NÝZNEROVSKÉ VODOPÁDY A REJVÍZ

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2004 / Nýznerovské vodopády a Rejvíz

Počasí se oproti našemu výletu Údolím Bílé Opavy na Praděd zhoršilo, proto jsme zvolili pro dnešní výlet několik lokalit v nižších polohách. Ze Žlebu jsme jeli přes Hanušovice, Brannou, Ostružnou a Ramzovské sedlo do Lipová-lázně, kde jsme odbočili na silnici č. 60, stejně jako k Jeskyním Na Pomezí. Silnice nás dovedla do obce Žulová. Tady jsme z Hlavní ulice odbočili doleva na ulici Bezručova a následně na ulici Nýznerovská, která nás vyvedla z obce a následně přes Nýznerov k malému parkovišti na konci silnice. Odtud jsme šli pěšky do nitra Rychlebských hor. Rychlebské hory se nacházejí v Javornickém výběžku, severozápadně od Jeseníku. Od Králikého Sněžníku je odděluje Kladské sedlo (815 m), od Hrubého Jeseníku je odděluje Ramzovské sedlo (763 m). Nejvyšším vrcholem je Smrk (1127 m). Ve smíšených lesích s dominantním bukem se běžně vyskytují jeleni evropští, srnci obecní, lišky obecné, prasata divoká a také rysi ostrovidi. Po modré turistické značce jsme došli proti proudu Stříbrného potoka ke skalní soutěsce, ve které se nacházely Nýznerovské vodopády.

Kaňonovitá úzká skalní soutěska začínala u ústí Bučínského potoka a byla dlouhá přibližně 100 metrů. Na skalních prazích vznikly celkem tři vodopády. Celá přírodní scenérie začala dvojstupňovým vodopádem. Každý ze stupňů měl přibližně 2 m. Následoval nejvyšší třímetrový vodopád a za ním hned menší vodopád vysoký necelé dva metry. Díky výřivému proudu vody se pod vodopády vytvářely obří hrnce různých tvarů. Celkové převýšení soutěsky bylo 14 m a horní část vodopádů byla zpřístupněna schodištěm vytesaným do skály, které je tady už od konce 19. století. Celá soutěska je od roku 1968 chráněna jako Přírodní památka Vodopády Stříbrného potoka. Stříbrný potok pramení severně od nejvyššího vrcholu Smrku. Po cestě k Nýznerovským vodpádům překonává na trase dlouhé více jak 7 km téměř 600 výškových metrů. Stejnou cestou jsme se vrátili zpět na parkoviště a přes Žulovou - Lipová-lázně - Jeseník jsme dojeli do Rejvízu. Zaparkovali jsme u začátku naučné stezky.

Rejvíz byl vyhlášený Národní přírodní rezervací už v roce 1955. Nachází se zde největší komplex vrchovištního rašeliniště, podmáčených smrčin a rašeliništních luk na Moravě. V rezervaci jsou dvě rašeliniště - Malé mechové jezírko a Velké mechové jezírko. Malé mechové jezírko je v současnosti zcela zarostlé a veřejnosti nepřípustné. Naučná stezka vedla po povalovém chodníku k Velkému mechovému jezírku. Začátek byl u dřevěného srubu, který sloužil jako prodejna vstupenek a suvenýrů. Cestou jsme pozorovali, jak postupně ustupoval smrk a nahrazovala ho borovice blatka. Souviselo to s postupujícím zamokřením a zrašeliněním lokality. Na konci naučné stezky bylo Velké mechové jezírko. Vrstva rašeliny zde dosahuje výšky 3 m. Jezírko bylo obklopené porostem borovice blatky s podrostem mechu rašeliníku. V této lokalitě se daří i masožravé rostlině rosnatce okrouhlolisté. Zřejmě jí jako potrava slouží pavouci, kteří se tady hojně vyskytují. Hmyz láká na červenou barvu a lepkavé sladké kapky na listech. Z těla hmyzu získává dusičnany a jiné látky.

Vrátili jsme se stejnou cestou na parkoviště a odtud jsme přejeli přes Jeseník a Písečnou k Jeskyni Na Špičáku, nejmenší přístupné jeskyni v České republice. Zaparkovali jsme na parkovišti před vstupem. Zdejší jeskyně jsou nejstaršími písemně doloženými jeskyněmi v Evropě. V roce 1430 se o nich zmínil Anthonius Wale z Krakova ve své příručce pro hledače zlata. Jeskyně sloužily v mnoha dobách, především během bitev a válek, jako úkryt. Chodby jeskyní a pukliny jsou vytvořeny v mořských usazeninách starých téměř 400 miliónů let. Charakteristické pro tyto jeskyně jsou chodby se srdcovitým a vejčitým profilem, které vytvořily vody z ledovce. Jeskyně jsou téměř bez krápníkové výzdoby, kterou zničili během dlouhé historie návštěvníci. Dochovaly se sintrové náteky, drobné stalaktity a záclonky ve výklencích. Nové krápníky se tvoří formou dutých brček. Stěny i stropy některých chodeb jsou pokryty suchým a drobivým, někdy i mazlavým sintrem, který vytváří květákové tvary.

Vstoupili jsme do jeskyně a hned za vstupem jsme nahlédli do nepřístupné chodby směřující do spodního patra a o kousek dál do Kostnice, kde byly nalezeny kosti drobných obratlovců. Pokračovali jsme kolem Královské hrobky hlavní chodbou na křižovatku Kalvárie, ze které vycházely typické chodby se srdcovitým profilem a na stěnách byly mnohé nápisy. Jednou z chodeb - Srdcovou chodbou - jsme pokračovali dál. Na začátku byla dvojitá. Kolem 6 m hluboké propasti nazvané Obří hrnec jsme došli k uměle proraženému tunelu, který nás dovedl do největšího dómu, Ripperova sálu. Své jméno nese po Johanu Ripperovi, zeti zakladatele Lázní Jeseník Vincenze Priessnitze. Ten v roce 1884 nakreslil první mapu jeskyní. V Ripperově sálu, nebo také Velkém dómu, bylo malé sintrové jezírko. Za Ripperovým sálem jsme obdivovali Síň naděje s Chodbou naděje, kde se zatím nepodařilo najít pokračování jeskynního systému. Umělou štolou z roku 1954 jsme vyšli z jeskyně ven. Přes Jeseník, Lipová-lázně, Ramzovské sedlo a Hanušovice jsme dojeli zpět do Žlebu.

Fotogalerie: Nýznerovské vodopády a Rejvíz