měla svůj důvod. Už i na kontrolním ústřižku od zavazadla byla novější informace o bráně č. 19. Naštěstí vše dobře dopadlo a náš tým se usadil v letadle společnosti Delta Airlines, Boeingu 777.

Boeing 777-232 / ER byl vyroben před 15. lety a společnost Delta Airlines ho zařadila do své flotily v prosinci 1999. Létá pod registračním číslem N862DA. Má dva proudové motory Rolls - Royce a jeho dolet je přibližně 14. tisíc kilometrů. Tento 138 t těžký kolos je dlouhý 63,7 m, vysoký 18,5 m a široký 6,2 m. Křídla mají rozpětí 60,9 m. Boeing 777 patří mezi nejbezpečnější typy letadel. V ekonomické třídě byly tři řady sedadel, po třech v každé řadě. Nad sedadly byl úložný prostor pro příruční zavazadla, v opěradle byl displej s informacemi o letu a s nabídkou filmů, hudby a her. Během ranního letu do Detroitu obdrželi cestující celkem tři jídla - snídani, svačinu a oběd. Nápoje se podávaly po celou dobu letu. Cesta s Delta Airlines byla pohodlná a příjemná.

Letadlo vzlétlo přesně v 8:11. Zamířilo na jih, obletělo vodní plochu Westeinderplasen a otočilo se na západ. U pláže v Noordwijku opustilo pevninu a ocitlo se nad Severním mořem. Zahnulo na sever a po chvíli na severozápad. Postupně dosáhlo výšky 34000 stop, necelých 10,5 kilometru a rychlosti 480 uzlů, necelých 890 km/h. Těchto hodnot se drželo s malými odchylkami celý let. Nad pevninu se opět dostalo ve Skotsku, mezi Edinburghem a Perthem. Přelétlo nad Fort William, necelých 50 km jihozápadně od proslulého jezera Loch Ness. Po přeletu desátého největšího skostkého ostrova North Uist se dostalo nad Atlatik a směřovalo ke Grónsku. Přeletělo přes jeho jižní cíp a stočilo se na jihozápad směrem ke Kanadě.

Severoamerického kontinentu dosáhlo letadlo na kanadském poloostrově Labrador. Potom se přemístilo nad druhou nejlidnatější kanadskou provincii Québec. Minulo 161 km dlouhé a 19 km široké jezero Mistassini a zamířilo do další kanadské provincie Ontario. Ta je nejlidnatější. Žije v ní téměř 40% všech obyvatel Kanady. Mezi jezery Huron a Erie se dostalo k hranici USA, kterou překročilo nad jezerem St. Clair. Elegantním oblouhem nad Detroitem s výhledem na stejnojmennou řeku, ostrov Belle a centrum Detroitu s mrakodrapy klesalo k přistávací dráze na letišti Detroit Wayne County. Přistálo přesně v 9:32 hodin místního času. Po 7 hodinách a 21 minutách letu a po překonání vzdálenosti 6516 km se náš tým ocitl ve Spojených státech Amerických.

Mezinárodní letiště Detroit Metropolitan Wayne County se nachází ve státě Michigan, v blízkosti městečka Romulus, na předměstí Detroitu. Plány na vybudování letiště vznikly už v roce 1927. První letadlo zde oficálně přistálo 22. února 1930. Během války sloužilo letiště armádě pro přepravu těžkých bombardérů do Evropy. Armáda letiště významně rozšířila. Po válce bylo letiště dále rozšiřováno. V současné době patří k nejrušnějším a největším leteckým dopravním uzlům USA. Ročně odbaví více jak 30 milionů cestujících a přes 400 tisíc letadel. K dispozici má dva terminály - McNamara a North, 145 bran a šest vzletových a přistávacích drah. O správu letiště pečuje přibližně 500 zaměstnanců.

Náš tým vystoupil z letadla na americkou půdu, kde každého hráče čekal ještě poslední krok - pohovor s imigračním úředníkem. Nejdříve každý přistoupil k automatu, který ho vyfotil, získal základní informace a vytiskl lísteček. S tím se pak každý postavil do fronty k okýnku s konkrétním úředníkem. Úředník obdržel lísteček, pas a vyplněné celní prohlášení. Zhotovil opět fotografii, sejmul otisky prstů a položil několik základních otázek týkajících se účelu cesty a pobytu. Jen v jednom případě nastal problém, kdy jedna úřednice nechtěla uvěřit, že hráč jede reprezentovat Evropu na Světovou sérii Junior League. Po pohovoru si už šli hráči vyzvednout zavazadla. Na letišti je čekal člen organizačního týmu Junior League, který je odvedl k přistavenému autobusu a ten je odvezl do hotelu Holiday Inn.

Fotogalerie: USA 2014