HALLSTATT

 /  / Reporáže z cest / Solná komora 2004 / Hallstatt

Ráno pršelo, tak jsme se vypravili za poznáváním Solné komory o něco později. Po desáté hodině jsme opustili Gosau a přesunuli jsme se do Hallstattu. Ještě na konci 19. století bylo možné se do Hallstattu dostat pouze úzkou stezkou nebo lodí. Od roku 1951 se sem jezdilo jednosměrnou silnicí řízenou semafory a od konce července 1966 obousměrným tunelem. Zaparkovali jsme na městském parkovišti na konci města. Za celodenní parkování jsme zaplatili € 4,20 [parkovací lístek]. Pozemní lanovkou Salzbergbahn jsme vyjeli do nadmořské výšky 838 m do stanice Hallstätter Hochtal. Zpáteční jízdenka stála € 7,90, se Salzkammergut Card [karta] jsme měli slevu € 1,15. V blízkosti stanice lanovky stál Rudolfsturm, Rudolfova věž, postavená v roce 1284 jako obranná věž na obranu Solné Hory. Od roku 1313 sloužila pracovníkům dolů. V současné době je v ní restaurace. Z nedaleké vyhlídky se nám naskytl nádherný pohled na centrum Hallstattu a Halštatské jezero. Odtud jsme už pomalu stoupali horským údolím Hallstätter Hochtal k solným dolům. Vstupenka stála € 19,90, s kartou jsme měli slevu € 2,95. My jsme si ale už u lanovky zakoupili kombinované rodinné jízdenky se vstupenkami, které nás v končeném součtu včetně všech slev vyšly pro dva dospělé a dvě děti na € 51,75 [kombinovaná rodinná jízdenka a vstupenka].

Archeologické nálezy dokazují, že v Hallstätter Hochtal žili lidé už před 7000 lety a také zde už těžili sůl. Organizovaná těžba začala později, v době bronzové. Pravěká těžba dosáhla největšího rozkvětu ve starší době železné, nazývané doba halštatská. Bylo to v době 800 až 400 let před naším letopočtem. Už v té době pronikali lidé do hloubky 200 m, ručně budovali tunely a těžiili bílé zlato. V dnešní době mají tunely délku 65 km a nacházejí se ve 20. patrech. V roce 1511 byla postavena přehrada, která zvýšila hladinu vody v Halštatském jezeře a umožnila plavbu se solí po řece Traun. V letech 1595 až 1604 probíhala výstavba potrubí pro přepravu solanky do nové solné elektrárny v Ebensee. V roce 1734 objevili horníci dobře zachovalé tělo prehistorického horníka, který zahynul pravděpodobně kolem roku 350 před naším letopočtem při důlním sesuvu. V roce 2002 bylo v pravěké části Salzbergu objeveno dřevěné schodiště z roku 1344 před naším letopočtem, nejstarší v Evropě. Převlékli jsme se do modrých hornických kostýmů a tunelem jsme se vydali do nitra dolu Christina. Kromě vlastního dolu jsme viděli solné krystaly, ukázky historické těžby, solné jezero a největším zážitkem byla jízda po dvou hornikých skluzavkách, z nichž delší byla dlouhá 65 m. Projeli jsme se také důlním vláčkem. Zajímavý byl výklad o vzniku a těžbě soli.

Pozemní lanovkou Salzbergbahn jsme sjeli dolů do Hallstattu. Odtud jsme se vydali vstříc dalším zážitkům divoce romantickým údolím Echerntal. Tomuto údolí vtiskl podobu potok Waldbach, který se svými přítoky protkal údolí Echerntal řadou kaskád a vodopádů, které se přímo ze skal i tajemnými soutěskami burácivě a divoce řítí do hlubin údolí. Po Echerntalweg jsme šli proti proudu Waldbachu. Dovedla nás až pod Schleicherfall. Tento vodopád na Spraterbachu padá do hloubky 60 m. Po mostku jsme přešli Waldbach a po Malerweg došli k Dürrenbachu, na kterém v poslední době ledové vznikla Hallstätter Gletschergarten, ledovcová zahrada. Ledovce ustoupily z údolí Echerntal přibližně před 12. tisíci lety. Erozní činností ledovcové vody vznikly na Dürrenbachu hrnce. Ledovcová zahrada byla objevena v roce 1926. V roce 1990 byla zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Jedinečným útvarem je obří hlemýžď, přes kterého voda spadá do hloubky 10 m. Postupně jsme vystoupali k mostu přes Dürrenbach. Odtud se před námi otevřel dechberoucí pohled na údolí Echerntal v pozadí s Hallstattem a Halštatským jezerem, nad kterým se zvedal Gröbkogel (1724 m) a Rauher Koppen (1807 m).

Pokračovali jsme tunelem a po vyasfaltované cestě do nejdivočejší horní části údolí Echerntal, k soutěsce u Klausalm. Tou se valil Waldbach neskutečnou silou a pod mostem spadal dál soutěskou k další přírodní scenérii, k vodopádům Waldbachstrub. Jak jsme se nabažili tohoto vodního představení, pokračovali jsme po asfaltové cestě přes Lauterbach a Klauskogelbach k ústí exponované stezky. Po té jsme sestoupili po kamenných schůdcích, občas jištěni lany, do arény, kterou vodou zásobovaly tři potoky - Waldbach, Klauskogelbach a Lauterbach. Spojily tady své síly a své vody vrhaly mnoha vodopády do rokle hluboké 95 m. Dlouho jsme se dívali na burácející masy vody spojující se v soutěsce porostlé zeleným mechem a pokračující údolím směrem k Halštatskému jezeru. Echerntalweg nás dovedla zpět do Hallstattu.

Prohlédli jsme si centrum Hallstattu. Jeho dominantou je náměstí s domy ponořenými do zeleně. Městečko v přímém kontaktu s Halštatským jezerem nás okouzlilo křivolakými uličkami, podloubími a domečky tulícími se k sobě na svahu. V blízkosti náměstí je novější protestantský kostel, kousek nad ním na kopci je starší katolický kostel z roku 1520. U tohoto kostela je kostnice s přibližně 1200 lebkami, z nichž přibližně polovina je ozdobena malbou. Prošli jsme se po nábřeží, seznámili jsme se s místními labutěmi a přibližně po šesté hodině odpolední jsme odjeli zpět do Gosau, kde jsme si připlavili chutnou večeři a plány na zítřejší vyhlídkový výlet Schafberg a Wolfgangsee.

Fotogalerie: Hallstatt, Echerntal