MONTE CALVO

 /  / Reporáže z cest / Gargano 2008 / Monte Calvo

Nad městečkem San Giovanni Rotondo se tyčí nejvyšší hora Gargana, 1056 m vysoké Monte Calvo. Z italštiny lze název přeložit jako holá hora. Existují celkem dvě výstupové cesty - západní a východní. My jsme si pro výstup na Monte Calvo zvolili východní cestu a nejchladnější den našeho pobytu, abychom nemuseli čelit náporům slunečních paprsků, před kterými se při výstupu nelze nikam schovat. Hora totiž nezůstává svému názvu nic dlužná. Výstupová trasa začíná v místě nazvaném Ponte L' Amarena, ke kterému jsme se dostali po silnici SP43 vedoucí ze San Giovanni Rotondo do Carpina. Místo je ze silnice snadno viditelné. Je tam umístěna informační tabule se stříškou a směrovky. O kousek dál je přírodní parkoviště pro několik aut.

Necelých pět kilometrů dlouhý výstup začal širokou kamenitou cestou vedoucí hustým lesem. Stromy byly v některých místech až děsivě pokřivené. Po nějaké době začal les ustupovat, opustili jsme širokou cestu vedoucí k Caserma Forestale a vydali jsme se směrem na západ po pěšince lemované kameny. Díky tomuto tady prakticky nelze zabloudit. Začaly se nám otevírat první výhledy. Na východě jsme poznali další gargánskou tisícovku, Monte Spigno (1008 m). V údolí na severu jsme pozorovali kamenné přístřešky postavené suchou technikou. Na severozápadě místo Coppa di Mezzo (902 m) bylo černo. Směrem k Monte Calvo se sunuly černé mraky. Vítr začal sílit. Kolem pěšinky jsme pozorovali nádherné modrofialové bodláky.

Došli jsme k dalšímu rozcestí. Pěšinka vedoucí rovně podcházela Monte Calvo ze severu. My jsme zahnuli směrem na jih, k Monte Calvello. Byli jsme přibližně v polovině cesty. Vystoupali jsme k okraji malé propadliny, ve které jsme spatřili několik samostatně rostoucích keřů a stromů, mezi kterými jsme objevili i několík bílých květů. Uchytili se tady díky tomu, že toto místo je dostatečně chráněné před větrem a nepřízní počasí. Pěšinka se opět obrátila na západ, tentokrát už k závěrečnému výstupu. Na jihovýchodě se nám naskytl nádherný pohled na terasu, která ležela hluboko pod námi přibližně ve výšce 500 m, s obdělanými políčky drobných zemědělců. Za touto terasou a horským valem jsme už viděli oblouk Manfredonského zálivu a nížinu Tavoliere.

Náš zrak už ale přitahoval cíl naší cesty - Monte Calvo. Hora stále před námi v plné své kráse - oblá a holá. Pod jejím vrcholem se volně páslo stádo koní a nahoře byl dobře viditelný kamenný přístřešek. Postupně se však začala zahalovat šedými mraky, které přes její oblý vrchol hnal značnou rychlostí vítr od severu. Navíc se schylovalo k vydatnému dešti. Naše cesta tak předčasně skončila v sedle pod Monte Calvo. Za silného větru jsme sestoupili stejnou cestou, kterou jsme přišli. Chráněni jsme byli až v hustém lese v závěrečné části sestupu. Přibližně 50 metrů od auta nás dostihl i déšť, který postupně sílil. V této chvíli jsme plně docenili naše rozhodnutí nepokračovat v dalším výstupu. I tak jsme si z Monte Calvo odnesli nezapomenutelný zážitek.

Zbytek této části Gargana jsme poznávali z auta. Déšť ustal během několika minut. Přes San Giovanni Rotondo a San Marco in Lamis jsme dojeli do Rignano Garganico. Toto městečko stojí na vrcholu kopce ve výšce 590 m. Ze tří stran spadají dolů strmé srázy, do roviny Tavoliere. Spousta nadšenců využívá těchto přírodních startovacích ramp k tomu, aby se spustili na svém kluzáku hluboko dolů a dlouhé desítky minut kroužili a kochali se nádhernou krajinou z ptačí perspektivy. Právem je toto místo nazýváno balkonem Apulie. O kousek níže, po jízdě mnoha serpentinami, nedaleko Masserie Palagano, začíná značená cesta k jeskyni Paglicci, k archeologickému dědictví této oblasti. Rozhodli jsme se ji vynechat a vrátit se rychle k vyhřátému moři a vyhřáté pláži u Mattinaty.

Fotogalerie: Monte Calvo