DŽÍPEM PRALESEM

 /  / Reporáže z cest / Gargano 2008 / Džípem pralesem

Během našich návštěv Gargana jsme se do pralesa Foresta Umbra podívali několikrát. Jeho centrální část už máme hodně prochozenou. Tentokrát se nám naskytla možnost ho poznat i z jiného pohledu - ze střechy džípu. Tento výlet jsme si objednali přes agenturu Lindy Giuffreda, která sídlí ve Vieste. Vše proběhlo naprosto hladce, během našeho pobytu jsme obdrželi SMS zprávu s termínem výletu. Dokonce nám paní Linda zajistila parkování ve Villaggio Sabbia d' Oro. Průvodcem a současně řidičem nám byl charismatický Indiana Gianni se svým otcem. Uměl česky a byl vybavený nadměrnou porcí humoru. Tento výlet nás stál € 70,00, € 20,00 dospělý, € 10,00 dítě. "Půlka prdele, půlka ceny", jak řekl Gianni. Cestu vyúčtoval uprostřed křižovatky ve Vieste za plného provozu.

Výpravu tvořily dva džípy, ten náš vyzvedával část posádky kousek za Vieste. Na začátku pralesa, na dohodnutém místě, na sebe džípy počkaly a Gianni narychlo natrhal několik větviček s listím. První naše zastávka byla ve Villaggio Umbra, kde je obora, ve které se prohání daňci a další spárkatá zvěř. Zvířata jsou na návštěvníky zvyklá, pohybují se kolem plotu a čekají na potravu. Gianni nám rozdal natrhané větvičky a my jsme je krmili. Mezi tím nám Gianni řekl, ať pokračujeme po naučné stezce pěšky. Nasedl do džípu a odjel pryč. Z okýnka na nás ještě stačil zavolat "Ciao!" Za chvíli po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Pomalu jsme se tedy vydali naučnou stezkou, která svými informacemi dokreslovala rozmanitost, krásu a kouzlo tohoto pralesa, zahaleného rouškou příjemného stínu.

Po chvíli slyšíme, jak se někdo před námi diví: "Tady je ale lidí!" Není to nikdo jiný, než Gianni. Ruce složené na prsou, opřený o dřevěný plotek stezky a k tomu si píská, jako by tady stál už několik hodin. Připojil se k nám a zasvětil nás do tajemství lesa. Ukázal nám různé druhy stromů, způsob získávání pryskyřice, rostliny žijící na kmenech a korunách stromů a další zajímavosti. U jednoho vysokého stromu se zastavil a zeptal se nás, kolik měří. Každý musel říci svůj tip. "Kolik, Kolik?" Deset minut tím strávil, než to od všech zjistil. Pak se vydal dál naučnou stezkou. Někdo to už nevydržel a zeptal se: "Tak kolik tedy měří?" A Gianni na to: "Nevím". Kolem odřených stromů a země zryté od divokých prasat jsme došli k Laghetto d' Umbra, jezeru v srdci pralesa.

Jeho zelená voda nádherně zapadá do okolní přírody. Tady Gianni rozehrál své další působivé představení. Nejdříve začal krmit kapry donesenými zbytky chleba. Ti zřejmě už byli zvyklí a prakticky hned jak se chleba objevil na hladině, začalo se to kolem dokola hemžit kapry. Několik kousků chleba hodil i ke břehu. Se zvoláním "Gargano medvěd!" se Gianni ohnul a mrštným pohybem ruky jednoho malého kapříka odchytil. V té chvíli začala výuka lovu kaprů holou rukou. Ne každý však měl takovou praxi a dovednost jako Gianni. Aleně se to jednou povedlo. V jezeru žijí také mnohé želvy. Bylo však chladněji, tak byly schované pod hladinou. Gianni udělal ještě několik póz pro fotografy a už nás popoháněl k džípu, ve kterém jsme měli zažít nevšední dobrodružství.

