DRUHÁ PROCHÁZKA

 /  / Reporáže z cest / Vilnius 2011 / Druhá procházka

První den baseballového turnaje Vilnius Cup pro nás končil ve 13:00 hodin místního času. Po obědě se hráči s trenéry vypravili do místního aquaparku. My jsme navázali na včerejší první procházku a vypravili jsme se za krásami Starého města podruhé. V recepci nám opět objednali taxi, které nás zavezlo před Katedrální náměstí. Za stejnou vzdálenost 6 km stejnou trasou a se čtyřmi pasažéry jsme tentokrát zaplatili účet jen Lt 28,00. Platili jsme kartou. V AB Ukio bankas na Gediminasově třídě jsme opět směnili € za Lt, tentokrát pro některé hráče, kteří nás o to požádali. Potom jsme se vypravili přes Katedrální náměstí na Hradní ulici, kde jsme odbočili doleva. Pod tajemnou klenbou jsme vstupili do ještě tajemnější uličky Bernardinu gatvé, Ulice bernardinů. Po levé straně byly zpoloviny do zdi zazděné čajové konvice.

Došli jsme k zajímavému hotelu - Shakespeare Boutique Hotel. Každý pokoj je věnovaný nějakému spisovateli nebo období, součástí zařízení jsou knihy a čajník. Hotel působí velice britsky. Po pravé straně jsme míjeli kostel Šventosios Mykolo bažnyčia, kostel Svatého Michala, postavený v letech 1594 až 1597. Za ním, na stejnojmenné ulici se nachází Gintaro Muziejus-Galerija, muzeum a galerie jantaru. Toto "baltské zlato" vznikalo před desítkami miliónů let z pryskyřice pinií, která zaschla a zkameněla. Nyní se z něj vyrábějí šperky, přední litevské suvenýry. Dech se nám zastavil, když jsme stáli před nejkrásnějším kostelem ve Vilniusu - Šventosios Onos bažnyčia, kostel Svaté Anny, který společně se Šventosios Bernardinu bažnyčia, kostelem Svatého Bernarda, tvoří tzv. Gotický soubor.

Kostel Svaté Anny byl postaven v letech 1495 až 1500 v pozdně gotickém slohu. Stavebním prvkem bylo třicet tři druhů různě tvarovaných červených cihel. Kostel je se svými oblouky, věžičkami a samostatně stojící zvonicí jednou z nejhezčích ukázek litevské gotické architektury. V 16. století byl postaven kostel Svatého Bernarda. Přiléhající budovy byly součástí bernardinského kláštera a hradeb Starého města. V parku vedle kostelů stojí Paminklas Adomas Mickevičiui, památník Adama Mickiewicze. Ten ve městě vystudoval univerzitu a také zde tvořil a žil. Kolem jeho domu jsme přišli po Bernardinu gatvé, ulici bernardinů. Pokračovali jsme proti proudu říčky Vilnia ke Vilniaus Dievo Motinos Emimo i Dangu katedra, katedrále Nanebevzetí Panny Marie, přibližně z poloviny 14. století.

Před námi už byl most přes řeku, s několika stovkami visacích zámků. Přešli jsme na druhou stranu do jiného světa, do čtvrti Užupis. Místní intelektuálská elita prohlásila v roce 1997 tuto čtvrť za samostatnou republiku. Má svou ústavu, vlajku (čtyři, pro každé roční období jednu), armádu, prezidenta i měnu. Litevské orgány snahy zdejších umělců jen podporují. Původně býval Užupis řemeslnickou čtvrtí, v sovětských dobách chudý a nebezpečný. Po vyhlášení litevské nezávislosti se sem nastěhovalo mnoho studentů, umělců, hudebníků a herců. Ti tuto čtvrť zvelebili a v současné době patří k nejžádanějším a nejdražším čtvrtím Vilniusu. V roce 2001 se stal při své návštěvě čestným občanem i Dalajláma.

Hned za mostem jsme si prohlédli Café Užupis Kaviné. Je zde sídlo vlády a místo schůzek umělců. Pokračovali jsme dále do nitra "poloostrova" po Užupio gatvé, ulici Užupisu. Došli jsme na malé náměstíčko, tržiště. Před námi se tyčil na sloupu symbol Užupisu, zlatý anděl trubač, troubící na roh a oznamující renesanci Užupisu. V obchůdku na náměstíčku jsme nakoupili dárky - originální litevskou vodku. Půl litru stál necelých Lt 20,00. O kousek výš, se nachází nejmenší kostelík ve Vilniusu - Šventosios Baltramiejaus bažnyčia, kostel Svatého Bartoloměje, který byl postaven v roce 1788 v klasicistním slohu. Vrátili jsme se zpět na Maironio gatvé, Maironisovu ulici. Náš pohled spočinul na Spasitelovu horu, kde se tyčily dvě štíhlé zvonice Misionieriu bažnyčia, kostela Misionářů, který je součástí stejnojmenného kláštera. Nazývaný je také jako kostel Nanebevstoupení Páně.

