JESKYNĚ NA POMEZÍ A LÁZNĚ JESENÍK

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2004 / Jeskyně Na Pomezí a Lázně Jeseník

V den příjezdu jsme se vypravili na malý poznávací výlet. Ze Žlebu jsme dojeli do Hanušovic a přes Brannou a Ostružnou na Ramzovské sedlo (763 m). To rozděluje Rychlebské hory a Hrubý Jeseník. Nachází se tady nejvýše položená železniční stanice v Jeseníkách. Dříve byla také nejvýše položenou železnicí stanicí u nás, kde zastavovaly rychlíky. Trať mezi Hanušovicemi a Jeseníkem, nazývaná také Slezským Semmeringem, byla zprovozněna už v roce 1888. Přestože si razí cestu po mnoha viaduktech, i tak má poměrně velké převýšení - dokonce se sklonem i přes 30 promile. Pokračovali jsme dál přes Ramzovou do obce Lipová-lázně. Zdejší lázně založil v roce 1837 Johann Schroth. Od toho roku se datuje počátek léčby. Dekret na provozování lázeňské léčby obdržel Johann Schroth v roce 1840. Po něm zdědil lázně jeho syn a následně vnuk. V roce 1949 byly lázně zestátněny. V současnosti jsou ve vlastnictví soukromé společnosti a léčí se zde obezita, kožní choroby a poruchy látkové výměny. Prošli jsme se lázeňským centrem. Nejvíce nás zaujala Villa Theresa. Z Lipová-lázně jsme odbočili na silnici č. 60 směřující do Vápenné. Ta nás dovedla k Jeskyni Na Pomezí, která se pyšní jedním českým nej.

Jeskyně Na Pomezí jsou největším zpřístupněným krasovým jeskynním systémem v České republice vzniklým rozpouštěním krystalického vápence. Celková délka tohoto systému je přibližně 1700 m, veřejnosti je zpřístupněna přibližně 1/5. Jeskyně leží na východním svaku Smrčníku (799 m), přibližně 400 m pod sedlem Na Pomezí (575 m). Objevena byla v roce 1936. Veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1950, o pět let později v uceleném okruhu. Průměrná teplota v jeskyních je necelých 8 stupňů, vlhkost dosahuje až 99%. Jeskyně jsou od roku 1965 národní přírodní památkou. Absolvovali jsme prohlídku jeskyně, během které jsme procházeli úzkými a současně často i vysokými puklinovými chodbami, které nás dovedly do prostornějších dómů, ze kterých vedly nahoru komíny. Obdivovali jsme kaskádovité sintrové náteky, sintrová jezírka a hráze, stalaktity, stalagmity a záclony. V jeskyni žije i několik druhů netopýrů. Prohlídková trasa vedla přes Ledový dóm, Chodbu římských lázní, Bílý dóm, Královský dóm, Vodní dóm a Kurtův dóm.

Z Jeskyní Na Pomezí jsme se vrátili do Lipová-Lázně a odtud jsme pokračovali do Jeseníku. Po ulici Priessnitzova jsme dojeli do Lázní Jeseník. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti a do lázeňského centra jsme pokračovali pěšky. Cestou se nám otevřel výhled na hřeben Hrubého Jeseníku, konkrétně na Keprník (1423 m) a Šerák (1351 m). Došli jsme k Francouzskému pomníku. V roce 1841 byl postavený u lázeňského domu Zur Genie-Quelle. Tento pramen však začal vysychat, tak byl pomník přenesen na současné místo k Francouzskému pramenu. Na masivním žulovém podstavci stojí žulový jehlan. Z podstavce teče mosaznou trubkou voda do mramorové nádoby. Odtud jsme se do centra Lázní Jeseník vydali po schodišti. Zastavili jsme se u rodného domu Vincenze Priessnitze, zakladatele přírodního léčitelství a zakladatele světoznámých Priessnitzových léčebných lázní.

Nad Jeseníkem, který se dříve jmenoval Frývaldov, stávala na kopci osada Gräfenberk. Tady se 4. října 1799 narodil v rodině sedláka Vincenz Priessnitz. Po smrtelném úrazu se sám vyléčil působením pramenité vody a začal promýšlet metodu vodoléčby. Podle pověsti ho také inspirovala srna, kterou jako malý pozoroval při omývání zranění v pramenu. V roce 1822 založil první moderní vodoléčebný ústav na světě. Povolení léčby pod lékařským dozorem získal v roce 1831 a o šest let později povolení císařské komise k provozování lázní bez omezení. Do Gräfenberku přijížděli hosté z celé Evropy i světa. Už v roce 1838 se tady léčilo 1800 hostů. V lázních se léčilo mnoho významných osobností, např. Nikolaj Vasiljevič Gogol nebo pruský král Vilém. Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 a je pochovaný se svou ženou Sofií a dcerou Karolínou v novogotické hrobce na Ripperově promenádě. V domě, který nechal Vincenz Priessnitz postavit v roce 1822 na místě jeho rodného domu, je v současné době Muzeum Vincenze Priessnitze. V muzeu jsou vystaveny písemnosti, knihy o vodoléčbě a jeho osobní předměty. Mapují jeho život a dílo. V muzeu je také figurína Vincenze Priessnitze v životní velikosti a maketa lázní z 19. století.

Od rodného domu jsme vystoupali až před Priessnitzovo sanatorium. Tato budova je dominantou Lázní Jeseník. Ve své době to byl největší lázeňský dům v celé monarchii. Sanatorium bylo postaveno šedesát let po smrti Vincenze Priessnitze. Nechal ho vybudovat jeho zeť Johann Ripper v roce 1910 podle návrhu vídeňského architekta Leopolda Bauera. Stavba byla postaven ve stylu moderního historismu a inspirací jí byly slezské barokní zámky. Kladen byl důraz na výhled z pokojů a na pohodlí hostů. V letech 1928 a 1929 byla dostavěna Nová budova. Prošli jsme se po promenádě, vedle které nás zaujal hudební pavilon. Tato dřevěná stavba vznikla v roce 1860. Tento altánek ve švýcarském stylu se od dob, kdy v něm vyhrával vlastní lázeňský orchestr, moc nezměnil. Stejnou cestou jsme se vrátili zpět na centrální parkoviště a odjeli na večeři do chaty ve Žlebu.

Fotogalerie: Jeskyně Na Pomezí a Lázně Jeseník