KEPRNÍK

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2004 / Keprník

Přes Hanušovice a Hanušovickou vrchovinou jsme se přemístili na okraj Hrubého Jeseníku, podél kterého jsme přes Brannou a Ostružnou dojeli na Ramzovské sedlo (763 m). Tady jsme zaparkovali a lanovkou jsme pokračovali pod vrchol Šerák (1351 m). Lanová dráha měla dva úseky s mezistanicí pod vrcholem Černava (1103 m). Stavba byla zahájena už v roce 1972 a první úsek byl uvedený do provozu v roce 1976, druhý v roce 1981. První úsek byl dvojsedačkový. Lanovka pocházela z italského střediska Alpe Lusia. Dolní stanice byla v nadmořské výšce 786 m a horní stanice v nadmořské výšce 1058 m. Délka úseku byla 1292 m. Druhý úsek byl jednosedačkový. Lanovka byla původní, od výrobce Transporta Chrudim. Dolní stanice byla v nadmořské výšce 1058 m a horní stanice v nadmořské výšce 1332 m. Délka úseku byla 1852 m. Cestou, ale i v mezistanici, jsme měli nádherné výhledy na Rychlebské hory s nejvyšším vrcholem Smrk (1127 m). Vpravo od něj byly dominantní dva vrcholy - Studený (1042 m) a Lví hora (1040 m). Nalevo byl v pozadí a v lehkém oblačném závoji Králický Sněžník (1424 m). Ve druhém úseku jsme překonali Mračnou horu (1272 m).

Z horní stanice lanovky jsme sestoupili k rozcestí Mračná (1305 m), kde začínala žlutá turistická značka. Po té jsme se dostali kolem vrcholu Šeráku k Chatě Jiřího na Šeráku. Tato chata v nadmořské výšce 1325 m stojí na kraji Hrubého Jeseníku už od roku 1888. Postavil ji německý sudetský turistický spolek. Zpočátku byla dřevěná. Po požáru v roce 1893 byla během roku postavená nová kamenná chata. Stavbu financoval vratislavský arcibiskup Jíří Kopp, po kterém nese chata své jméno. Vedle chaty stála kamenná zvonička, postavená v roce 2003. Už původní dřevěná chata měla zvoničku, ta však vyhořela s chatou. Zvonička slouží za nepříznivého počasí jako maják turistům. Od zvoničky jsme se vypravili po modré turistické značce po hřebeni Hrubého Jeseníku. U rozcestí Pod Šerákem se k nám přidala červená turistická značka tvořící hřebenovku a u rozcestí Pod Keprníkem nás opustila modrá turistická značka. Postupně jsme se dostali do oblati, kde už rostla jen borovice kleč. Je to jehličnatý strom bez hlavního kořene, který dorůstá do výšky jednoho až dvou metrů. Hřebenovka nás dovedla až pod vrchol Keprníku, odkud jsme došli na vrchol jen několik desítek metrů dlouhou stezkou.

Keprník (1423 m) je čtvrtý nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku. Plochý vrchol je tvořený svorovou skálou a v okolí jsou horské louky porostlé částečně klečí. Vrcholem prochází hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Černým mořem. Na vrcholu jsme obdivovali žulový kámen, jehož horní část byla tvořena žulovou rozhledovou růžicí. Naskytl se nám panoramatický rozhled do okolí. Na severozápadě to byly Rychlebské hory, na západě Králický Sněžník, na jihozápadě Hanušovická vrchovina, od jihu až po východ Hrubý Jeseník a na severovýchodě Zlatohorská vrchovina. Z vrcholů nás na jihu zaujal Vozka (1377 m) s typickou skálou, na severozápadě Šerák s dobře viditelnou chatou, na jihozápadě Červená hora (1333 m), za kterou bylo ukryté významné Červenohorské sedlo (1013 m). Nejvyšší moravský vrchol Praděd (1491 m) zůstal bohužel skrytý v oblačnosti. Ještě jednou jsme se rozhlédli do všech světových stran a stejnou cestou, kterou jsme přišli, jsme se vrátili na Šerák.

Z Šeráku jsme pokračovali po modré a žluté turistické značce. Žlutá se odpojila u rozcestí Pod Šerákem. Sestoupili jsme ke skalnímu útvaru Obří skály (1081 m). Jak tato až 16 m vysoká skalní hradba zvětrávala, tvoříla různé útvary. Naskytly se nám široké výhledy do okolí. Víděli jsme Jeseník a za ním se doprava táhnoucí pás Zlatohorské vrchoviny se Zlatým chlumem (991 m), Bílými skálami (922 m) a s jejím nejvyšším vrcholem Příčným vrchem (975 m). Do leva od Jeseníku se vlnily Rychlebské hory se Studničním vrchem (992 m), Lví horou, Studeným a Smrkem. Za ním už vykukoval Králický Sněžník ve stejnojmenném pohoří. Obří skály jsme obešli zleva k rozcestí Pod Obřími skálami. Tady jsme se odpojili od modré turistické značky a pokračovali jsme po zelené turistické značce. Brzy jsme došli k Vražednému potoku.

Vražedný potok pramení pod Šerákem a vlévá se do Ramzovského potoka. Název získal podle pověsti, kdy za Třicetileté války povraždili Švédové místní uprchlíky. Na Vražedném potoce byla od roku 1908 budovaná soustava překážek, které zachycují splaveniny, zabraňují prohlubování koryta nebo zahrazují strže. Údolím Vražedného potoka jsme došli k jednomu z jeho přítoků. Tady jsme údolí opustili a pokračovali jsme po zelené turistické značce do Ramzovského sedla. Odtud jsme se přes Ostružnou, Brannou a Hanušovice vrátili zpět do Žlebu, abychom si opočinuli před výletem Údolím Bílé Opavy na Praděd.

Fotogalerie: Keprník