SMĚR ALPY
Cesta autem do Tyrolska
/ / Reporáže z cest / Tyrolsko 2008 / Směr Alpy
Po pěti letech se nám zastesklo po Tyrolsku, kde jsme v roce 2003 pobývali v údolích Pitztal, Ötztal a Kaunertal během dovolené Tyrolsko 2003. Tentokrát jsme se rozhodli navštívit oblast na hranici Salcburska a Tyrolska v údolí Pillerseetal ve městečku Fieberbrunn. V plánu jsme měli poznat Loferské kamenné hory, Kitzbühelské Alpy a okrajově Chiemgauské Alpy. Pobyt jsme měli zajištěný přes německou cestovní kancelář ITS Reisen v Hotel Gasthof Obermair. Sjednali jsme si cestovní pojištění a za € 22,20 jsme si zakoupili dvouměsíční rakouskou dálniční známku. Ta se nám vyplatila, protože v tomto roce jsme plánovali cestovat po rakouských dálnicích ještě dvakrát. Hned první den letních prázdnin, 28.6.2008, jsme hned brzy ráno v 5:15 vyrazili na cestu za naším dalším alpským dobrodružstvím.
Česko-rakouskou hranici jsme překročili na hraniční přechodu Poštorná / Reintal, odkud jsme pokračovali po prázdné silnici B47 do obce Großkrut. Za ní už jsme viděli neodmyslitelný itinerář zdejší krajiny, les větrných rotorů. Přes Wilfersdorf jsme dojeli k sinici B7, na kterou jsme se napojili a pokračovali po ní až do Vídně. Po Brunner Straße jsme dojeli k Dunaji, podél kterého jsme pokračovali po dálnici A22, Donauufer Autobahn. Ta nás dovedla do Stockerau, odkud jsme po rychlostní silnici S5 dojeli ke sjezdu u města Tulln. Centrum města jsme objeli, ale i tak jsme míjeli několik nádherných kruhových objezdů, kterých je v Tullnu hodně. Po Rosenbrücke jsme přejeli před Dunaj a po silnici B19 jsme pokračovali k dálnici A1. Na tu jsme se napojili za Neulengbachem. Dálnice A1, Westautobahn, nás vedla směrem na západ.
Míjeli jsme několik nádherných míst. Jako na dlani jsme měli Klášter Melk, největší komplex sakrálních budov v Rakousku. V roce 996 se tady usídlil markrabě Leopold I. z Babenberku. Už o necelých 100 let později ho daroval v roce 1089 Leopold II. benediktinským mnichům. Ve stejném roce zde mniši založili klášter. Celá oblast je chráněná jako Světové dědictví UNESCO. Kousek před městem Linz na nás vykoukla městská věž v Enns, která byla vybudovaná v letech 1564 až 1568. Za městem Linz jsme se stočili na jihozápad, kde jsme už tušili Solnou komoru, kterou jsme navštívili během dovolené Solná komora 2004. Dominantní vrchol Traunstein (1691 m) jsme viděli už z dálky. Následovaly vrcholy Drachenwand (1176 m) a Schober (1328 m). Za jezerem Mondsee jsme už pomalu přijížděli k Salzburgu.
Salzburg, čtvrté největší město Rakouska, jsme přejeli velice rychle po dálnici A1 a za ním jsme pokračovali po dálnici A8 k rakousko-německé hranici. Tu jsme překročili po necelých pěti hodinách jízdy napříč Rakouskem. Hned za hranicí jsme sjeli do Pidingu a pokračovali jsme po silnici B21 přes lázeňské město Bad Reichenhall a kolem Saalachsee k německo-rakouské hranici. K ní jsme se dostali 483 m dlouhým Wendelbergtunnelem. U Unkenu jsme projeli 1498 m dlouhým Achbergtunnelem. Proti proudu řeky Saalach jsme dojeli k Loferu, kde jsme vjeli do Lärchbergtunnelu, dlouhého 1859 m. Ten nás dovedl k horskému sedlu Pass Strub (675 m), které odděluje Salcbursko od Tyrolska. Údolím Strubtal jsme kolem pohoří Loferer Steinberge dojeli do Waidringu, města pod vrcholem Steinplatte (1869 m). Tady jsme už odbočili do údolí Pillerseetal.
Proti proudu Grießelbachu jsme pronikali hlouběji do údolí. Mezi kopci Mühlberg (1026 m) a Rechersberg (1014 m) jsme projeli k Pillersee, které dalo jméno tomuto údolí. Projeli jsme St. Ulrich am Pillersee a kolem vrcholu Lehrbergköpfl (1301 m) jsme dojeli do St. Jakob in Haus. Odtud to už bylo kousek do obce Fieberbrunn, kde jsme měli v Hotel Gasthof Obermair zajištěné ubytování.
Fotogalerie: Cesta do Tyrolska