NA SEVER ITÁLIE
Cesta autem do Rosolina Mare
/ / Reporáže z cest / Rolina Mare 2013 / Na sever Itálie
I když jsme kdysi v našich otázkách a odpovědích prohlásili, že na sever Itálie na dovolenou nikdy nepojedeme, přesvědčili jsme se o tom, že stále platí, že nikdy neříkej nikdy. Delta Pádu a stejnojmenný národní park byl až moc velkým lákadlem, kterému jsme odolávali už při našich cestách na Gargano 2003, Gargano 2007 a Gargano 2008, když jsme míjeli směrovky ukazující do jeho nitra. Pro týdenní pobyt jsme si zvolili letovisko Rosolina Mare a ubytování v jeho severní části, ve Villaggio Rosapineta Nord. V ČSOB jsme doplnili zásobu €, u Shellu zakoupili desetidenní rakouskou dálniční známku v hodnotě € 8,30, u Allianz Direct cestovní pojištění a u Nacesty ubytování od ADAC Reisen. V sobotu 27 července 2013 v 5:00 jsme byli připraveni k odjezdu. Na trasu dlouhou 830 km jsme si zvolili nejhorší možný termín.
Naše dlouhodobě vyzkoušená trasa přes Brno, Břeclav a Poštornou do Rakouska nás i tentokrát nezklamala. Rychlý přesun k hranicím po D2 a od Břeclavi téměř prázdné silnice přes Reintal, Großkrut až k Wilfersdorfu, před kterým jsme se připojili na zaplněnou silnici č. 7. Ta se o několik kilometrů dál u Shricku napojila na novou dálnici A5. Díky dálnici provoz opět opadl a tak jsme se pohodlně přibližovali do Vídně. Po přejezdu Dunaje jsme si vzpomněli na vánoční návštěvu Vídeň 2012 a stále pokračovali napříč Vídní po A23. U Vösendorfu jsme se napojili na A2. Tentokrát bez dopravní zácpy jsme opustili Vídeň a pokračovali směrem na jih. Graz, Klagenfurt, Villach - 450 km dlouhý přejezd Rakouska jsme zvládli bez sebemenšího zpoždění. Za Villachem provoz mírně zhoustnul, připojila se část A10 od Salzburgu.
To už jsme ale po pár kilometrech plánovaně sjížděli z dálnice, abychom v Arnoldsteinu dotankovali u Fun Wash Sprit nejlevnější naftu v okolí. Na dálnici u Eni stála € 1,579, za hranicemi v Tarvisio u Agip € 1,717. U Fun Wash Sprit jsme natankovali za € 1,397. Úspora oproti dálnici € 0,182 za litr, oproti Itálii € 0,320 za litr. Z Arnoldsteinu jsme pokračovali dál mimo dálnici do Itálie. Pod horskými štíty jsme kopírovali trasu dálnice, bez mýtného a místy i s nulovou spotřebou. Tarvisio - Ugovizza - Pontebba - Dogna - Venzone - Gemona. Tady jsme dříve najížděli na dálnici, tentokrát jsme se rozhodli pokračovat až do Udine. Hustá zástavba, pomalé. Naopak od severu po jih Udine vedla po obou stranách dálnice čtyřproudovka, díky které jsme o Udine ani nevěděli.
Na Udine-Sud jsme si vyzvedli na mýtnici lístek a najeli jsme na dálnici A23. Po chvíli jsme však pocítili důsledky termínu, ve kterém jsme cestovali. Po napojení na dálnici A4 provoz zhoustnul a informační tabule informovaly o tvořících se zácpách až po Latisana, což se okamžitě vyplnilo. Lignano a Bibione. Mýtnice nestačily zvládat nápor turistů směřujících do těchto letovisek, na dálnici se začaly tvořit kolony. Na nejbližším sjezdu u San Giorgio jsme tedy sjeli z dálnice a u mýtné brány jsme zaplatili v hotovosti mýtné ve výši € 1,90 - značení bran. Po 25 minutách jízdy po dálnici, naštěstí bez časové ztráty. Na dálnici jsme se raději už nevrátili a volili jsme cestu po SS14 do Mestre. Díky rychlostním omezením to znamenalo časové zpoždění, oproti ucpané dálnici však lepší variantu.
Přes Latisana, Portogruaro, Santo Stino di Livenza a San Dona di Piave jsme bez větších obtíží dojeli do Mestre. Tady jsme po SR11 směřující od Benátek najeli na SS309, která nás vyvedla z Mestre a po rovince podél Canale Taglio Nuovissimo přivedla k laguně u městečka Chioggia. Tady jsme přejeli řeku Brenta, která je oficiální severní hranicí delty řeky Pádu. Ve městečku Volto jsme opustili SS309 a nadjezdem přes Ca Morosini dojeli k řece Adige, která nás směřovala k Rosolina Mare. Po Viale dei Pini jsme dojeli do centra, kde jsme odbočili doleva na Strada Nord. Na jejím konci nás čekala brána do Rosapineta Nord, našeho domova na následující týden. Cesta nám trvala necelých dvanáct hodin včetně přestávek a zdržení mimo dálnici.
Fotogalerie: Cesta přes Rakousko, Cesta po Itálii