SNĚŽNÉ JÁMY

 /  / Reporáže z cest / Krkonoše 2011 / Sněžné jámy

Pro závěrečný výlet v Krkonoších jsme zvolil západní část tohoto pohoří. Po snídani v Horském hotelu Kubát jsme se přemístili do Bedřichova a následně autobusem do Slezského sedla (1197 m) ke Špindlerovce. Tady byl začátek našeho výletu, stejně jako při výletu Bílé Labe. Po červené turistické značce jsme začali stoupat Cestou česko-polského přátelství přes vrchol Čihadlo (1213 m) a horské sedlo Przełęcz Dołek (1178 m) k Petrově boudě. První zmínky o této boudě byly v roce 1790. Přechodně v ní přespávali pastevci. V roce 1811 na jejím místě postavil Johann Pittermann celoročně obývatelnou boudu. Jeho příjmení postupným zkomolováním dalo boudě název. V roce 1844 prodal jeho syn Ignaz boudu svému synovci Johannu Zineckerovi. Ten na boudě hostil výletníky. Zvýšená poptávka po ubytování ho donutila plánovat další boudy. To zrealizoval jeho syn Vincenz.

Po hřebenovce jsme pokračovali dál k několika skalním útvarům. Tyto věžovité skály vznikly během druhohor a třetihor. Žulová jádra byla obnažená po odnesení erozí narušených méně odolných hornin. Působením mrazů postupně pukaly do hranatých kvádrů. Kolem skal se rozkládala balvanová a suťová pole. První jsme měli po cestě Dívčí kameny (1414 m). Jsou vysoké až 8 m a jméno získaly podle mladé pastýřky, která zde zahynula. Z kamenů jsme měli panoramatický výhled na celé Krkonoše. O kousek dál stál 50 m dlouhý pás skal vysokých až 11 m. Jméno dostaly Mužské kameny (1417 m). Pojmenované byly v souvislosti s prvními. Také z nich jsme měli panoramatický výhled. Kolem skalního útvaru Dziób jsme pokračovali po hřebenovce do Černého sedla (1360 m). Odtud se dalo sejít po modré turistické značce k Martinovce.

My jsme však pokračovali dál po hřebenovce s výhledy zpět na Luční horu (1555 m), Studniční horu (1554 m), Sněžku (1603 m), vedle nás na Zlaté návrší (1411 m) a Kotel (1435 m). Za Velkým Šišákem (1410 m) jsme po nádherně dlážděné cestě začali obcházet Vysoké kolo (1509 m), nejvyšší vrchol západních Krkonoš s nepřehlédnutelnou mohylou z roku 1888. Tu vybudovali slezští Němci k uctění památky německého císaře Viléma I. Na výšku měla čtyři metry a na vrcholu měla velké železné W. Dnes už je z mohyly pouhé torzo. Před námi byl vrchol Vysoká pláň (1497 m) s vysílačem Sněžné jámy, který se tyčil nad stejnojmenným kotlem. Jedná se o dva mohutné ledovcové kary. Na severu je Malá Sněžná jáma široká 400 m a dlouhá 550 m. Na východě je Velká Sněžná jáma široká 600 m a dlouhá 800 m. Obě jsou hluboké 800 m a na jejich dně se rozkládají ledovcová jezírka Śnieżne Stawki.

Došli jsme až k vysílači, před kterým byl skalní útvar Ďáblova kazatelna. Vysílač je umístěný v boudě U Sněžných jam. Původně zde stála v roce 1837 budka s občerstvením, od roku 1858 kamenná ubytovna s restaurací, od roku 1897 luxusní horský hotel s vyhlídkovou věží. Od roku 1945 se budově říkalo Wawel. V roce 1960 byl na zbořeništi bývalého hotelu postavený provizorní TV vysílač pro přenos Olympijských her v Římě. Současná podoba je z roku 1978. Po Vysoké pláni jsme klesali po žluté turistické značce vedoucí po Koňské cestě nad Labský důl. Míjeli jsme Kamennou studánku, druhý nejvýše položený pramen v České republice. Pod námi byla Labská bouda, ale předeším horní partie řeky Labe. Z můstku jsme si prohlíželi jeho horní tok a po modré turistické značce jsme sešli k 30 m vysokému Labskému vodopádu.

Labskou roklí jsme sestupovali po Harrachově cestě do Labského dolu. Naskytly se nám pohledy na Labe v té nejdivočejší podobě. Tvořilo kaskády a menší vodopády. Nad námi padaly do Labského dolu Pančavský vodopád a méně znatelný Hančův vodopád. Cestou údolím ledovcového původu jsme míjeli další vodopády - Pudlavský vodopád na Pudlavě, Malý Labský vodopád na Labi, Dvorský vodopád na Dvorském potoce a Medvědí vodopád na Žlabském ručeji. Navštívila nás zajímavá pilořitka černá. Nám byla neškodná, ale stromům dokáže hodně uškodit. Došli jsme až k soutoku Labe a Bílého Labe u Dívčí lávky. Tady naše poznávání Krkonoš skončilo. Došli jsme až do Špindlerova Mlýna, na parkoviště do Bedřichova a odtud zpět do Benecka. Druhý den jsme se po snídani vrátili sejnou cestou jako Do Krkonoš domů.

Fotogalerie: Sněžné jámy