NÁRODNÍ PARK KRKA

 /  / Reporáže z cest / Chorvatsko 2010 / Národní park Krka

Národní park Krka se rozkládá v dalmatském krasu, kolem stejnojmenné řeky. Krasová řeka Krka pramení u Kninu, aby po chvíli hned za městem vstoupila do kaňonu a vytvořila úchvatnou přírodní scenérii protkanou několika jezery, peřejemi, kaskádami a především travertinovými vodopády. Nejznámější a nejkrásnější z nich jsou Bilušića buk, Brljan, Manojlovac, Rošnjak, Miljacka slap, Roški slap a po soutoku Krky s Čikolou mohutný Skradinski buk. Krka byla vyhlášená národním parkem v roce 1985. V kaňonu se psala i chorvatská historie. Nacházejí se tady kláštery, pevnosti, ale i historické vodní mlýny. Návštěvníci mohou poznávat národní park pěšky po mnoha naučných stezkách nebo během lodního výletu. V národním parku vznikaly scény pro filmy o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi.

Z Haus Marina ve Veliko Brdo jsme sjeli dolů do města Makarska, odkud jsme se po silnici D8 Jadranska magistrala pod pohořím Biokovo vydali podél pobřeží stejnou trasou jako při cestě Do Chorvatska. Přes Krvavica, Promajna, Baška Voda a Brela jsme dojeli pod vrchol Šatarice (642 m) a začali stoupat serpentinami po silnici D39 do Gornja Brela a Zadvarje. U Šestanovac jsme si na mýtnici vyzvedli lístek a po dálnici A1 jsme pokračovali směrem k Národnímu parku Krka. Po chvíli jsme přejeli řeku Cetina a pokračovali podél pohoří Mosor a Mali Kozjak k Šibeniku, kde jsme sjeli z dálnice A1 u mýtnice Skradin. Zaplatili jsme HRK 41,00. Dojeli jsme k silnici D56 a po ní přes Skradinsko Polje do města Skradin, kde jsme zaparkovali. Po ulici Fra Luje Maruna jsme došli na náměstí Trg Male Gospe s kostelem Porođenja Blažene Djevice Marije a po Šibenska ulica do přístaviště.

Za HRK 95,00 jsme si zakoupili celodenní vstupenku do Národního parku Krka. V ceně byla doprava lodí ze Skradinu k vodopádu Skradinski buk. Nastoupili jsme na loď Nedica, se kterou jsme vypluli ze zátoky Rokovača na řeku Krka. Naskytl se nám pohled na dálniční Most Krka, na městskou pláž a město Skradin s kostelem. Před námi už byla zátoka Kličevo a za ní Skradinski most. Pod ním jsme podjeli a proti proudu Krky jsme pluli do nitra národního parku. Břehy porostlé rákosem byly domovem labutí a dalšího ptactva. Rybáři vyčkávali ve svých lodičkách na úlovky. Potkávali jsme další turistické lodě provozované správou národního parku. Vystoupili jsme u přístaviště blízko informačního centra a vydali jsme se po stezce k největší atrakci Národního parku Krka, k vodopádové kaskádě Skradinski buk.

Nejkrásnější pohled na kaskádu byl z dřevěného mostu přes řeku Krka. Skradinski buk je soubor 17 vodopádů s výškou přesahující 45 m. Je tvořený travertinovými bariérami, ostrůvky a jezírky. Pod i mezi jednotlivými vodopády byla možnost se koupat. Koupání jsme si nechali na závěr a vydali jsme po okružní stezce kolem vodopádů. Vystoupali jsme kolem jeskyně a zajímavých stromů po dřevěném chodníčku a schodech až na vyhlídku. Z té jsme měli výhled na Skardinski buk v celé své kráse, ale také na dřevěný most přes řeku Krka a za ním na vodní elektrárnu Jaruga 2, která je jedním z nejstarších zařízení na výrobu elektřiny na světě. Současná elektrárna pochází z roku 1903, kdy byla přemístěná z původní nedaleké vodní elektrárny Jaruga 1 z roku 1895. Při sestupu se nám nabídly ještě další pohledy na Skradinski buk. Spatřili jsme i modrou motýlici lesklou.

