DO CHORVATSKA

 /  / Reporáže z cest / Chorvatsko 2010 / Do Chorvatska

Konečně jsme se i my rozhodli navštívit zemi, ve které se platí jinou měnou než Eurem (€). Naším cílem bylo Chorvatsko, konkrétně vesnice Veliko Brdo v sousedství městečka Makarska. Chorvatskou měnu Kuna (HRK) jsme si zakoupili v České spořitelně, protože měla nejvýhodnější kurz. I když běžně platíme v zahraničí platební kartou, rozhodli jsme se pro výměnu na celý pobyt. Vzhledem k plánované dovolené v rakouském Lungau, jsme si zakoupili dvouměsíční rakouskou dálniční známku v ceně € 22,90. Cestovní pojištění jsme si zakoupili jako vždy u Allianz Direct a pobyt u cestovní agentury nacesty.cz. Nic nám tedy nebránilo vyrazit na tisíc kilometrů dlouhou cestu směr jihovýchod, pod horský masiv Biokovo, kde jsme měli strávit dvanáct dní. Bylo pondělí 12.07.2010, tři hodiny ráno.

Naše trasa vedla už tradičně přes Břeclav a hraniční přechod Poštorná / Reintal. Výhodou je jednak dálniční spojení Brno - Břeclav a jednak naprosto prázdné a udržované silnice v úseku Poštorná - Wilfersdorf, kde jsme se napojili na silnici B7 směřující od Mikulova do Vídně. U Schricku jsme pak najeli na nově vybudovanou dálnici A5 Nord Autobahn, která nás dovedla do Vídně. Přes tu jsme se bez problému dopravili postupně po S1, S2 a A23. Posledně jmenovaná nás už pod Vídní navedla na dálnici A2 Sud Autobahn. Přibližně o půl šesté ráno jsme po ní opouštěli Vídeň a ukrajovali kilometry směrem na Graz. Tam jsme dálnici A2 opustili a najeli jsme na A9 Pyhrn Autobahn. Na čerpací stanici Shell u Gralla / West jsme si zakoupili slovinskou měsíční dálniční známku v ceně € 30,00.

Po několika kilometrech jsme překročili rakousko-slovinskou hranici u slovinského Šentilj. Nejdříve jsme projeli celnicí a po několika kilometrech mýtnicí pro autobusy a nákladní automobily u obce Pesnica pri Mariboru. To už jsme směřovali dál k Mariboru, který dálnice A1 objela po jeho východním okraji. U obce Slivnica pri Mariboru jsme se napojili na dálnici A4, která nás směrovala na Ptuj. Na jeho jižním okraji dálnice skončila a pokračovala jako silnice č. 9 ke slovinsko-chorvatské hranici. Zrádnost této silnice je především v téměř nepřetržité plné čáře a šedesátce, která svádí k předjíždění. Všudypřítomné policejní kontroly však toto okamžitě tvrdě trestají. Jedno auto nás předjelo, hned ho zastavil policista v civilním autě. Za chvíli jsme viděli postupně nahoře tři prsty - tři přestupky.

Konečně jsme dojeli k slovinsko-chorvatské hranici. Bylo 8:45. Na hraniční kontrole jsme se napojili do pruhu vyhrazeného pro občany EU, EEA a Švýcarska. Zajistilo nám to rychlé odbavení. Za dvě minuty jsme projeli ještě celnicí na chorvatské straně a v 8:50 jsme si vyzvedávali lístek na mýtnici Trakoščan. Po dálnici A2 už cesta ubíhala rychle. Přes Durmanec, Krapina, Začretje a Mokrice jsme se dostali k mýtnici Zaprešic, kde jsme na základě předloženého lístku zaplatili mýtné ve výši HRK 42,00. Drželi jsme se směru Split - Rijeka a na křižovatce Zagreb-jug jsme se napojili na dálnici A1. U mýtnice Zagreb-Lučko jsme si opět vyzvedli lístek. Odtud byl provoz trošku hustší až po místo, kde se z A1 odpojila A6 na Rijeku. Bylo to na křižovatce Bosiljevo II. My jsme pokračovali na jih po A1.

V této chvíli bylo 11:00 hodin a 23,3 stupně. To už jsme se blížili k pohoří Mala Kapela, které dálnice překonává stejnojmenným tunelem. Tunel měří 5780 m a je nejdelší v Chorvatsku. První tubus byl dokončený v roce 2005, druhý v roce 2009. Sérií dalších tunelů a mostů jsme se postupně propracovávali podél pohoří Velebit k jeho nejvýchodnější části, který tvoří Nacionalni Park Paklenica. Za ním jsme pohoří Velebit překonali tunelem Sveti Rok (5681 m). Dostali jsme se tak z vnitrozemské evropské klimatické zóny do středomořské klimatické zóny. V této chvíli bylo 13:30 hodin a 31,4 stupně. Dálniční serpentinou jsme sjeli dolů k moři. Přejeli jsme kanál spojující Velebitski kanal a Novigradsko more. Do toho se vlévá řeka Zrmanja, známá z filmu Vinnetou.

Dálnice A1 se stočila opět na jihovýchod a vedla nás k dalšímu přírodnímu pokladu Chorvatska, k Nacionalni park Krka. U Prokljansko jezero jsme přejeli vysokým mostem řeku Krka. Tento železobetonový most je dlouhý 391 m a údolí řeky Krky překlenuje 204 m dlouhým a 56 m vysokým obloukem. Jeho výstavba skončila v roce 2004. Odtud už to bylo přibližně 100 km k mýtné bráně na výjezdu Šestanovac. Na základě lístku jsme tady zaplatili mýtné ve výši HRK 171,00 a po silnici D39 jsme směřovali k moři. Přes Zadvarje a Gornja Brela jsme se dostali na skálu, ze které jsme měli Splitski kanal s ostrovem Brač jako na dlani. Serpentinami razícími si cestu ve skále jsme dojeli k silnici D8, která kopíruje jadranské pobřeží od Rijeky až po hranice s Černou Horou.

Podél pobřeží přes Brela, Baška Voda, Promajna a Krvavica jsme dojeli do městečka Makarska. Hned na kraji jsme odbočili doleva a stoupali jsme silnicí podél apartmánů k pohoří Biokovo. Kolem nákupního střediska Kerum jsme dojeli do vesnice Veliko Brdo. Po mírné zatáčce vpravo a následující vlevo jsme dojeli k dalšímu oblouku doprava. Tady jsme se vydali cestičkou rovně, na jejímž konci jsme zahnuli kolmo doleva. Dojeli jsme k aparmánovému domu Haus Marina, pojmenovaném po jeho sympatické majitelce - Marina Škrabic. Za branou jsme měli vyhrazené jedno parkovací místo. Bylo přibližně po třetí hodině odpoledne, cesta nám tedy trvala včetně přestávek něco málo přes 12 hodin. Majitelka se nás hned ujala a předala nám apartmán.

Fotogalerie: Cesta na Makarskou