ČESKÁ VESNIČKA

 /  / Reporáže z cest / Gargano 2007 / Česká vesnička

S napětím jsme projeli bránou kempu Riccio a zaparkovali na ploše pod olivovníky, vyhrazené k parkování. Už české SPZ na několika zaparkovaných autech nás nenachaly na pochybách, že jsme tady správně. Delegátku jsme našli rychle, česky jsme se zeptali prvního kolemjdoucího a česky nám bylo odpovězeno. Jakmile delegátka vypravila autobus na výlet, ochotně se nám věnovala a předala nám náš stan. Měli jsme štěstí. Běžně to tady chodí tak, že odjíždějící klienti uklidí stan a předají ho klientům přijíždějícím. Ti většinou přijedou dopoledne. Společně pak sdílejí předsíňku do doby, než odjede autobus zpět do ČR, většinou ve večerních hodinách. Takhle se to střídá každou středu a sobotu. Naši předchůdci nejeli autobusem stejně jako my, takže hned ráno odjeli autem domů.

Stan byl prostorný a jeho výbava postačující. K dispozici jsme měli dvě ložnice, ve kterých byly na zemi molitany. Ve velké předsíni bylo další lůžko, regál se základním nádobím, lednice s mrazákem a plynový vařič. Osvětlení zajišťovala žárovka u stropu. Malým nedostatkem byla absence většího počtu zásuvek. K dispozici byla jen jedna, ve které byla zapojena lednice, takže při každém nabíjení mobilu nebo baterií do fotoaparátu bylo třeba lednici vytáhnout ze zásuvky. To by se dalo vyřešit rozdvojkou nebo prodlužkou. Zásuvka nepotřebovala redukci. Před stanem byl další zastřešený prostor s plastovým zahradním nábytkem. K dispozici jsme měli kulatý stůl a čtyři židle. Později jsme zjistili, že jsme byli poslední, kteří měli ve stanu vařič. Toto vybavení se rušilo.

Vlastní kemp byl docela slušně vybavený. K dispozici bylo nové a čisté sociální zařízení - WC, sprchy, umývárky a dřezy na umývání nádobí. Pravidelně každé ráno prováděli zaměstnanci úklid. Ve stejné budově byla místnost s vařiči. Na malém náměstíčku byl k dispozici do půlnoci bar, kde bylo mimo jiné možné si zakoupit točené pivo a kofolu, máslo, sýr a pečivo. Rovněž zde bylo možné si zakoupit obědy. Pečivo a oběd bylo třeba objednat den dopředu. V blízkosti baru stála pergola, ve které byla umístěna televize s českými programy a video. V pergole se konaly dvakrát týdně diskotéky. Nedaleko pergoly bylo hřiště na míčové hry. Míče bylo možné si zapůjčit v baru, stejně jako slunečník na pláž. V baru se platilo vše českými korunami. Každý den přijížděl do kempu místní zelinář.

Stravovali jsme se formou polopenze, kterou provozovatel kempu poskytoval k ubytování zdarma. Od této polopenze jsme nic neočekávali. Byli jsme však mile překvapeni. Strava se vydávala do přineseného nádobí u baru, jedli jsme u stolu před stanem. Ráno od osmi do devíti byla snídaně. Vždy byl čaj a chléb s různými pomazánkami. Dvakrát jsme měli párky, jednou sýr. Chléb si pekli sami, jeho kvalita byla srovnatelná s chlebem, který se v Itálii běžně prodává. Chleba bylo dostatek, takže nám bezproblému zbyl i ke svačině na výlety. Večeře se vydávala od šesti do sedmi stejným způsobem. Vždy byla nějaká polévka a maso s přílohou (rýže, těstoviny, bramborová kaše). Jídlo bylo dobré a bylo ho dost. Obědy jsme si vařili sami, pokud jsme nebyli právě na výletě.

Kamenná pláž byla vzdálená od kempu jen 50 m. Díky kamenům byl přístup do moře obtížnější. My jsme si ho vždy upravili vhodným rozložením větších plochých kamenů tak, aby jsme bez problému zvládli sestup i výstup. Nepotřebovali jsme tak obuv do vody, kterou bylo možné zakoupit kdekoliv přibližně za € 7,00. Břeh se svažoval rozumně. Stačilo to k tomu, aby se bezpečně koupaly děti, na druhé straně k rozumnému plavání nebylo třeba odcházet desítky metrů do hloubky. Na konci pláže se nacházela pizérie a ještě o kousek dál přístav. Nakupovat jsme chodili do sousedního kempu vzdáleného přibližně 100 metrů nebo do supermarketu, vzdáleného jeden a půl kilometru. Kousek od kempu byla restaurace s pizérií Tio Peppe, ve které měli i český jídelníček.

Docela schopná delegátka organizovala řadu výletů. Informace o nich a přihlašování probíhaly formou vývěsky nedaleko baru. Denně jezdil v osm večer od kempu autobus do Mattinaty za 10,- Kč, zpět za stejnou cenu v deset večer. Další výlety byly: do Mattinaty na trhy ve čtvrtek za 20,- Kč, do Manfredonie na trhy ve středu za 130,- Kč, výlet lodí kolem pobřeží za € 11,00, podvečerní Monte Sant' Angelo za 150,- Kč, výlet do Vieste za 200,- Kč. Výlet na Vesuv a do Pompejí za 700,- Kč. Děti od 3 do 12 let měly 50% slevu. Výlety na Capri, na safari a do vesničky Alberobello se nekonaly pro malý zájem. My jsme využívali jen dopravu do Mattinaty a zúčastnili jsme se výletu lodí na Průzkum pobřeží. Ostatní výlety jsme si organizovali sami. Byli jsme časově nezávislí. Z hlediska ceny nás stály nesrovnatelně méně.

V české vesničce nedaleko Mattinaty jsme strávili deset příjemných dní. Ubytování ve stanu bylo pro děti nevšedním zážitkem. Celý pobyt od ubytování, stravování až po organizaci byl cestovní kanceláří Gargano Tour dobře zvládnutý a za požadovanou cenu ( 999,- Kč za osobu a 1.500,- Kč za auto) zcela bezkonkurenční. Kromě menšího konfortu, který nás nijak neomezoval, byla značnou nevýhodou ztráta soukromí. Mezi stany byla jen malá ulička a slyšet bylo i kdejaké špitnutí. Když se pak po třech dnech vedle nás nastěhovaly dvě postpubertální dívčiny z Ostravy, bylo po klidu i do hlubokých ranních hodin. Noční klid vyhlášený provozovatelem od půlnoci do šesti ráno jim nic neříkal, ba naopak, po napomenutí přidaly naschvál na decibelech. To nám však nádhernou dovolenou nemohlo pokazit.

Fotogalerie: Kemp Riccio a la piana, Pláže a lodě