SMĚR ŠUMAVSKÉ HVOZDY

 /  / Reporáže z cest / Šumava 2024 / Směr šumavské hvozdy

Naposledy jsme na Šumavě byli před třinácti lety, během dovolené Šumava 2011. Už tehdy jsme věděli, že se sem jednou vrátíme – netušili jsme ale, že to bude trvat tak dlouho. Celých třináct let. Tentokrát jsme si ubytování vybrali přes Amazing Places, a to v kouzelném komplexu Apartmány Florián. V samém srdci šumavské Kvildy jsme našli vše, co jsme potřebovali pro pohodový a aktivní prodloužený víkend. Naše dovolená odstartovala ve středu 7. srpna 2024 a naplánovaná byla do neděle 11. srpna 2024. Do kufru jsme pečlivě sbalili vše nezbytné pro výpravy do šumavské divočiny a s nadšením vyrazili na jihozápad České republiky. Po letech jsme se vraceli tam, kde se nám minule líbilo – do srdce Šumavy, na Šumavské pláně. Přestože předpověď počasí nebyla zrovna příznivá, byli jsme si jistí, že nás čekají tři nezapomenutelné dny plné objevování.

Po silnici č. 50 jsme jeli směrem k dálnici D1, na kterou jsme se napojili u Holubic. I když byl čas, kdy tato dálnice bývá přetížená, nakonec byla plynule průjezdná. Brzy jsme opustili Brno a mířili k Devíti křížům. U čerpací stanice Orlen jsme si udělali malou přestávku a pokračovali k Velké Bíteši a k Velkému Meziříčí. Tady se nachází ocelový dálniční Most Vysočina. Skládá se ze dvou mostů, jejichž mostovka je dlouhá 426 m a překlenuje údolí řeky Oslavy ve výšce 77,5 m. Přes Křižanovskou vrchovinu jsme se dostali k Jihlavě a na Českomoravskou vrchovinu, kde jsme u Humpolce sjeli z dálnice D1 na silnici č. 34. Tady nás u Pelhřimova, pod kopcem U Pekla (547 m) čekalo doslova peklo. Od 25. července tady ŘSD rekonstruovalo silnici I/19 a I/34 a provoz byl řízený semafory. Tak dlouho jsme na semaforu ještě nikdy nestáli. Odpovídala tomu také kolona stojících vozidel.

Když jsme se dočkali, pokračovali jsme okrajem Křemešnické vrchoviny k Chýnovu, který je známým svým zámkem, o jehož předchůdci, hradišti Chýnov, napsal už Kosmas ve své kronice. Známější je však Chýnov svou jeskyní, která byla objevená už v roce 1863 zdejším horníkem. tato nejdéle veřejnosti zpřístupněná jeskyně České republiky je zimovištěm deseti druhů netopírů. Po silnici č. 19 jsme pokračovali směrem k Táboru, který jsme objeli v krátkém úseku po dálnici D3 a pokračovali opět po silnici č. 19 přes Táborskou vrchovinu do Písku. Tady se nachází Kamenný most přes řeku Otavu, který byl postavený ve 13. století. Na tomto gotickém mostě jsou zachované repliky barokních soch a kříže. Je nejstarším dochovaným mostem v Česku. U Strakonic nás zaskočila objížďka, která nás vedla po neskutečně úzkých silničkách.

Jeli jsme v blízkosti známých obcí z trilogie Slunce, seno, ... Na Hoštice, Volyni a další budeme nyní vzpomínat i v jiném rozměru. Nakonec jsme se připojili na silnici č. 4 směřující do Vimperku a kousek před ním jsme zastavili u čerpací stanice Orlen na menší občerstvení. Ve Vimperku jsme zastavili v Lidlu a Tescu, abychom doplnili zásoby pro náš pobyt a pokračovali jsme po silnici č. 145 směrem na Stachy a Kašperské Hory. Brzy jsme však odbočili na silnici č. 168, která už vedla CHKO Šumava. Dovedla nás k silnici č. 169, po které jsme dojeli do Kvildy. V jejím centru stály Apartmány Florián. Zaparkovali jsme na vyhrazeném parkovišti. Den před odjezdem jsme spolu s číslem našeho apartmánu obdrželi kód ke schránce, která se nacházela hned za hlavním vchodem. Tam jsme si vyzvedli vstupní čip. Náš pobyt ve Kvildě začal.