Došli jsme k Marasovića jezero, do kterého padaly menší vodopády. Stezka nás vedla mezi dalšími menšími jezírky, ve kterých jsme pozorovali hejna pstruhů. Všude to bublalo a hučelo, jak se řeka Krka prodírala lesem k hlavnímu toku posílenému řekou Čikola. Došli jsme k další vyhlídce, ze které jsme měli výhled na horní část Skarinski buk i na boční vodopády u mlýna i pod Crkva sv. Nikole. Po stezce jsme došli až ke mlýnům. Jejich prohlídku včetně muzea jsme měli v ceně vstupenky do parku. Dnešní podoba soustavy objektů je z 19. století včetně plně funkčního vybavení. Po prohlídce mlýnů jsme se vydali proti proudu řeky Krka k informačnímu kiosku, kde jsme si zakoupili za HRK 130,00 vstupenku na lodní výlet po Visovačko jezero ke klášteru na ostrově Visovac a k vodopádu Roški slap. Přístaviště bylo o kousek výš proti proudu Krky před jejím soutokem s Čikolou.

Visovačko jezero je rozlohou druhé největší jezero v Dalmácii. Na jeho severním břehu do něho spadá vodopád Roški slap a na jihozápadě z něj vytéká vodopád Skradinsku buk. Jezero je rozdělené kaňonem Među gredama na horní, dlouhé přibližně 1 km, a dolní, dlouhé přibližně 3,5 km. Nastoupili jsme do lodi a pluli jsme kolem úzkého pásu pevniny, který odděloval jezero od řeky Krka a Čikola a vpluli jsme do jezera úzkým průlivem v místě, kde se Čikola vlévala do Krky. Na jedné straně jsme obdivovali vrchol Glavica (199 m), na druhé na vrcholu část obce Lozovac s bývalou továrnou na hliník. Pluli jsme po jezeře a míjeli zátoky Prnžjača, Stepanuša, Kurščica, Srdnje oko, Podbare, Peralište, Nijvetine, Didovina, Mala luka, Vela luka, Kobiljača a Čemerak. Většina z nich byla porostlá rákosem, ve kterém sídlilo vodní ptactvo. Nad námi byly zalesněné i skalnaté vrcholky svažující se dolů do jezera.

Dopluli jsme k ostrovu Visovac, kde jsme měli na půl hodiny zastávku. Ostrov byl poprvé zmíněný ve 14. století. Kolem roku 1445 ho osídlili františkáni a začali se tady věnovat vědě a vzdělání. Postavili tady kostel a v roce 1576 klášter. Během staletí přeměnili mniši ostrov v oázu plnou stromů, barevných květin, ovoce a zeleniny. Klášter má vlastní archiv, knihovnu a muzeum s obrazy, liturgickými nádobami, duchovními oděvy a votivní dary. Po prohlídce jsme pokračovali lodí k soutěsce Među gredama. Nad ní stávala tvrz Rogovo, v jejím místě je dnes vyhlídka. Pluli jsme kolem výběžku s kaplí a na jednom z vrcholů jsme spatřili pozůstatky pevnosti Kamičak. Poprvé byl hrad zmíněný v roce 1345. Dobytý a zničený byl o 178 let později. Před námi už byly hřebeny Ploča a Zaskok. Doklad toho, že jsme se blížili k vodopádu Roški slap. Jedná se o sérii 12 vodopádů, z nichž největší je 12 m vysoký a 60 m široký.

Vodopád jsme si důkladně prohlédli z lodi a potom jsme zakotvili v přístavišti u Stari mlin. Ten jsme si prohlédli včetně etnografické sbírky a vydali jsme se pěšky po silnici až k řece Krka, kde začínala naučná stezka kolem kaskád Ogrlice. Pohled na tento vodní náhrdelník byl úchvatný. Někde nad kaskádami se ve skalách skrývala jeskyně Oziđana pećina, ve které našli archeologové stopy člověka a jeho pobytu z let 5000 až 1500 před naším letopočtem. Jednalo se o úlomky keramiky, kamenných nástrojů, kostí lidí i ulovených zvířat. Svůj název jeskyně získala podle zídky u vstupu z doby neolitu. Vrátili jsme se ke mlýnu a po chvíli odpluli po jezeře zpět do přístaviště nad Skradinski buk. Celý výlet po Visovačko jezero trval přibližně 4 hodiny. Od přístaviště jsme sešli zpět k vodním mlýnům, ke kostelu sv. Nikole a k pozůstatkům vodní elektrárny Jaruga 1.

Cestou jsme měli pod sebou Skradinski buk z jiného úhlu pohledu. Ukázala se nám také v celé své kráse řeka Krka, vlnící se kaňonem směrem ke Skradinu. Došli jsme až ke dřevěnému mostu. Vykoupali jsme se u vodopádu a přešli jsme do přístaviště, odkud jsme první lodí odpluli do Skradinu. Stejnou cestou, jakou jsme přijeli, jsme se vrátili zpět do Makarske a Veliko Brdo. Mýtné na dálnici A1 nás přišlo na HRK 41,00.

Fotogalerie: Skradinski buk, Roški slap