RETTENBACHTAL
Údolí v Tyrolsku
/ / Reporáže z cest / Tyrolsko 2011 / Rettenbachtal
Údolím Rettenbachtal jsme stoupali po panoramatické silnici už jednou, když jsme poznávali Tiefenbachferner a následně jsme pokračovali po Panoramawerg do Ventu. Cestu ÖVG autobusem ze Söldenu jsme si zopakovali, tentokrát jsme vystoupili u Rettenbachferner. Dopravu jsme měli v ceně Ötztal Card, standardní cena je € 5,50. Ledovec Rettenbachferner leží jihozápadně od Söldenu mezi Innere Schwarze Schneide (3369 m), horským sedlem Rettenbachjoch (2990 m) a horským sedlem Seiter Jöchl (3056 m). Ledovec je dlouhý více jak dva kilometry a široký více jak jeden kilometr. Jeho plocha se však z důvodu globálního oteplování již několik let zmenšuje. Na ledovci se každoročně otevírá sezóna Světového poháru v alpském lyžování obřím slalomem žen a mužů. Od Restaurant Rettenbach jsme se vydali po Ötztaler Gletscherstraße k rozcestníkům.
Nad silnicí jsme viděli Kapelle St. Bernhard a pod silnicí údolí Rettenbachtal a na jeho konci Stubaiské Alpy. Od rozcestníků jsme začali sestupovat k Rettenbachu, který se klikatil dolů údolím. Stále jsme měli na dohled Rettenbachferner a nad ním Linker Fernerkogel (3277 m) a Karleskogel (3107 m). Rettenbach jsme překročili po lávce a po cestě jsme scházeli dolů údolím. Z jedné strany jsme měli nad sebou hřeben Polleskamm, dlouhý přes 9 km. Jeho hlavním vrcholem je Rotkogel (2947), ke kterému jsme stoupali během výletu ke Schwarzsee. Z druhé strany jsme měli nad sebou Äußere Schwarze Schneide (3255 m) a Gaislachkogel (3056 m), který jsme si prohlédli po poznávání údolí Gurglertal. Z hřebenů padalo do údolí několik vodopádů. Zapózoval nám také svišť horský.
Jak jsme se přibližovali k Rettenbachalm, rustikální horské chatě v nadmořské výšce 2145 m, stále jasněji jsme rozpoznávali vrchol Wilde Leck (3359 m) ve Stubaiských Alpách. Po jeho pravé straně byl Hoher Söldenkogel (2975 m). Došli jsme až k Ötztaler Gletscherstraße, se kterou jsme šli chvíli souběžně a u hrany údolí Rettenbachtal, za kterou začalo prudce klesat, jsme se od ní i od údolí odpojili. Po pěšince vedoucí mezi skalami jsme vystoupali nad údolí a pohledem zpět jsme ještě spatřili Schwarzkogel (3016 m) a nad Hohesöldenem Kreuzkogel (2658 m). Z další vyhlídky jsme uviděli Lange Wand (2876 m) a Grieskogel (2909 m). To už jsme vyšli na pastvinu, kde se ve výšce nad 2000 m pásly krávy a vychutnávaly si pohledy dolů do údolí Ötztal. Nám se tyto krásné pohledy také zamlouvaly.
Severním směrem jsme měli před sebou údolí Ötztal táhnoucí se od Söldenu a nad ním štíty Stubaiských Alp. Východním směrem jsme se dívali do údolí Windachtal, které bylo ponořené do oblačnosti. Někde na jeho konci byla v oblacích nejvyšší hora Stubaiských Alp Zuckerhütl (3507 m). Na jihovýchodu jsme viděli Ramolkamm a na jeho okraji Nederkogel (3163 m). Došli jsme ke třem překříženým hranolům s nápisem BIG3 a s nadmořskými výškami tří vrcholů vyšších než 3000 m. Sölden je jedniné lyžařské středisko v Rakousku, které zpřístupnilo tři hory vyšší bež třitisíce metrů nejmodernějšími kabinkovými lanovkami. Tři vyhlídkové plošiny BIG3 jsou sklo-ocelová konstrukce panoramatické restaurace na Gaislachkoglu (3048 m), panoramatická lávka Tiefenbach (3250 m) a přírodní plošina Schwarze Schneid (3340 m).
Došli jsme až ke střední stanici Gaislachkoglbahn, kde jsme nastoupili do kabinkové lanovky a sjeli jsme dolů do Söldenu. Měli jsme ji v Ötztal Card. Standardní cena za sjezd do údolí byla € 5,00. Od dolní stanice jsme přejeli do Längenfeldu, kde jsme myli ubytovaní v Appartementhaus Holzknecht. Naše dovolená tento den skončila. Následující den jsme se brzy ráno vydali na cestu napříč Rakouskem na Moravu, stejnou trasou jako když jsme jeli K tyrolským ledovcům.
Fotogalerie: Rettenbachtal