Po Išganytojo gatvé, Spasitelově ulici, jsme došli k nám už známému kostelu z první vycházky Pjatnickaja a po Velké ulici jsme došli ke Staré radnici. Tady začíná nejstarší a nejpůvabnější ulice ve Vilniusu - Aušros Vartu gatvé, Ulice Jitřní brány. Hned po pravé straně jsme obdivovali Bazilijonu vartai, Basilskou bránu. Ta byla navržena v roce 1761. Za branou je areál bývalého basilského kláštera a Šventosios Trejybes bažnyčia, kostel Nejsvětější trojice. Na levé straně byl vchod do areálu ruského pravoslavného kláštera z 16. století. Dominantou je Šventosios Dvasios cerkvé, kostel Svatého Ducha ze 17. století. Pokračovali jsme dál. Po levé straně byl vchod do Domus Maria ze 17. století. Budovy patřily klášteru bosých karmelitánek. Součástí kláštera je i Šventosios Teresés bažnyčia, kostel Svaté Terezy.

Hned za tímto kostelem už Aušros Vartu gatvé procházel pod Aušros vartai, Jitřní bránou nebo také Bránou ranních červánků. Byla postavena v letech 1503 až 1522 a je poslední dochovanou branou městského opevnění. Nad obloukem je poutní kaple s mariánským obrazem Milosrdné Matky Boží ze 16. století. Proudí sem zástupy věřících katolíků z východní Evropy, protože obraz byl od poloviny 17. století považován za zázračný. Stal se tak známým poutním místem. Tady byl také cíl naší druhé procházky. Po Aušros Vartu gatvé, Ulici Jitřní brány, a Didžioji gatvé, velké ulici, jsme se vrátili ke kostelu Pjatnickaja odkud jsme přešli na Konstantino Sirvydo skveras, Náměstí Konstantinase Sirvydase. Tady jsme zabočili doprava a po Universiteto gatvé, Univerzitní ulici, jsme došli k Vilniaus Universitetas, Vilenské univerzitě.

Historie univerzity sahá do roku 1569, kdy byla ve Vilniusu založena jezuitská kolej. O deset let později, v roce 1579, z ní vznikla univerzita. Zakladatelem byl Štěpán Báthory, polský král a litevský velkokníže. Původně měla univerzita filozofickou a teologickou fakultu. Výstavba probíhala postupně od 16. do 20. století. V současné době má dvanáct nádvoří, obklopených několika členitými trakty. Součástí areálu je Šventosios Jonu bažnyčia, kostel Svatého Jana z roku 1387. Původní gotický kostel byl po založení univerzity převzat jezuity. Do barokního slohu byl přestavěn v letech 1738 až 1749. Žlutobílá zvonice ze 17. století má výšku 63 metrů a je dominantou Starého města. Univerzitní knihovna byla založena v roce 1570 a vlastní asi 5 milionů svazků.

Na druhé straně Universiteto gatvé, Univerzitní ulice, se rozkládá Prezidento rumai, Prezidenstký palác. Ve 14. století postavil první vilniuský biskup Andrius Vasila dům, který byl později přestavěn a rozšířen. V letech 1543 až 1794 v něm sídlili vilniuští biskupové a v roce 1795 se stal sídlem litevského generálního guvernéra. V paláci bydlel i ruský car Pavel I., navštívil ho budoucí francouzský král Ludvík XVIII. i francouzský císař Napoleon Bonaparte. V roce 1824 až 1832 byl palác přestavěn v klasicistním carském stylu a získal dnešní podobu. Od roku 1997 zde sídlí litevský prezident. My jsme měli příležitost tento nádherný palác vidět už za tmy, pestrobarevně osvětlený z Daukanto aikšté, Daukantova náměstí. Odtud jsme už přešli na Katedrální náměstí, kde se náš okruh Starým městem uzavřel.

Právě se tady schylovalo ke skvělému představení. Davy lidí proudily ze všech stran před katedrálu, kde se na její jižní stěně připravovalo promítání vánočního příběhu v trojrozměrném formátu. To jsme si nemohli nechat ujít, chvíli jsme příběh sledovali a byl to nezapomenutelný zážitek. Potom jsme odešli ke stanovišti taxi na Šventaragio gatvé, Šventaragisově ulici, a domluvili si odvoz k hotelu Europa Stay. Taxikář toto místo znal spíše jako SEB Arena. Vzdálenost 6 km se třemi pasažéry nás přišla na Lt 36,00. Při pohledu na taxametr bylo jasné, jak tato částka vznikla. Po úvodní nástupní taxe se pohyboval číselník taxametru po desetinách. V polovině cesty poskočil z Lt 11,00 na Lt 19,00 a potom až do konce opět po desetinách. Byl to přesně ten rozdíl Lt 8,00. Pořád to bylo za přijatelnou cenu.

Fotogalerie: Druhá procházka