MAKARSKA

 /  / Reporáže z cest / Chorvatsko 2010 / Makarska

Město Makarska se nachází na úpatí pohoří Biokovo, které ho chrání před kontinentálním klimatem. Má bujnou středomořskou vegetaci, mírné zimy a dlouhá teplá léta s osvěžujícím vánkem. Město je administrativním, politickým, hospodářským, kulturním a vzdělávacím centrem. Od poloviny 20. století také centrem turistickým. Do města Makarska patří také malebné vesničky Veliko Brdo, Puharići, Kotišina a Makar. Město je známé svou písčitou a oblázkovou pláží, která je dlouhá téměř 2 km. Podél promenád obklopených borovicemi jsou rozmístěné hotely a restaurace, které nabízejí místní kulinářské speciality. Město se rozvinulo kolem přírodního přístavu, který je chráněný poloostrovem Sveti Petar a mysem Osejava. Je největším a jediným přístavem svého druhu na Makarské riviéře mezi ústím řeky Cetina a Neretva. Několikrát denně odtud jezdí trajekty na ostrov Brač.

Makarska patří k nejstarším městům na chorvatském pobřeží Jadranu. Na úpatí masivu Biokovo bylo osídlení už v prehistorických dobách. Z archeologických nalezišť je nejstarší jeskyně Bubnjevača nad vesnicí Veliko Brdo, která byla obývaná nepřetržitě přibližně od roku 6000 před naším letopočtem. Její obyvatelé se živili lovem a rybolovem. Okolí podhorských vesnic Makar a Kotišina má potvrzené osídlení z doby bronzové, přibližně z let 2200 až 800 před naším letopočtem. Potvrzují to nálezy kamenných mohyl. Válečné aktivity, hledání rud a posilování obchodu vedlo k budování vyvýšených opevněných valů. Dokladem toho jsou pozůstatky pevnosti na poloostrově Sveti Petar. Jeho planina byla osídlená už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Po příchodu Féničanů se zde rozvíjela kolonie Mukron. Féničané získávali z mořských plžů drahé barvivo.

Od 3. do 1. století před naším letopočtem obývalo oblast původní ilyrské obyvatelstvo Ardijejci. Obchodovali s Řeky na ostrovech Hvar a Vis. Civilzačně vyspělejší Římané je porazili v roce 135 před naším letopočtem. Opevnění na poloostrově ztratilo za římské nadvlády význam. Město se od 1. století rozvíjelo v podhůří. V roce 533 získalo status biskupství a v písemných zdrojích bylo uváděné jako Muccurum. Rozvoj římského města zastavila Gótská válka v letech 535 až 555. Na poloostrově Sveti Petar vznikla velká pevnost s kostelem. V roce 887 bylo tady poražené benátské námořnictvo Neretvany. Místo bylo nazývané Mucules. V 10. století se o Makarske psalo jako o pevnostním městě Mokron. Do roku 1468 tady měli klášter a kostel františkáni. V roce 1466 získaly Makarskou do správy Benátky. V roce 1499 bylo město dobyté Osmany.

Během Osmanského období se město Makarska změnilo v chudé a opuštěné město. Za vlády Benátek v letech 1684 až 1797 získalo město současné urbanistické a barokní obrysy starého jádra. Ve městě vzkvétalo umění. Z let 1700 až 1758 pochází barokní katedrála sv. Marka i Jeronima. Před ní se zformovalo náměstí a vyrostly barokní paláce Karalipea Mrkušiće a Babić-Lozina. Z roku 1755 pochází kašna s kamenným erbem a z roku 1767 korouhev s reliéfem sv. Marka. Po pádu Benátské republiky v roce 1797 byla Makarska připojená k Habsburské monarchii. Ale už v roce 1806 byla obsazená francouzskou armádou. Od roku 1813 patřila opět Rakousku, do roku 1918 Rakousku-Uhersku. Po 1. světové válce byla součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od roku 1929 Království Jugoslávie, od roku 1941 Chorvatska, od roku 1945 Jugoslávie a od roku 1991 Chorvatské republiky.

Obchodní cesty, které procházely podél pobřeží a také městem Makarska, se podepsaly i na kuchyni této oblasti. Byla ovlivněná mnoha národy, např. Chorvaty, Turky nebo Benátčany. Do zdejší kuchyně patří lehce kořeněná lehká a nízkokalorická jídla s množstvím čerstvé zeleniny, domácích sýrů a mořských plodů. Ryby se zde připravují všemi možnými způsoby. Vaří se, dělají se z nich fantastické polévky, brodeti, rizota, pečou se marinované a solené na roštech nebo v troubě. Z masných výrobků je místní specialitou dalmatský pršut, z různých druhů ryb pak tradiční brudet a z marinovaného jemného hovězího masa pašticada. Jehněčí maso, telecí maso nebo chobotnice se tradičně vaří v železném hrnci s poklicí ve tvaru zvonu umístěném nad uhlíky v ohništi. Podávají se s pečenými bramborami a zeleninou.

Makarskou jsme si prohlédli během dvou krátkých vycházek. Den po příjezdu Do Chorvatska jsme se prošli po promenádě Donja Luka u stejnojmenné zátoky a den před Cestou domů jsme si prohlédli poloostrov Sveti Petar, přístav a historické centrum. Kolem poloostrova vedla promenáda, která nás atraktivním prostředím provedla kolem nejzajímavějších míst. Nejdříve jsme obdivovali severozápadní část města s městskou pláží v zátoce Donja Luka, potom jsme došli k majáku z roku 1884, pokračovali jsme nad útesy cestou lemovanou americkými agáve ke kostelu sv. Petra. Byl postavený v 15. století na místě starého kostela. Kolem několika vyhlídek jsme došli k soše sv. Petra a následně do přístavu. Cestou jsme obdivovali výhled na jihovýchodní část města za zátokou Luka. Z historického města jsme se vrátli po promenádě zpět na pláž Biloševac.

Fotogalerie: Makarska