CHALUPSKÁ A JEZERNÍ SLAŤ

 /  / Reporáže z cest / Šumava 2011 / Chalupská a Jezerní slať

Během cesty Na Šumavu jsme se před ubytováním rozhodli poznat Chalupskou a Jezerní slať. K parkování jsme využili parkoviště šumavského programu Zaparkuj a jdi dál. Tento program nabízí možnost ponechat automobil na malém parkovišti a odtud blíže k šumavské přírodě vyrazit na pěší, cyklo nebo lyžařský výlet do okolí parkoviště. U některých takových parkovišť je i zastávka Zelených autobusů, na všech je potom mapka blízkého okolí s nabídkou možné vycházky a zajímavostí, které je možné navštívit. Malá parkoviště však mají omezenou kapacitu a doplňují jen základní parkovací plochy v obcích, které řeší hlavní parkování na území Národního parku Šumava. Pro poznávání Chalupské slatě jsme využili malou parkovací plochu Svinná Lada s kapacitou 25 parkovacích míst. Po zelené turistické značce jsme kolem šumavských chalup došli k rozcestníku, kde začínala naučná stezka.

Naučná stezka Chalupská slať vedla po povalovém chodníku přibližně 30 cm nad slatí k Chalupskému jezírku. Prostřednictvím informačních panelů a tabulek nás seznámila s tím, jak rašeliniště vzniklo, jak se využívalo, jaké rostliny v něm rostou a jací živočichové v něm žijí. Šumava byla ideálním územím pro vznik rašelinišť, protože má vlhké a chladné podnebí, plochý reliéf a málo propustné podloží. Základem pro vznik rašelinišť byla mělká pánevní jezírka, která postupně zarůstala. Šumavská rašeliniště vnikla na konci poslední doby ledové, tj. před 9 až 10 tisíci lety. Chalupská slať se rozkládá na ploše 137 ha v nadmořské výšce od 897 m po 920 m. Průměrná roční teplota je zde 4,5 stupně, průměrný roční úhrn srážek 950 mm. Průměrná hloubka rašeliny je 1,9 m, největší 7 m. Rašeliniště je tvořeno dvěma menšími rašeliništi - Chalupskou a Novosvětskou slatí a je odvodňované Vydřím potokem.

Těžba rašeliny zde začala kolem roku 1860. Původně se využívala jako stelivo pro dobytek, od roku 1895 se stala zdrojem paliva pro papírnu ve Františkově. Těžba probíhala ručně borkováním, získáváním dlouhých a úzkých hranolů, které se sušily. Vytěženo bylo odhadem 500 tisíc m3 rašeliny. Těžba skončila po druhé světové válce. Došli jsme až na konec chodníku s vyhlídkou na okolní slať a největší rašelinné jezírko v České republice o rozloze 1,2 ha. Na plovoucích rašelinných ostrůvcích se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin, např. blatnice bahenní, ostřice mokřadní a rosnatka okrouhlolistá. Okolí jezírka je zarostlé souvislým porostem borovice rašelinné. Po povalovém chodníku jsme se vrátili zpět k rozcestníku a po zelené turistické značce k malému parkovišti Svinná Lada, odkud jsme pokračovali v poznávání šumavských slatí.

Po silnici č. 167 jsme proti proudu Teplé Vltavy dojeli přes Františkov do Kvildy, odkud jsme pokračovali po silnici č. 169 na malé parkoviště v programu Zaparkuj a jdi dál s názvem U Jezerní slati s kapacitou 40 parkovacích míst. Začínala tady Naučná stezka Jezerní slať. Stejně jako předchozí naučná stezka, i tato nás seznámila se vznikem, využitím, flórou i faunou. Lesem jsme došli k začátku slatě, kde byla vyhlídková věž. Z té jsme si prohlédli celé rašeliniště z jiného úhlu pohledu. Po povalovém chodníku jsme došli až na vyhlídkovou plošinu. Jezerní slať je náhorní rozvodnicové vrchovištní rašeliniště. Rozkládá na ploše 103,5 ha v nadmořské výšce od 1058 m po 1075 m. Průměrná roční teplota je zde 2 stupně, průměrný roční úhrn srážek 1200 až 1300 mm. Průměrná hloubka rašeliny je 2,5 m, největší 7,6 m. Větší část je odvodňovaná Kvildským potokem, menší přítokem Hamerského potoka.

Uvnitř rašeliniště rostl suchopýr pochvatý, klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá a kyhanka sivolistá, po jeho obvodu rašeliník, ostřice, metlice trsnatá, bezkolenec modrý a všivec mokřadní. Na suchých místech rostla kleč kosodřevina, borovice blatka, bříza karpatská, bříza zakrslá a vřes obecný. Uvnitř poletoval žluťásek borůvkový, perleťovec severní, bejlomorka morová a žlutopáska vlochyňová, mezi porostem se usídlil tetřívek obecný, myšivka horská, zmije obecná, ještěrka obecná a rejsek horský. Po prohlídce jsme se vrátili po povalovém chodníku zpět k 8 m vysoké vyhlídkové věži a následně po pískové cestě lesem k parkovišti. Odtud jsme už pokračovali do Zadova, místní části Churáňova, do Sporthotelu Olympia, kde jsme měli zajištěné ubytování pro náš pobyt na Šumavě.

Fotogalerie: Chalupská slať a Jezerní slať