ZPĚT DOMŮ

 /  / Reporáže z cest / Chorvatsko 2017 / Zpět domů

Šestidenní pobyt na Istrii u Piraneského zálivu v Kanegra Resort nedaleko Umagu skončil. Po sedmé hodině ráno jsme na recepci předali klíčky od bungalovu a vydali jsme se na cestu zpět do České republiky napříč Slovinskem a Rakouskem. Týdenní slovinskou dálniční známku v ceně € 15,00, desetidenní rakouskou dálniční známku v ceně € 8,90 a roční českou dálniční známku v ceně 1500,- Kč jsme už měli vylepenou na čelním skle z cesty tam. Nic nám tedy nebránilo použít všechny dostupné dálnice. Od recepce jsme se napojili na silnici č. 5001 a na křižovatce u obce Valica na silnici č. 5214. Na kruhovém objezdu jsme najeli na silnici č. D75, která nás už dovedla k dálnici A9, po které jsme jeli jen 10 minut a tento úsek nebyl zpoplatněný. Od konce dálnice to bylo už jen 1,5 km po silnici č. D510 k chorvatsko-slovinskému hraničnímu přechodu Kaštel / Dragonja.

Chorvatsko-slovinskou hranici jsme překročili za minimálního provozu v 7:50. Přes vysočinu Šavrinsko gričevje jsme dojeli do Koperu, kde jsme se napojili na rychlostní silnici H5 a následně na dálnici A1. Po viaduktu Bivje (580 m) jsme vjížděli do Krasu, rozsáhlého území tvořeného mnoha horskými skupinami se stejným geologickým složením. Dálnice si razila cestu tunely Dekani (2190 m) a Kastelec (2240 m), mezi kterými překlenoval Osapskou dolinu nejdelší slovinský most Črni Kal (1065 m). Dojeli jsme k vrcholu Pleša (1262 m), od kterého se táhne desetikilometrová krasová pláň Nanos. Po chvíli jsme už byli u města Postojna u krasového masivu Hrušica, který je také součástí Krasu. Zde se nacházejí nejznámější jeskyně Postojnské a Škocjanské. Na jihovýchod se táhla další součást Krasu, divoká skupina Javorniky s největším výskytem medvědů v Krasu.

Pomalu jsme se blížili k hlavnímu městu Slovinska, k Lublani. Před námi se na obzoru táhl pás Kamnicko-Savinjských Alp. Viděli jsme nejvyšší vrchol Grintovec (2558 m) a také další dvoutisícovky Jezerska Kočna (2540 m), Brana (2253 m), Planjava (2392 m) a Ojstrica (2350 m). Ljubljaň jsme objeli obchvatem tvořeným dálnicí A1 z jihovýchodu. Mezi Ljubljaní a Celje jsme zdolávali Posávskou vrchovinu. Dálnice A1 k tomu využila tunely Podmilj (613 m), Trojane (2931 m), Jasovnik (1612 m) a Ločica (811 m). Před Celje jsme zastavili u odpočívadla Lopata, kde jsme si odpočinuli a dali si časný oběd. Za Celje jsme se další sérií tunelů Pletovarje (743 m) a Golo Rebro (750 m) přenesli k městu Slovenska Bistrica a dále k Mariboru. Ten jsme objeli z východu a stále po dálnici A1 jsme dojeli ke slovinsko-rakouské hranici u přechodu Šentilj / Straß. Hranici jsme překročili v 10:30.

Po rakouské dálnici A9 jsme mířili ke městu Graz, Štýrský Hradec. Na chvíli jsme z dálnice sjeli u města Leibnitz, abychom u nákupního centra v Gralla, u čerpací stanice Eni, natankovali do plné nádrže naftu. Ta tady byla opět výrazně levnější než na dálnici. Potom už jsme pokračovali po A9 a následně A2 rychlostí blesku k Vídni. Do té jsme dojeli ve 13:00. U dálniční křižovatky Vösendorf jsme si nenechali vnutit směr Schwechat, tj. tranzitní obchvat Vídně po S1 a A4. Ušetřili jsme nejen 10 km, ale i spoustu času, protože průjez Vídní po tangenciále A23 byl bezproblémový. To se o protisměru říci nedalo, byla červencová sobota, všichni mířili k moři na jih. Z A23 jsme plynule navázali na S2 a následně S1. Bohužel zácpě jsme se nevyhnuli. Z důvodu výstavby dálnice A5 bylo několik uzavírek, které nás zdržely kousek za Vídní.

Jakmile se vše rozjelo, nic nám nebránilo pokračovat po dálnici A5 a následně již osvědčenou trasou přes Großkrut a Reintal po B47. Rakousko-českou hranici jsme překročili na hraničním přechodu Reintal / Poštorná ve 14:30. Přes Poštornou a Břeclav jsme se dostali k dálnici D2, která nás dovedla do Brna. Tady jsme přejeli na dálnici D1, po které jsme pokračovali domů.

Fotogalerie: Cesta na Istrii