BÍLÁ OPAVA

 /  / Reporáže z cest / Jeseníky 2006 / Bílá Opava

Stejně jako při vycházce k Vysokému vodopádu, jsme se přemístili přes sedlo Skřítek, Rýmařov, Malou Morávku a parkoviště Hvězda k Videlské silnici. Po té jsme tentokrát nepokračovali dál k Videlskému sedlu, ale zaparkovali jsme hned za Karlovou Studánkou na malém parkovišti při vtupu do Údolí Bílé Opavy. Toto údolí jsme už prozkoumali v roce 2004 při výletu Bílá Opava a Praděd. Tentokrát však mělo údolí úplně jiný vzhled. Koncem listopadu 2004 zasáhla údolí silná vichřice. Málo odolný smrkový les byl poničený. Zničeny byly i turistické lávky a žebříky. Smrkový prales v horní části údolí zůstal nepoškozený. Proti proudu Bílé Opavy jsme došli po modré a žluté turistické značce k rozcestí Na paloučku, kde jsme v kiosku zaplatili vstupné.

Bílá Opava pramení v nadmořské výšce 1360 m v blízkosti chaty Barborka. Po tisíce let působil sníh, led a voda na nesourodé horniny. Na jejím divokém toku vznikaly mezi skalními útvary kaskády, peřeje, vodopády a pod nimi hluboké tůně. Jsou obklopeny vzácnými rostlinami. K nim se řadí mech šikoušek zelený, horské olšiny, louky a smrkové pralesy. V této nesmírně krásné přírodní oblasti, která byla vyhlášena v roce 1963 přírodní rezervací, našel domov vzácný brouk střevlík hrbolatý. V roce 1982 byla tady vybudovaná naučná stezka. V roce 1992 se přírodní rezervace Bílá Opava stala součástí přírodní rezervace Praděd.

Od rozcestí Na paloučku jsme pokračovali už jen po žluté turistické značce. Klidný tok, kde jsme ještě mohli sledovat stopy lidské činnosti, se postupně měnil v divočejší bystřinu proplétající se mezi balvany. Všude byla znát přítomost ničivé vichřice z roku 2004. Procházeli jsme úzkým kaňonem protkaným peřejemi a vodopády. Bílou Opavu jsme přecházeli po mostcích, vytrvale jsme stoupali nahoru po strmých pěšinkách, někdy i pomocí žebříků. V závěru jsme se ocitli v oblasti horského smrkového pralesa. Na tlejících kmenech smrků rostl mech šikoušek zelený, na kamenech v říčce pak játrovka kýlnatka, zoubkočepka jehlovitá a na skalách křižítka vzpřímená. Obdivovali jsme Velký vodopád vysoký 7,9 m. S navazujícími peřejemi překonal na úseku 40 m výškový rozdíl 16,4 m. Zajímavé byly obří hrnce, vzniklé vířivým pohybem proudící vody.

Nad vodopádem jsme se opět připojili k modré turistické značce, která nás dovedla k rozcestí Pod Ovčárnou a dále k horské chatě Barborka. Cestou jsme spatřili Petrovy kameny (1446 m) a Praděd (1491 m). Chata Barborka byla postavená v roce 1943 na jižním úbočí nejvyšší hory Jeseníků Praděd. V roce 1948 tady byla založená Horská záchranná služba Jeseníky. Po krátkém odpočinku a občerstvení jsme sestupovali po modré turistické značce zpět k rozcestí Pod Ovčárnou a k rozcestí Nad vodopády Bílé Opavy. Odtud jsme pokračovali jen po modré turistické značce nad Údolím Bílé Opavy. Hluboko pod sebou jsme měli jako na dlani ničové dílo vichřice z roku 2004. U rocestí Na paloučku jsme se opět připojili ke žluté turistické značce a po proudu Bílé Opavy jsme došli k parkovišti na Videlské silnici.

Přes Vidly, Videlské sedlo a Bělou jsme dojeli do Horního Domašova, odkud jsme začali stoupat k Červenohorskému sedlu. Tady jsme udělali malou zastávku a po chvíli jsme serpentinami sestoupali do Koutů nad Desnou. Přes Loučnou nad Desnou, Velké Losiny, Petrov nad Desnou a Sobotín jsme dojeli do Vernířovic. Zbytek dne jsme trávili na zahradě, kde jsme v podvečer rozdělali malý táboráček a opekli jsme si špekáčky.

Fotogalerie: Bílá Opava