TERIOL DE RETIC

 /  / Reporáže z cest / Dolomity 2024 / Teriol de Retic

S údolím Fodom a přilehlými horskými skupinami jsme se rozloučili procházkou po naučné stezce Teriol de Retic. Po obědě a krátkém odpočinku v Apartmánovém domě Evaldo jsme projeli horským střediskem Arabba a kolem Hotelu Evaldo jsme pokračovali po silnici SR48. Nejdříve jsme jeli kolem bystřiny Torrente Cordevole a později vysoko nad ní. Projížděli jsme vesnicemi Alfauro, Renaz, Costazza, Livine a Brenta. Dojeli jsme do Livinallongo del Col di Lana, kde jsme zaparkovali na velkém parkovišti v zatáčce. Jméno vesnice je doložené z roku 1265 jako Livinal a z roku 1275 jako Livinallongo. Ladinský termín Livinal znamená údolí náchylné k sesuvu půdy. Lungo znamená dlouhé. Vesnice se rozprostírá nad úzkým a hlubokým Valle del Cordevole. Ladinsky se vesnice nazývá Fodóm (z latinského fagus - buk) a německy Buchenstein (Buchen - buk, Stein - pevnost). V okolí rostou buky a nedaleko je hrad Andraz.

Z parkoviště jsme se vydali ke kostelu, pod kterým vedla stezka dolů do údolí a dále k Rifugio Padon. První písemná zmánka o kostele San Giacomo Maggiore pochází z roku 1140. V roce 1454 byl přestavěný, během první světové války zničený a následně znovu obnovený. Na oltáři je umístěná urna s ostatky sv. Felixe, darovaná papežem Řehořem XVI. v roce 1843. Stezkou jsme sestupovali dolů do vesnice Retiz. Výhledy jsme měli na Gruppo del Sella včetně Piz Boe (3152 m), na vrcholy Sass de Roi (2372 m) a Padón (2512 m). Sestoupili jsme až do vesnice, kde jsme se napojili na naučnou stezku Teriol de Retic. Ta nás mezi dřevěnými boudami zavedla dolů k prvnímu z vodopádů – Cascata di Retiz. K němu jsme sešli po schůdcích a ocitli se v působivém skalním amfiteátru. Strmé stěny kolem vodopádu odhalovaly klíčové kapitoly geologického vývoje celého údolí.

Vodopád jsme si prohlédli ze všech stran. Stezka vedla kolem stěny za padající vodou. Z druhé strany jsme obdivovali jeho dva stupně. Kolem skalních stěn jsme pokračovali po stezce. Její okraj byl chráněný dřevěným zábradlím. Otevřela se nám vyhlídka na další vrcholy. Uprostřed na nás vykukoval Spiz de Foram (2265 m). Kolem stezky rostly ocúny alpské. Došli jsme do vesnice Foppa. Na jejím konci jsme spatřili na Rio Chiesa vodopád Cascata del Rio Chiesa. Odtud nás stezka zavedla za dřevěnými chalupami vesnice Foppa do lesíka, po jehož okraji jsme stoupali do Livinallongo del Col di Lana. Odměnou za námahu nám byly nádherné pohledy na část vesnice, vrcholy Padón a Spiz de Foram a především na Gruppo del Sella s majestázným Piz Boe. Ve směru chůze jsme spatřili Monte Civetta (3220 m).

Tato hora se ladisky nazývá Ciuita a tyčí se nad vesnicí Alleghe. Odděluje údolí Zoldo a Agordino. Z naší strany jsme obdivovali mohutnou severozápadní stěnu, zcela svislou, s výškovým rozdílem více než 1000 m a širokou asi 4 km. Horolezci ji nazývají stěnou stěn kvůli jejim slavným a velmi obtížným cestám. První dosáhl vrcholu anglický horolezec Francis Fox Tuckett v roce 1867, i když se traduje, že o dvanáct let dříve dosáhl vrcholu už Simeone de Silvestro. V létě jsou zde otevřené čtyři horské chaty - Rifugio Coldai, Rifugio Tissi, Rifugio Torrani a Rifugio Vazzoler. Monte Civetta, stejně jako ostatní vrcholy Dolomit, se při východu a západu slunce zbarví do červena. Tento jev se nazývá enrosadira. Stezka nás dovedla na silnici SR48, vedoucí z Passo di Falzarego (2105 m) do Livinallongo del Col di Lana.

Tady jsme měli výhled na další dominantní vrchol, Col di Lana (2462 m). Ten je bohužel známý tím, že byl místem krvavých událostí první světové války. Stále jsou zde jasné vzpomínky ve formě zákopů, chodníků, dír způsobených granáty, ale hlavně velký kráter způsobený italskou minou 17. dubna 1916, který znamenal dobytí vrcholu italskou armádou. Název pochází pravděpodobně z německého nářečí. Lane znamená lavina. Na vrcholu stojí kostelík zasvěcený sv. Sebastiánovi na památku válečných obětí. Nedaleko je také přístřešek Bivacco Brigata Alpina "Cadore". Došli jsme zpět na parkoviště v Livinallongo del Col di Lana a po silnici SR48 dojeli zpět do Arabba, kde jsme po večeři v Apartmánovém domě Evaldo vše zabalili a připravili se na zítřejší cestu Na rakouskou stranu Alp.

Fotogalerie: Teriol de Retic