CESTA ZA KAŇONY

 /  / Reporáže z cest / Černá Hora 2018 / Cesta za kaňony

Výlet Kaňony jsme si zakoupili od delegátky za € 35,00. Snídani jsme měli o něco dříve a už v 7:50 jsme odjížděli z autobusové zastávky po Jandranské magistrále podél Budvanské riviéry do Budvy, kde jsme vyzvedli průvodkyni a další účastníky. Stejně jako u výletu Montenegro tour pocházela průvodkyně z bývalého Československa a v Černé Hoře žila mnoho let. Její výklad byl stejně poučný a informačně nabitý. Z Budvy jsme stoupali nám už známou trasou po svazích lovčenského masivu do Cetinje. Odtud jsme pokračovali po silnici M-10 nad údolím řeky Crnojeviča, nad okrajem Národního parku Skadarské jezero. Silnice nás dovedla do města Podgorica, do hlavního města Černé Hory. Přejeli jsme řeku Sitnica a následně kolem řeky Morača jsme se napojili na Cetinjski Put, který nás dovedl do centra. Po bulváru George Washingtona jsme dojeli k pravoslavnému kostelu, ke katedrále vzkříšení Krista. Jeho stavba začala v roce 1993 a vysvěcen byl o 20 let později. Po mostě Milenijum jsme přejeli řeku Morača a po silnici M-2 jsme se pomalu blížili k jejímu kaňonu.

Řeka Morača při své 112 km dlouhé pouti z Dinárských Alp do Skadarského jezera vyhloubila postupem času do okolních vápencových skal hluboký kaňon zvaný Platije, dlouhý 35 km. Silnice vedoucí kaňonem si cestu ve skalách razí 32. tunely. Nad kaňonem vede železnice z roku 1976 spojující srbský Bělehrad s černohorských Barem. Kousek za Bioče jsme byli svědky výstavby první černohorské dálnice. U restaurace Potoci jsme si udělali malou přestávku. Kousek odtud, ze starého mostku, byly nádherné pohledy na řeku Morača v kaňonu. Pokračovali jsme v cestě kaňonem. Okolní kopce se měnily ve skály a kaňon byl čím dál tím víc užší a hlubší. V jeho nejdivočejším místě jsme zastavili a měli jsme možnost si ho prohlédnout z blízka. Po zastávce jsme pokračovali kaňonem, na jehož konci jsme v blízkosti vodopádu Svetigora navštívili klášter Morača. Založil ho v roce 1252 Stefan Nemanja. Komplex se skládá z kostela Nanebevzetí Panny Marie, kostelíku sv. Mikuláše, zahrady a obytné budovy.

Pokračovali jsme po silnici M-2, která nás dovedla pod pohoří Sinjajevina s nejvyšším vrcholem Babin zub (2253 m). Dalších více jak 5 vrcholů dosahuje více jak 2000 m. Pohoří je tvořeno převážně druhohorním vápencem a pokryto je z velké části loukami a pastvinami. po jihovýchodním okraji pohoří jsme vystoupali nad Kolašin, odkud už byly výhledy na pohoří Bjelasica s nejvyšším vrcholem Crna glava (2139 m). Dalších 9 vrcholů je vyšších než 2000 m. V tomto pohoří se pohybují i medvědi. Bjelasica je vyhlášenou turistickou, cykloturistickou a lyžařskou oblastí. U města Kolašin jsme už spatřili řeku Tara, která vznikla jen 20 km jižně odtud soutokem řek Veruša a Opasanica. Po 156 km se na hranicích s Bosnou a Hercegovinou spojuje s řekou Piva, aby pokračovala dál jako Drina. Podél řeky Tara jsme pokračovali do města Mojkovac, na jehož předměstí jsme měli ochutnávku místních produktů - med, víno, pálenka. Potom už jsme popojeli do restaurace hotelu Serdar, kde jsme měli objednaný oběd výběrem ze tří menu. Cena byla € 8,00.

Po asi hodinové přestávce jsme pokračovali podél řeky Tara k jejímu kaňonu v Národním parku Durmitor. Tento 93 km dlouhý kaňon patří k nejhlubším v Evropě. V nejhlubším místě dosahuje 1300 m. Je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Během cesty kaňonem nám autobus několikrát přibrzdil, abychom mohli lépe vychutnat krásu řeky hluboko pod námi. Dojeli jsme až k Djurdjevičovu mostu. Jeho stavba začala v roce 1937 a skončila v roce 1940, kdy byl největším železobetonovým obloukovým mostem v Evropě. Je dlouhý 365 m a nejdelší z pěti oblouků má rozpětí 116 m. Silnice je nad řekou Tara ve výšce 172 m. Most jsme si přešli a kochali jsme se nádhernými pohledy na kaňon řeky Tara v obou směrech. Pod námi občas projel raft a vedle nás občas prosvištěl zipline. Projet trasu dlouhou 350 m trvá 45 s. Cena je € 10,00. Od mostu jsme pokračovali do srdce Národního parku Durmitor. Toto krasové území plné jeskyní, závrtů, horských štítů a ledovcových jezer bylo také zapsáno na seznam přírodního dědictví UNESCO. Nejvyšším vrcholem je Bobotov kuk (2525 m). Dalších 47 vrcholů je ve výšce nad 2000 m. Dojeli jsme do obce Žabljak, centra parku, odkud je to jen kousek k Černému jezeru v nadmořské výšce 1416 m. Nachází se pod vrcholem Mali Meded (2217 m). Skládá se z Velkého (hluboké 24,5 m) a Malého (hluboké 49,1 m) jezera vzájemně propojených úzkým průlivem. Vstupné je € 3,00.

Po malé procházce kolem jezera jsme se vydali na dlouhou cestu zpět na pobřeží. Vraceli jsme se přes Šavnik a Nikšič. V masivu pohoří Prekornica jsme spatřili klášter Ostrog vtisknutý do skály. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších pravoslavných staveb na Balkáně. Nížinou Bjelopavliča podél řeky Zeta jsme dojeli do města Podgorica. Odtud už po nám známé silnici M-10 jsme přes Cetinje dojeli za tmy do Budvy. Klesání za tmy z lovčenského masivu nám nabídlo nádherné pohledy na osvětlenou Budvu hrající všemi barvami. Vysadili jsme průvodkyni a část účastníků a po pobřeží Budvanské riviéry jsme dojeli po 21. hodině do vesničky Buljarica, kde už nás v Penzion Premier čekali s večeří. Průvodkyně si s delegátkou během návratu předávaly informace, vše tedy bylo zajištěno.

Fotogalerie: Kaňon řeky Morača, Klášter Morača, Kaňon řeky Tara, Černé jezero