JEŠTĚ HLOUBĚJI NA JIH

 /  / Reporáže z cest / Sicílie 2006 / Ještě hlouběji na jih

Čtrnáct dnů strávených na Capo Vaticano v Residenci Le Cannelle uběhlo jako voda. Během poznávání krás jižní části Kalábrie jsme dvakrát nakouknuli přes Messinskou úžinu na největší italský ostrov Sicílii. Bylo to při výpravě na Aiolské ostrovy a během cesty kolem tajemného Aspromonte. A právě Sicílii jsme si vybrali pro strávení třetího týdne našeho italského dobrodružství. Brzy ráno jsme opustili Capo Vaticano a vydali jsme se na téměř 200 km dlouhou cestu do Katánie na východním pobřeží Sicílie. V Rosarno jsme se napojili na Autostrada del Sole a po známé trase jsme dojeli do Villa San Giovanni. Už z dálnice jsme se řídili nepřehlédnutelnými cedulemi s nápisem Sicilia. K nim se přidaly další, pro nás důležitější, s názvem lodní společnosti Caronte & Tourist.

Trajekty do Messiny odplouvají každých 40 minut. Lodní lístek jsme si zakoupili u pokladny společnosti hned na začátku příjezdové komunikace. Lze je však zakoupit i na dlaších místech v kioscích. Za zpáteční lístek jsme zaplatili € 40,00, protože jsme zpáteční cestu plánovali za 5 dnů. Kdybychom se vraceli ve stejný den, zaplatili bychom € 25,00. Ve frontě jsme museli čelit náporu pouličních prodejců různých předmětů, od hodinek po papírové kapesníčky. V trajektu jsme zaparkovali v přízemí a vydali jsme se na horní palubu, odkud byl dokonalý výhled. Odpoutali jsme se od břehu a pozorovali panoráma pohoří Aspromonte, zvedajícího se od Jónského moře. Potom jsme se už jen otočili o 180 stupňů, abychom sledovali přibližující se Messinu, vstupní bránu na Sicílii.

Město postihlo v roce 1908 zemětřesení, při kterém bylo srovnané se zemí a břeh klesnul přes noc o půl metru. V roce 1943 město opakovaně bombardovali spojenci. Z těchto důvodů je v Messině jen minimum památek. Na druhé straně Messinské úžiny nás čekal srpovitý přírodní přístav se sochou Madonny. Vylodili jsme se a hned po výjezdu z přístavu jsme zapadli do dopravní zácpy. Navíc u každé světelné křižovatky nás obklopili různí žebrající jedinci a umývači skel. Naštěstí k dálnici to není v Messině daleko. Systém mýtného je stejný jako na pevninské části Itálie. Při vjezdu jsme si vyzvedli lístek a při výjezdu na začátku Katánie jsme zaplatili něco málo přes € 3,00 za přibližně 100 km. Na dálnici navázala Tangenciála kolem Katánie, která byla bezplatná.

Ubytování jsme měli zajištěné ve Villaggio Turistico Europeo, které se nachází v jižní části Katánie, mimo veškerý ruch velkoměsta. Z Tangenciály to bylo jen kousek. Na recepci jsme narazili na zavalitého siňora, který vládl kempu pevnou rukou. Po vyřízení formalit mohutně zakřičel Džusépé! V tu chvíli přiběhl muž středního věku, který dostal další pokyny, převzal si nás a předal nám bungalov. Zděný bungalov byl sice starší, ale útulný. Vybavení bungalovu bylo standardní. K dispozici jsme měli zařízenou kuchyňku, ložnici, pokoj, sociální zařízení a terasu se zahradním nábytkem. V kempu byla restaurace, obchod, bar, pizérie, bazén, herna, dětské hřiště, diskotéka, stolní tenis, volejbalové hřiště aj. Diskotéka naštěstí nebyla ještě v provozu. Své stany tam měl i slovenský dětský tábor.

Pěknou písečnou pláž jsme měli daleko jen několik desítek metrů. Pláž byla součástí kempu, k dispozici pouze ubytovaným hostům. Na severu i na jihu byly na dohled přeplněné veřejné pláže. Naše pláž byla vždy téměř prázdná. K dispozici jsme měli dřevěný slunečník pokrytý usušenými palmovými listy a dřevěná nastavitelná lehátka. Z pláže jsme se dívali přímo na Katánii a na mohutnou Etnu za ní. Tento relax jsme si vychutnávali první a poslední den našeho pobytu a po návratu ze dvou celodenních a jednoho půldenního výletu. Zvláště podvečer byl na pláži nádherný. Opuštěná lehátka v lese slunečníků a na pozadí Katánie s Etnou v mírném oparu. K tomu zvuky moře, omývajícího pískem posetý břeh pláže.

Fotogalerie: Cesta trajektem mezi Kalábrií a Sicílií, Villaggio Turistico Europeo