PIRANSKÝ ZÁLIV

 /  / Reporáže z cest / Chorvatsko 2017 / Piranský záliv

Piranský záliv, v Chorvatsku nazývaný Savudrijska vala, je součastí Terstského zálivu v severní části Jaderského moře na hranici Chorvatska a Slovinska. Vymezuje ho mys Gornja Savudrija v Chorvatsku a mys Madona ve Slovinsku. Ústí do něho řeka Dragonja, která způsobila v poslední době ledové vznik zálivu. Její mělké ledovcové údolí zaplavila stoupající hladina Jaderské moře. V ústí řeky jsou solná pole zvaná Sečoveljské soliny. Piranský záliv je svojí rozlohou necelých 20 čtverečních kilometrů sice malý, ale pro obě země významný. Od roku 1991 je předmětem mezinárodního sporu o zajištění přístupu ze slovinských pobřežních vod do mezinárodních vod. Arbitrážní soud v Haagu rozhodl v roce 2017, že Slovinsko získá 3/4 sporného Piranského zálivu a speciální koridor přes chorvatské vody až na otevřené moře, kterým získá přístup do mezinárodních vod.

Zálivu dalo jméno slovinské středověké město Piran. Původně tuto oblast osídlily ilyrské kmeny Histri. Věnovali se zemědělství, lovu a rybolovu. Byli to také piráti. V roce 177 byl Piran začleněný do Římské říše, v 7. století do Byzantské říše, v 8. století do Franské říše, v 10. století do Svaté říše římské. Od roku 1283 do roku 1797 byl Piran součástí Benátské republiky, která ho nejvíce ovlivnila. Potom byl připojený k Rakouskému císařství, k Italskému království, k Rakousku-Uhersku, k Itálii a nakonec k Jugoslávii. Od roku 1991 je Piran součástí Slovinska. Piran mám mnoho památek. Z původních dvoukilometrových hradeb se zachovalo přibližně 10%. Součástí je brána Rašporska vrata. Na mysu Madona je středověké opevnění, maják a kostel ze 13. století. Nad městem stojí kostel sv. Jiří z 12. století se zvonicí. Na náměstí Tartinijev trg je Benátský dům z poloviny 15. století, Městský palác, budova soudního dvora, kostel sv. Petra ze 13. století, rodný dům houslisty Tartiniho a Baptysterium. Za zmínku stojí i další dva kostely - Panny Marie Sněžné a sv. Františka z Assissi.

Dalším městem v Piranském zálivu je lázeňské město Portorož, Přístav růží. Jeho historie do značné míry kopíruje historii sousedního Piranu. Do 19. století byl spíše malou vesnicí, ve které bydleli převážně pracovníci těžící sůl a rybáři. První lázně byly založené v roce 1891, ale už ve 13. století benediktíni z kláštera sv. Lovrenca léčili některé nemoci pomocí mořské vody a bahna ze solných pánví. Portorož má nejdelší písečnou pláž na slovinském pobřeží. Díky jeho luxuním hotelům, restauracím a zábavním podnikům s kasíny získal přezdívku jadranské Monte Carlo. Další osadou v Piranském zálivu je Lucija, původně Sveta Lucija. Osadu postavili pracovníci těžící sůl. Nejdříve tam stálo jen několik domů a kostel sv. Lucie. Větší rozvoj nastal až od poloviny 20. století s rozvojem turistiky v Portoroži. Na chorvatském území je osada Crveni Vrh a zaniklá osada Kanegra. Ta od roku 1971 nemá žádné obyvatele.

Kromě historického města Piran, lázeňského města Portorož a střídmého turistického letoviska Kanegra, jsou největším lákadlem Piranského zálivu Sečoveljské soliny. Soliny leží v ústí řeky Dragonja. Rozlohou 650 hektarů jsou největší slovinskou solnou pánví. Soliny vznikly v době vlády franského krále Karla I. Velikého. První zmínky o těžbě soli pocházejí z roku 804. Sůl se tady těží tradičním způsobem dodnes a to v severní části zvané Lera. Výrobě soli je věnované muzeum, zřízené v domku původních těžařů. V roce 1989 byla oblast vyhlášená krajinným přírodním parkem, který je domovem vzácných rostlin a živočichů. V unikátním solném ekosystému rostou především halofilní rostliny. Hnízdí tady téměř 300 druhů ptáků, např. racek středomořský nebo symbol solin volavka stříbřitá. Žije tady bělozubka nejmenší, ještěrka italská, netopýr východní a další.

Fotogalerie: Kanegra resort