BUJE
Město na Istrii
/ / Reporáže z cest / Chorvatsko 2015 / Buje
Po prohlídce města Grožnjan jsme pokračovali prohlídkou města Buje. Leží 7 km severozápadně od Grožnjanu a 13 km východně od Umagu. Stopy po životě v této oblasti existují už z paleolitu, ale až v době bronzové začala vznikat na vrcholcích okolních kopců první pravěká hradiště. V oblasti Buje jich bylo nalezeno kolem dvaceti. V římských dobách patřilo Buje do kolonie Terst. Mnoho pevností bylo opuštěno, některé se změnily na tábory a následně na města. Po roce 1200 připadlo mnoho měst na Istrii Benátkám, ale Buje bylo loajální Aquilejskému patriarchátu. Kapitulaci podepsalo až v roce 1412. Byly stržené hradby, opevnění a zvonice. V roce 1427 získalo Buje statut města. Bylo postavené sídlo podesta, Pretoriánský palác. Na základech staré zvonice byla v roce 1480 postavená nová. V roce 1674 byly postavené ochranné zdi a o sto let později expandovalo město za hradby.
Po pádu Benátské republiky v roce 1797 bylo Buje krátce pod francouzskou nadvládou v Rakousko-Uherské monarchii. V roce 1854 se stalo Buje sídlem soudního okresu. Po výstavbě úzkokolejky Parenzana v roce 1902 byla obnovená výroba vína a oleje. V roce 1905 byl otevřený družstevní sklep. Po I. světové válce, v roce 1920, se smlouvou z Rapalla stala Istrie součástí Italského království a Buje se tak ocitlo pod italskou nadvládou. V roce 1932 byl vybudovaný vodovod a přivedená elektřina. Po II. světové válce skončilo Buje ve svobodné zóně Terstu, kterou ovládali spojenci a zčásti jugoslávská armáda. V roce 1954 připadlo Buje Jugoslávii. Většina italského obyvatelstva se nechtěla podřídit novému systému a rozhodla se pro odchod. Svou vlast tak navždy opustily dvě třetiny obyvatelstva. V roce 1991 připadlo Buje Chorvatsku.
Po Umaška ulica jsme došli na náměstí Trg Josipa Broza Tita, ze kterého jsme stoupali ulicí 1. svibnja na náměstí Trg slobode. Na něm stál kostel Majke Milosrđa z roku 1587 a zvonice ze 17. století. V kostele se nachází socha Matky milosrdenství, jedna z nejkrásnějších dřevěných istrijských soch. Stojí mezi sochami sv. Josefa a sv. Servula a je za uzavřenými mřížovanými zlacenými dveřmi. Naproti kostela se nachází etnografické muzeum. Jeho sbírka byla založena v roce 1970 a obsahuje nástroje, nábytek a důležité součásti starověké domácnosti. Ukazují způsob života istrijského člověka, který se věnoval především zemědělství a řemeslům. Ulicemi Vila a Edmond de Amicis jsme vystoupali k Věži sv. Martina. Tato pětiboká pevnost byla součástí obranného systému Castrum Bulleis. Pochází z 15. století a svou funkci plnila až do 18. století.
Přešli jsme ke kostelu sv. Martina z roku 1593 na stejnojmenném hřbitově. Na něm byla vyhlídka s nezapomenutelným pohledem na přírodní krásy Istrie. Po Ulica Maksima Gorkog jsme přešli k římskokatolickému kostelu Sv. Ivana Evanđelista. Byl postavený ve středověku a svou podobu získal v 18. století. Nad vchodovými dveřmi byla ve výklenku socha Panny Marie s Ježíškem. Kousek odtud stálo náměstí Trg Sv. Servula se stejnojmenným kostelem pojmenovaném po patronovi města. Je to jedna z nejvýznamnějších pozdněbarokních památek na Istrii. Původně na jeho místě stál ve 13. století románsko-gotický kostel, nový kostel byl postavený ve 2. polovině 18. století. Kostel má bohatě zdobený portál. Uvnitř je sedm bohatě zdobených oltářů. Zvonice oddělená od kostela pochází z roku 1480 a je vysoká 48 m. Na náměstí nás zaujal Benátský palác, původně italská škola.
Uličkami jsme sešli na Trg slobode a dále k parkovišti. Zakončili jsme tak poznávání pěti měst Umag, Hum, Motovun, Grožnjan a Buje, ve kterých se psala historie Istrie. Po silnici D200 a D300 jsme dojeli zpět do Umagu a nedalekého Sol Polynesia, kde jsme po zbytek dne relaxovali na Katoro Beach u moře.
Fotogalerie: Buje