KWIATKÓWEK
Vesnice v Polsku
/ / Reporáže z cest / Kutno 2014 / Kwiatkówek
Během výletu po Kutna jsme navštívili i Skanzen Łęczycka Zagroda Chłopska nedaleko vesnice Kwiatkówek. Rozkládá se mezi obilnými poli s výhledem na románský kolegiátní kostel u vesnice Tum. Je pobočkou Archeologického a etnografického muzea v Lodži. Myšlenka na jeho založení se zrodila v roce 2009 a otevřený byl loni. Skládá se z architektonických staveb, prvků drobné architektury, staveb prezentujících průmysl a venkovská řemesla a doprovodných zařízení. Objekty jsou rekonstrukcí budov typických pro zdejší oblast od 2. poloviny 19. století do počátku 20. století s výjimkou průmyslových staveb, které jsou starší i novější. Ve skanzenu probíhají workshopy, přehlídky za účasti umělců a řemeslníků a lidové akce. Ukazuje tak staré tradice venkovského života a umožňuje návštěvníkům se aktivně zapojit.
Prohlédli jsme si obytnu chalupu. Ta je rekostrukcí budovy z vesnice Chorki z konce 19. století. V oblasti byl nedostatek dřeva, proto se jako stavební materiál často používala hlína. Využívala se koncem 19. století i začátkem 20. století nejen na selské stavby, ale i na panská sídla. Chalupa ve skanzenu v Kwitkówku je typickým příkladem takové stavby. Měla dvě místnosti - pokoj a kuchyň. Mezi nimi byl průchod. Chalupa měla polovalbovou střechu pokrytou slámou. Uvnitř jsme viděli starou pec a udírnu, litinovou kuchyňskou desku s digestoří. V předsíni byl široký komín s chlebovou pecí a v pokoji kamna z bílých dlaždic. V domě žila dvougenerační rodina. Život se soustředil v kuchyni, kde se vařilo, jedlo, děti si hrály a probíhaly zde i sousedské návštěvy. Pokoj byl reprezentační místností. Měl stůl a oltář, jedlo se tady jen o svátcích a přijímali se jen významní hosté.
Přešli jsme k dominantě skanzenu, ke dřevěnému větrnému mlýnu, který prezentuje průmysl a venkovská řemesla. Je to jeden z nejzachovalejších dřevěných větrných mlýnů v Lodžském vojvodství. Jeho historie se začala psát v místech, kde v současnosti stojí. Postavený byl kolem roku 1820 a v roce 1900 byl přemístěný do nedaleké vesnice Zawada. Tady byl v provozu až do roku 1957. Sloužil k výrobě mouky a krupice. Využíval výhradně větrnou energii. Uvnitř mlýna se nachází expozice zachycující zdejší větrné mlynářství na přelomu 19. a 20. století. Obdivovali jsme původní vybavení mlýna, které je stále funkční. Viděli jsme úhlový prosévač a čistící stroje, lub a násypku, kladkové kolo, hřebenáč, výtah a další součásti tohoto velkolepého mechanismu.
Od mlýna jsme přešli k dalším stavbám prezentujícím průmysl a venkovská řemesla. Jednalo se o lisovnu oleje, která sem byla přemístěná z Mszadla. Tady nás zaujal olejový válcový mlýn s nosem. Olejna slouží k výrobě řepkového oleje pro potřeby skanzenu. Používá se pro mazání mechanismů větrného mlýna nebo zařízení kovárny. Ta sem byla přivezena z obce Porszewice. Tady nás zaujal kovářský měch. Zajímavá byla také hospodářská stavení se stájemi, chlévy, rašeliništěm sloužícím ve své době jako zdroj paliva, stodola s expozicí zemědělské techniky, přízemní sklep, nebo prvky drobné architektury jako studna s jeřábem, hnojiště, hrnčířské a chlebové pece, ploty, úly, kaple a další. Ve skanzenu je několik herbářů v závislosti na ročním období s různými bylinkami, květinami a zeleninou.
Po prohlídce skanzenu jsme se vypravili na závěrečnou část poznávání okolí Kutna, do vesnice Besiekiery, vzdálené přibližně 25 km severozápadně od města Łęczyca. Po silnici 703 jsme se vrátili do Łęczyce, kde jsme hned za starým korytem řeky Bzura odbočili doprava na silnici č. 91. Ta nás dovedla do obce Topola Królewska, ve které jsme odbočili doleva a pokračovali přes Blonie a Chorki do Grabówa. Tady jsme odbočili doprava a přes Rybnik jsme dojeli do Besiekiery. Za obcí jsme zaparkovali na silnici u zříceniny rytířského hradu a po mostě jsme přešli přes vodní příkop.
Fotogalerie: Kwiatkówek