NA SKOK DO BENÁTEK
Cesta autem do Benátek
/ / Reporáže z cest / Benátky 2013 / Na skok do Benátek
Chvíli před devátou hodinou jsme během cesty domů z Rosolina Mare najížděli na jedinou pevnou spojnici pevniny s Benátkami - Ponte della Liberta. V Mestre se pomalu prodíralo sluníčko přes mlhu, most a celé Benátky ale mlha pohltila. Až jsme z toho měli strach, že nic během naší krátké návštěvy neuvidíme. Touha navštívit nádherné historické město však zvítězila. Ponte della Liberta, Most svobody, navrhl v roce 1931 Eugenio Miozzi a už za dva roky ho otevřel Mussolini. Tehdy se jmenoval Ponte Littorio, svůj nový název získal po skončení války. Kopíroval trasu původního železničního mostu, který byl slavnostně otevřený 11. ledna 1846. Most je dlouhý 3850 m a široký 20 m. Vede po něm silnice, železnice, cyklostezka i chodník. V době svého vzniku, v roce 1846, byl nejdelším mostem na světě.
Těsně před Benátkami se silniční část mostu oddělila od železniční části. Drželi jsme se stále vpravo a směřovali jsme k Tronchetto. Na kruhovém objezdu řídily houstnoucí dopravu policistky. Směrovky i značky na silnici nás směřovaly k parkovišti. Tronchetto je umělý ostrov v Benátské laguně, známý také jako Isola nuova - Nový ostrov. Byl vybudovaný v roce 1960 a slouží jako parkoviště pro turisty. Dojeli jsme až k budovám a zabočili doprava do garáží. U závory jsme si vyzvedli lístek a zaparkovali. Krátce po deváté hodině, v sobotu začátkem srpna - tedy v plné turistické sezóně, bylo parkoviště volné. Kvalitní navigační systém nás dovedl k pokladnám, kde jsou jednak informace, platební automaty a pokladny provozovatele benátské veřejné dopravy společnosti ACTV.
Do centra Benátek je možné se z Tronchetta dostat vaporettem. Jezdí odtud linka ACTV č. 2. V noci pak noční linka č. N. Základní jednosměrná jízdenka stojí € 7,00, existují i časové jízdenky. Možná je volba jízdy v obou směrech - po Canal Grande nebo po Canale della Giudecca. Od 19. dubna 2010 přibyla další možnost dopravy - Venice People Mover. Tento kyvadlový dopravní systém se skládá ze dvou aerodynamických vozidel tažených lanem, dost podobných pozemní lanovce. Trasa dlouhá 822 m spojuje Tronchetto s Piazzale Roma. Vozidla jezdí v průměru ve výšce 7 m rychlostí 8 m/s. Cesta trvá s jednou mezistanicí přibližně 3 minuty. Kapacita jednoho vozu je 200 osob. Cena jízdenky je € 1,00. Další možností je Venice Water Taxi, stojí však od € 60,00 pro čtyři osoby.
U pokladny ACTV jsme si zakoupili jízdenky na vaporetto. Vzhledem k tomu, že jsme plánovali jen jízdu po Canal Grande a návštěvu náměstí San Marco a jeho okolí, volili jsme jednosměrné jízdenky v ceně € 7,00. Paní však nebyla schopná pochopit, že jsme čtyři a chceme osm jízdenek. Než se s ní dohadovat, že chceme dostat to, co si zaplatíme, ustoupili jsme a nechali jsme to na ní. Za € 56,00 jsme obdrželi celkem čtyři jízdenky. Logické by bylo, kdyby byly zpáteční. Dvě jízdenky však propiskou označila, ty byly každá pro dvě osoby na cestu tam a zbývající dvě každá pro dvě osoby na cestu zpět. Asi to mělo logiku. U turniketu jsme pak jako černí pasažéři chodili dva na jedno otočení. Možná že při opakovaném použití by se turniket otočil znovu, to nás v té chvíli ale nenapadlo vyzkoušet.
Opět vedeni dobře vytvořeným navigačním systémem jsme přešli k nástupnímu ostrůvku veřejné dopravy ACTV, které jsou v oranžovo-bílém provedení. Bylo po deváté hodině a turistů směřujících do centra nebylo ještě mnoho. Bez problému jsme si sedli na zvolené místo s pěkným výhledem a vypluli jsme plni očekávání směrem k Velkému kanálu v mlze, která se začala rozpouštět pod náporem stále neodbytnějších slunečních paprsků. Podpluli jsme Ponte della Liberta, za kterým už byl Velký kanál. Dopravní tepna plná nejrůznějších plavidel, obklopená obrovským množstvím historických staveb a směřující svými ohyby pozvolna ale jistě do srdce krásného ostrovního města - Města zamilovaných - Benátek.
Fotogalerie: Velký kanál směr San Marco