VILNIUS

 /  / Reporáže z cest / Vilnius 2011 / Vilnius

Vilnius je hlavním městem Litvy. Leží na jejím jihovýchodě, při soutoku řek Vilnia a Neris. Podle litevské pověsti bylo město založeno poté, co se vládnoucímu velkovévodovi Gediminasovi zdál věštecký sen o železném vlkovi stojícím na kopci. Kněz mu to vysvětlil tak, že musí postavit hrad a velké město na vrcholu kopce. V roce 1323 začal velkovévoda Gediminas psát dopisy evropským řemeslníkům, obchodníkům a umělcům, ve kterých je zval do Vilniusu, aby se tam usadili. Sliboval jim svobodu vyznání a zproštění daní. Od této chvíle začal Vilnius vzkvétat a postupně se stal prosperujícím městem známým svou architekturou, obchodem, školstvím a kulturou. Stal se křižovatkou důležitých obchodních cest od Baltského k Černému moři a ze západní Evropy na Blízký východ.

Od roku 1410 se Vilnius začal rozšiřovat k jihu od původního horního a dolního hradu a měšťanských domů chráněných příkopem a hradbami. Vzniklo Staré město a mnoho gotických budov. Oba hrady byly přestavěny a u dolního vznikla katedrála. Přestavba hradeb v délce 2,4 km proběhla v letech 1503 až 1522. Měly devět bran a tři věže. V roce 1579 založili polští jezuité univerzitu a udělali z města centrum katolické protireformace. S jezuity přišla do města také barokní architektura. V 17. století měla Litva v polsko-litevském státě podřadné postavení. Až do 19. století byl Vilnius útočištěm polské a litevské šlechty, která však s příchodem Rusů přišla o veškerý majetek. Na počátku 19. století byl Vilnius třetím největším městem ve východní Evropě.

Vilnius se stal centrem polského národního povstání v čele s jeho občanem, básníkem Adamem Mickiewiczem. Povstání byla neúspěšná. Ve druhé polovině 19. století byla vybudována železniční trať. Vilnius se stal důležitým židovským městem. Zdejší židovská komunita byla třetí největší na světě. Během první světové války byl Vilnius tři roky okupován Němci. Po utichnutí bojů se izoloval na okraji Polska. Převažovalo polské a židovské obyvatelstvo. Během druhé světové války byl opět tři roky okupován Němci. Židovské obyvatelstvo bylo téměř vyhlazeno. Zpět město získala Rudá armáda, bylo však těžce poškozeno. Od roku 1987 se stal Vilnius centrem boje za nezávislost. Tu vyhlásila Litva v březnu 1990. 13. ledna 1991 došlo ve Vilniusu ke střetu obyvatelstva se sovětskou armádou.

V srdci města se rozprostírá Katedrální náměstí s bílou katedrálou, věží, sochami litevských knížat a Gediamisovou sochou. Na jih od náměstí jsou úzké a klikaté uličky Starého města, které získalo v roce 1994 statut světového dědictví UNESCO. Ukrývají malá nádvoří a staré kostely. Dominantou města je vrch Gediminas s posledním pozůstatkem horního hradu - věží z červených cihel. Na vedlejším vrchu - Vrchu tří křížů - se majestátně tyčí tři kříže na památku tří umučených a ukřižovaných mnichů. Významný je areál Univerzity, kterou v současnosti navštěvuje kolem 14. tisíc studentů. Nedaleko stojí Prezidentský palác. Centrem života je Radniční náměstí se Starou radnicí. K zajímavostem města patří také budova parlamentu a televizní věž.

Vilnius bývá často nazýván městem kostelů. Nejstarším barokním kostelem je kostel sv. Kazimíra. Jednou z nejskrásnějších staveb ve městě a klenotem litevské gotické architektury je červený cihlový kostel sv. Anny. Neodmyslitelnou součástí panoramatu města je zvonice kostela sv. Jana na jednom z dvanácti univerzitních nádvoří. Nejstarší a nejpůvabnější ulicí ve Vilniusu je Aušros Vartu gatvé, ulice Jitřní brány, lemována četnými kostely. Na jejím severním okraji stojí Basilská brána a na jižním Jitřní brána - jedna z původních devíti bran tvořících městské hradby. Významné jsou zdejší kostely - pravoslavný kostel sv. Ducha a katolický kostel sv. Terezy. Na území Vilniusu se nachází celkem 56 kostelů. Je na nich patrná architektonická různorodost a střet náboženských kultur.

Doprava po městě je realizována autobusy a trolejbusy. Standardní jízdenka stojí Lt 2,00, u řidiče o Lt 0,50 více. Existují i časové jízdenky. Jednodenní stojí Lt 13,00, třídenní Lt 23,00 a desetidenní Lt 46,00. Často je možné potkat trolejbusy československé výroby. Dopravu lze také řešit využitím taxi. Licenci má přibližně 1500 řidičů. Je možné nastoupit na stanovišti na frekventovaných místech (např. před katedrálou) nebo si nechat taxi přistavit k hotelu. Ceny jsou nižší než v jiných evropských metropolích. Podle sdělení taxikářů je v ceně zohledněný počet osob. Některá taxi akceptují i platební karty. Šest kilometrů pro 3 až 4 osoby nás stálo přibližně Lt 30,00 až Lt 35,00. Nejlevnější byl vždy taxi objednaný hotelovou recepcí.

Vilnius nabízí nejen pastvu pro oči, ale i pro chuťové buňky. Vynikající kuchyni a současně i zábavu nabízí celá řada restaurací, barů, klubů a taveren. Národním jídlem je cepelinai - velké plněné bramborové knedlíky s polevou. Z ostatních litevských specialit jsou to různé druhy chleba, chutné a vydatné polévky nebo pokrmy ze zvěřiny. Litevci jsou hrdí na svá piva, lihoviny a medovinu. My jsme měli možnost ochutnat pivo Utenos, z nedalekého pivovaru ve městě Utena. Centrem vilniuského barového a kavárenského života je dlážděná ulička Pilies gatvé, Hradní ulice. Lemují ji také četné obchody s řemeslnými a uměleckými výrobky a suvenýry. Převládají v nich především výrobky z jantaru a pletené doplňky.

Fotogalerie: První procházka, Druhá procházka