VYDRA A VCHYNICKO-TETOVSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL
Řeka a plavební kanál na Šumavě
/ / Reporáže z cest / Šumava 2011 / Vydra a Vchynicko-tetovský plavební kanál
Náš první celodenní výlet byl spojený s vodou na Šumavě. První polovinu jsme věnovali řece Vydře, druhou polovinu Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu. Kolem obou nás provedly zajímavé naučné stezky. Ze Sporthotelu Olympia v Zadově jsme dojeli kolem Pucherského mlýna a zatopeného lomu Nový Kýz k silnici č. 168, po které jsme dojeli k Jezerní slati, od které jsme pokračovali po silnici č. 169 do Kvildy. Odtud jsme dojeli po místní komunikaci přes Filipovu Huť do Modravy a po proudu řeky Vydry kolem Antýglu na malou parkovací plochu Rokyta u Srní, která byla součástí systému Zaparkuj a jdi dál. Její kapacita byla 19 parkovacích míst. Vedle parkoviště byla Geologická expozice s nejvýznamnějšími horninami Šumavy. Po silnici jsme došli k řece Vydře, po mostě jsme ji překročili a po dalším mostě i Hamerský potok, za kterým byl začátek naučné stezky.
Naučná stezka Povydří patří k těm nejkrásnějším na Šumavě. Klesá kaňonem řeky Vydry od Antýglu k Čenkově Pile. Vydra má kamenité koryto plné viklanů, obřích hrnců, peřejí, kaskád a kamenných moří. V kaňonu roste prha chlumní, plavuň vidlačka, kapradinka skalní, lýkovec jedovatý a lilie zlatohlávek. Uhnízdil se tady ořešník kropenatý a jeřábek lesní. Potoky napájející Vydru vytékají ze slatí, proto má řeka rezavou barvu. Vydra vznikla soutokem Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka. Za Čeňkovou Pilou vzniká spojením Vydry s Křemelnou řeka Otava. Šli jsme podél Vydry, nad námi byl Popelný les s Vrcholy Lišák (113 m) a Liška (990 m). Došli jsme k mostu přes řeku, přes který odbočovala žlutá turistická značka do Srní kolem bývalé Hálkovy chaty. Ta vznikla mezi světovými válkami na místě selské usedlosti zvané Pauknerova chalupa. Zbořená byla v roce 2001.
Došli jsme k Turnerově chatě z roku 1939 v místě ústí Zhůřského potoka do Vydry. Chovají tady vydru Míšu z večerníčku Vydrýsek od Václava Chaloupka. Také tady mají chovnou stanici Staroanglických ovčáků, plemena známého jako bobtail. Za plotem se jich na nás dívalo osm. Pokračovali jsme po toku Vydry až k Čeňkově Pile. Pilu na vodní pohon postavil pražský obchodník se dřevem Čeněk Bubeníček. V roce 1912 byla na prodlouženém náhonu postavená malá vodní elektrárna. V roce 1939 byla uvedená do provozu nová vodní elektrárna Vydra o 400 m výše proti toku řeky Vydry. Patří k našim nejvýznamnějším technickým památkám. V restauraci jsme si dali chutnou polévku a po modré turistické značce jsme začali stoupat do Srní. Tuto horskou obec založil v roce 1727 baron Schmiedel a nazval ji podle výskytu srnčí zvěře Rehberg, Srnčí hora.
Od Starého Srní jsme pokračovali po žluté turistické značce, která nás dovedla k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu. Nad plavebním kanálem nás zaujala budova zvaná Vtokový objekt, odkud je potrubím dlouhým více jak 3 km sváděná voda do akumulační nádrže pod Sedelským vrchem, odkud přes Odtokový objekt putuje půlkilometrovým potrubím do vodního zámku. Odtud spadá necelý kilometr tlakovým potrubím do vodní elektrárny Vydra na Čenkově Pile. Pokračovali jsme po Naučné stezce Vchynicko-tetovský plavební kanál. Ten sloužil v minulosti k plavení šumavského dřeva a obcházel nesplavný úsek Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou. Kanál byl postavený v roce 1799 až 1801 schwarzenberským inženýrem Josefem Rosenauerem. Poslední plavba proběhla v roce 1958. Procházeli jsme kolem několika původních klenutých kamenných mostů a zbytků vyzděného koryta.
Prostřednictvím Informačních tabulí jsme získávali znalosti o historických, přírodopisných, kulturních i technických zajímavostech. Postupně jsme došli až ke skluzu na dřevo. Stavidlo nad skluzem zachytávalo dřevo, které bylo potom po dávkách vypouštěné. Urychlovalo to plavení dřeva. Kolem Schätzova lesa jsme došli zpět na parkoviště Rokyta u Srní. Odtud jsme se vrátili stejnou cestou přes Modravu a Kvildu do Zadova a na večeři ve Sporthotelu Olympia.
Fotogalerie: Vydra, Vydrýsek a Vchynicko-tetovský plavební kanál