Opustili jsme silnici a po servisní lesní cestě, kterých je tam hodně, jsme jeli do nitra pralesa. Minuli jsme vojenský prostor a před námi byla první překážka. Zábrana z ostnatého drátu. Gianni poslal Sandokana, jak ho před tím přejmenoval, otevřít. Teď už nám nic nebránilo pokračovat v cestě. Po chvíli jsme zastavili a připravili se na jízdu na střeše. Byla tam nízká ohrádka, na kterou se vešlo tak akorát deset lidí. Součástí výbavy džípu byla spousta polštářků. Ty Gianni rozděloval: "Malý - malá prdel, velký - velká prdel". Ekonomicky nás naskládal nahoru a pak se rozjel. Místy to docela dost házelo, nedržet se, tak většina posádky skončila dole. K tomu nám Gianni pustil hudbu z Indiana Jonese. Po chvíli jsme se naučili držet, fotit a uhýbat větvím. Zbýval tedy čas se kochat ubíhající přírodou.

Nejdříve jsme projížděli lesem, kde stromy byly hustě porostlé lišejníky. Potom jsme jeli po vrcholcích kopců, porostlých hustým křovím a kapradím. Otevřely se nám postupně výhledy na všechny strany. Kromě hustě zalesněných gargánských kaňonů na nás zanechal největší dojem pohled na chorvatské ostrovy, které se objevily na obzoru a později na ostrovy Tremiti, které jsme měli jako na dlani. Ostrovy jsme navštívili v roce 2003 během výletu Ráj zvaný Tremiti. Pak jsme se vrátili opět do lesa, kde jsme zastavili. Gianni překontroloval, zda někoho neztratil a nafotil nás ze všech fotoaparátů, které byly k dispozici. Pak jsme pokračovali dál a zastavili na náhorní plošince porosté kapradím, kde jsme přestoupili dolů do džípu. Nacházeli jsme se v blízkosti Bosco di Ischitella. Čekala nás cesta dolů do kaňonu.

Prudkým sjezdem, kde Gianni využíval všech technických možností džípu, jsme se dostali do řečiště říčky Torrente Romandato. Ta tekla někde hluboko pod kameny. Z řečiště se odpojila jedna větev, která nás zavedla do nádherné soutěsky. Byla úzká, vysoká a tajemná. Na konci, kde stěny byly tak blízko, že mohl projít jen jeden člověk, byla vyvýšená mísa, vytvořená trvalým působením vodního živlu v zimních, deštivých měsících. V soutěsce jsme si vyslechli přednášku o pazourku, kterého se v této oblasti vyskytuje hojně. Gianni, s humorem jeho vlastním, nám předvedl i malou názornou ukázku výroby a využití nástrojů. Po prohlídce soutěsky jsme se vrátili zpět do řečiště, kde nás obdaroval pazourkem ve tvaru koule a průměru 10 cm.

Z Valle del Torrente Romandato jsme vyjeli nahoru k městečku Ischitella. Cestou se nám naskytly úžasné pohledy na Lago di Varano a také na ostrovy Tremiti. Dále jsme dojeli k Vico del Gargano, kde jsme zastavili snad u nejkrásnějšího pohledu na celé historické centrum. Odtud jsme se přemístili do Pineta Marzini. Tady jsme opět vystoupili na střechu džípu, odkud jsme měli příležitost kochat se krásami této jedné z nejkvalitnějších italských bank na semínka borovice černé. Z parku, vybaveného dřevěnými ploty a informačními tabulemi, se nám naskytly pěkné pohledy na Rodi Garganico, San Menaio a pláž Calanella. Po sjezdu do San Menaio a přejezdu do Vieste náš výlet skončil. Tento nezapomenutelný zážitek nám připomíná zakoupené DVD, kde je video, fotografie a Gianniho písničky.

Fotogalerie: Villaggio Umbra, Napříč pralesem, Valle del Torente Romandato, Pineta Manzini