ŘEKA CETINA
Řeka v Chorvatsku
/ / Reporáže z cest / Chorvatsko 2010 / Řeka Cetina
Hluboko v Dinárských horách se pod starým chorvatským kostelem z 9. století ukrývá malé průzračné jezírko. Ze stometrové hloubky se na jeho hladinu vynořuje studená řeka Cetina. Tady zahajuje svoji pouť od chorvatsko-bosenské hranice do Jaderského moře, na které urazí 105 kilometrů a překoná 485 výškových metrů. U města Vrlika vtéká do Perućko jezero, u města Sinj protéká krasovým polem Sinjsko polje. Po klidném toku se za městem Trilj stáčí na jihovýchod a za Blato u Cetiny vstupuje do hlubokého kaňonu. U města Zadvarje tvoří nádherné vodopády Mala a Velika Gubavica. Od Zadvarje po Radmanove mlinice se sjíždí řeka na raftu, následně je sjízdná i pro turistické lodě. Do města Omiš vstupuje přes nádhernou skalní soutěsku. Tato bývalá bašta slavných pirátů je už jen pomyslnou tečkou na konci pouti nejdelší chorvatské řeky.
Poznávat řeku Cetina jsme se rozhodli během odpoledního výletu. Po obědě v našem apartmánu v Haus Marina jsme sjeli z Veliko Brno do města Makarska a po silnici č. D8 Jadranska magistrala jsme jeli podél pobřeží přes Krvavica, Promajna, Baška Voda a Brela pod sedlo Dubci nad zátokou Vrulja, kde přechází pohoří Biokovo v pohoří Omišské dináry a Mosor. Přes Pisak, Marušići, Mimice, Čelina, Stanići a Nemira jsme po Jadranské magistrále pokračovali do Omiše. Nad námi byl vápencový hřeben Omišských dinárů s vrcholy Šatarice (642 m), Smričice (601 m), Biline stine (597 m), Lokvica (671 m), Kozjak (722 m), Kozji rat (788 m), Sinjal (761 m), Golo brdo (697 m), Baba (665 m), Kula (863 m) a Stražina (731 m). Severně od tohoto pohoří se rovnovběžně táhne vápencový hřeben pohoří Mosor. Mezi nimi od východu k západu proplouvá řeka Cetina.
Zaparkovali jsme na placeném městském parkovišti - lístek - za řekou Cetina a po mostě jsme přešli na ulici Josipa Pupačića, kde jsme si v jedné z agentur zakoupili výlet lodí po řece Cetina k Radmanove mlinice. Propluli jsme soutěskou ve skalním masivu Komorjak Rat. Nad námi byl vrchol Fortica (303 m) s pevnostmi Fortica a Mirabela. U ústí Peručice do Cetiny jsme se stočili na východ a mezi vrcholy hřebenů Mosor a Omišské dináry jsme pluli proti proudu po tajemné řece se zajímavým pobřežím. Pozorovali jsme rybáře, kteří ve svých dřevěných domcích na řece čekali na svůj úlovek. Nad Peručicí se nám mezi skálami otevřel pohled na mosorské vrcholy Sveti Jure (1319 m), zvaný také Kozik, a Bila (1127 m). Před námi byly omišskodinárské vrcholy Drobobulja (743 m), Kozji rat (788 m) a Sinjal (761 m).
Proplouvali jsme pod hřebenem vrcholu Biloševo (376 m), ve kterém jsme spatřili jeskyni Pazjatva. To už jsme se blížili ke krátké úzké soutěsce pod vrcholem Visečki kuk (218 m). Mezi skálami jsme propluli do jiného světa. Řeka Cetina tady byla členitá, rozdělila se na dvě ramena a z nich odbočovala další slepá ramena. Břehy byly zalité zelení, všude plno stromů, keřů a rákosí. V tomto ekosystému žily různé druhy vodního ptactva. Nad mámi byly skály s vrcholem Štrbina (276 m). Postupně jsme se blížili k našemu cíli, kterým byly Radmanove mlinice. Zakotvili jsme u malého mola a vystoupili na břeh do oázy klidu, naplněné svěžestí řeky a příjemným stínem stoletých stromů. Kromě šumění řeky nás přivítalo cvrlikání ptáků a vůně linoucí se z kuchyně místní restaurace. Už v 19. století přebudovala rodina Radmanových staré mlýny na své venkovské sídlo.
Přibližně po půlhodinové zastávce jsme se plavili po proudu řeky Cetiny zpět do Omiše. Tam jsme se vydali na krátkou prohlídku města. Procházeli jsme ulicí Knezova Kačića. Hned na začátku stál kostel Crkva sv. Roka. Poprvé byl zmíněný už v roce 1579. Kolem kostela vedly vedle sebe dvě schodiště. První ke kostelu Crkva sv. Duha, který byl postavený na místě staršího gotického kostela v roce 1585. Má zvonici se třemi zvony. Druhé schodiště vedlo k městské hodinové věži přiléhající k oběma kostelům. Pokračovali jsme dál ulicí a došli jsme k historickému domu ze 16. století. Postavený byl jako jeden z prvních v Omiši s kuchyní v posledním patře. Název Kuća sretnog čovjeka, Dům šťastného člověka, získal podle latinského názvu nad dveřmi. Kolem kostela Crkva sv. Mihovila z počátku 17. století jsme došli k východní městské bráně, kterou jsme prošli na ulici Vangrad.
Nad historickým centrem stojí románská pevnost Mirabella. Vznikla ve 13. století a ukrývali se v ní zdejší piráti. O více jak 200 m výš pod vrcholem Fortica stojí druhá pevnost. Je o dvě století mladší a jmenuje se Fortica. Měla poskytnout obyvatelům Omiše ochranu proti osmanským Turkům. K tomu však nedošlo. Z ulice Vangrad jsme se vrátili zpět na parkoviště a stejnou cestou, jakou jsme přijeli, jsme se vrátili zpět do města Makarska a našeho apartmánu v Haus Marina ve vesnici Veliko Brdo.