SILA GRANDE

 /  / Reporáže z cest / Kalábrie 2006 / Sila Grande

Horský masiv Sila představuje nejdivočejší část kalábrijského poloostrova. Některé jeho vrcholky dosahují dvatisíce metrů, přesto je spíše náhorní plošinou. Dělí se na Sila Greca, Sila Grande a Sila Piccola. Kdysi byla Sila porostlá hustým a obrovským lesem, který sloužil jako zásobárna paliva a materiálu pro stavbu lodí, pevností a chrámů. Dnes je národním parkem. Je jedním z posledních evropských pralesů a patří k jedné z mála oblastí v Evropě, ve které žijí divocí vlci. My jsme navštívili nejrozlehlejší část pohoří - Sila Grande. V této oblasti leží tři nejvýznamnější kalábrijská jezera - Lago di Cecita o Mucone, Lago Arvo a Lago Ampollino. Všechna byla vybudovaná uměle. Nejvyšším vrcholem je Monte Botte Donato (1928 m).

Z Capo Vaticano jsme museli urazit hodně přes sto kilometrů. Z Autostrada del Sole jsme sjeli u Cosenzy, která leží ve výšce 238 m. Velice brzy jsme se dostali na náhorní plošinu ve výšce kolem 1300 až 1400 m. Dovedla nás tam silnice, ostře stoupající mnoha serpentinami s odvážnými mosty a několika tunely. První zastávku jsme měli v Camiglatello Silano, které je nejznámějším zimním i letním střediskem. Postrádá však jakýkoliv půvab. Odtud jsme se vydali k jezeru Lago di Cecita o Mucone. Pohled mezi borovicemi na jeho hladinu s mnoha zátokami a záhyby byl úžasný. Kousek odtud, v Cupone Cecita, se nachází centrum správy národního parku Parco Nazionale della Calabria. Vycházejí odtud naučné stezky. V nevelkých výbězích se pasou jeleni, daňci a mufloni.

Od jezera jsme se vypravili do nedaleké oblasti La Fossiata. Podél cesty jsou zde umístěné nízké dřevěné ploty a je tu mnoho míst pro piknik. Něco podobného jako v pralese Foresta Umbra na Garganu. Samotný park se nachází na strmých svazích s rozsáhlými lesy tvořenými obřími stromy. Prales v původní podobě jsme poznali v přírodní rezervaci I Giganti della Sila, který se nachází nedaleko Croce di Magara. Stezka ohrazená dřevěným plotkem nás vedla ke skutečným skvostům mezi stromy. Bylo jim více jako 350 let. Některé z nich dosahovaly průměru skoro dva metry a výšky hodně nad 40 m. Vstupné bylo minimální, € 1,00 [vstupenka]. Jakmile jsme opustili tuto rezervaci, obloha se zatáhla a začalo pršet. Naštěstí brzy přestalo a mohli jsme pokračovat v naší cestě po Sila Grande.

Projeli jsme vesnicí Sculca a kolem Lago di Ariámacina. Zvláštností tohoto jezera je to, že je spojené potrubím s Lago di Cecita o Mucone. Odtud jsme už klesali k nejznámějšímu Lago Arvo, které leží ve výšce 1278 m. Hráz má vysokou 27 m a dlouhou 1280 m. Udělali jsme si malou procházku s panoramatickými vyhlídkami na jezero. Odtud jsme pokračovali dál, zastihl nás však silný déšť. Museli jsme zastavit a půl hodiny počkat. Obdrželi jsme i pořádnou dávku krup. Naštěstí bez jakýchkoliv následků. Teplota klesla na pět stupňů a tím výlet do Sila Grande skončil. Naštěstí jsme už měli v plánu jen Lago Ampollino, které jsme si prohlédli z auta. Mnoha serpentinami jsme dojeli do San Giovani in Fiore a odtud k pobřeží Jónského moře do Crotone. Tady bylo slunečno a přes 30 stupňů.

Město Crotone má dlouhou a bohatou historii. Ve starověku zde stálo achajské město Krotón. Jeho sláva byla sice zastíněná městem Sybaris, sídlila zde však věhlasná lékařská škola, krotónští atleti pravidelně sklízeli úspěchy na olympijských hrách v Řecku. V Krotónu se usadil i matematik Pythagoras. Po pádu Sybaris se stal Krotón střediskem Velkého Řecka. Po druhé punské válce se město stalo římskou kolonií. Na obranu před tureckými útoky nechal Don Pedro de Toledo obehnat město silnou zdí s baštami a na nejvyšším místě antické akropole dal postavit pevnost - Castello Aragonese. Z pevnosti je nádherný výhled na moře. Kousek od pevnosti stojí dva paláce - Palazzo Morelli a Pallazzo Barracco. Další palác - Palazzo Vescovile a katedrála stojí více v historickém centru.

Z Crotone jsme se vydali na jih na nejvýchodnější místo Kalábrie - Capo Colonna. Na mysu stojí mohutný dórský sloup. Je pozůstatkem řeckého chrámu zasvěceného bohyni Héře Lacinské. Sloupů bylo původně 48. V 16. století však musely ustoupit stavbě nové katedrály arcibiskupa Lucifera. Zbyly jen dva, v roce 1638 po zemětřesení zůstal jen jeden. Nedaleko sloupu stojí malý kostel Stella Maris. Celý mys je rozdělený na několik archeologických oblastí, kterými vedou cestičky. Nachází se zde i velké muzeum. Z Capo Colonna jsme už vyrazili na dlouhou cestu zpět na Capo Vaticano. Před Catanzaro Marina jsme zabočili do vnitrozemí a opustili jsme Jónské moře. V Catanzaru jsme se napojili na dálnici, která nás nejužším místem Kalábrie přivedla k Autostrada del Sole.

Fotogalerie: Sila Grande, I Giganti della Sila